Když tedy zájemce pomine drobný detail, že se páře logo světoznámého výrobce sportovních oděvů a kapsa má díru, nemůže odolat. Zvlášť, když se po smlouvání cena ještě sníží.
Co na tom, že ve stejných teplácích vyrazí do hospody celá vesnice. V mysli však někdy zahlodají slova klasika: nejsem tak bohatý, abych si kupoval levné věci. Nebo jinak - kupovat nekvalitní zboží se nevyplácí.
A jelikož rovnice šunt rovná se stánek je první po ruce, zamíří s vidinou do budoucna ušetřených peněz do kamenného obchodu.
Do značkového ne - tam je přeci jen draho. Měl by přece stačit důvěryhodně vypadající krámek. Sice žádné vyjednávání o ceně, zato záruka solidnosti. Mají pravdu. Ovšem jen někdy.
Mám známého, který místo do stánku zamířil do místního obchodu s oděvy. Bylo mu dobře na duši - až do té doby, než se v novém svršku ocitl v místní tržnici. Rozdíl mezi tím, co měl na sobě a co viselo na stánku, byl jediný - on zaplatil o třetinu více. Zlatí stánkaři. Ovšem jen někdy.
