Camp Dolce

Camp Dolce | foto: Dokempu.cz

České kempy se plní. Lákají na wi-fi i animační programy

  • 82
České kempy reagují na poptávku a v posledních letech zvyšují nabízený komfort. Majitelé investují miliony korun ročně do lepšího vybavení, lidem nabízejí internet a programy pro děti.

Do malého kempu na Třeboňsku dorazila pitná voda. Současně s internetem. Sto kilometrů směrem na východ, v kempu u Vranovské přehrady, spustili animační programy pro děti, které jsou standardem u zájezdů k moři.

Kempy se v posledních letech plní, ale zároveň jsou Češi čím dál náročnější. „Každý se nás ptá na wi-fi,“ říká Renáta Portlová, vedoucí kempu Dolce na úpatí Krkonoš. Jeho provozovatelé každoročně investují necelý milion korun do modernizace, mobilních domů, dětského hřiště nebo ledniček do stanů.

Velká část kempů investuje, aby neztratila krok s konkurencí. Prostředky shánějí buď vlastními silami, nebo využívají různé dotace. První cestu zvolil třeba kemp Oasa u Staňkovského rybníka v jihočeském Suchdole nad Lužnicí, který částečně napájí vlastní fotovoltaika a teplo z pivních sudů ohřívá vodu v kiosku.

Druhá cesta je ale také hojně využívaná. „Podařilo se nám z dotací postavit dětské hřiště, recepci i záchody,“ říká předseda Asociace kempů České republiky Bohumil Starý, který provozuje kemp Konopáč v Heřmanově Městci v Pardubickém kraji.

Dotace majitelé čerpají v rámci programu rozvoje cestovního ruchu. Ministerstvo pro místní rozvoj ale neupřesnilo, kolik peněz kempům posílá.

Byznys, na němž se nebohatne

Asociace kempů uvádí, že je v Česku 474 kategorizovaných kempů s hodnocením. Certifikace je podmínkou pro získání příspěvků od krajských úřadů či samospráv. Vedle tohoto počtu kempů existují ale také další, neoficiální.

Drtivou většinu z více než milionu návštěvníků stanových táborů tvoří Češi. Podle asociace mírně přibývá Poláků. Méně naopak jezdí Nizozemců, kteří v minulosti českou romantiku hojně vyhledávali.

Nizozemci dosud několik kempů dokonce sami spravují. „Vlastníci kempů se mění. První zájemci byli z řad Holanďanů, kterým patří deset až dvanáct zdejších zařízení,“ popisuje Starý. Investice se však odehrály už zhruba před pěti lety.

V oboru je podle něj velká konkurence, a proto se ceny příliš nezvyšují. „Provozovatelé nemohou zdražovat, i když by to potřebovali kvůli rostoucím nákladům, jako jsou energie nebo výdaje spojené s administrativou a růstem mezd,“ dodává Starý.

Přesto toto podnikání – v případě malých kempů většinou spíše sezonní – láká nové investory. Majitele nedávno změnil například menší Kemp Měruše u Veselí nad Lužnicí. „Je to rodinný byznys, koupil to nedávno táta. Zavedli jsme wi-fi a připojili pitnou vodu. Asi si budeme muset najít ještě nějaký přivýdělek,“ vysvětlil Michal Borovka aktivity v místě, které těží z nájezdu vodáků i rodin s dětmi.

Obecně ale platí, že na tomto podnikání zrovna nezbohatnete. „Koupil jsem mobilheimy, které stojí stovky tisíc korun. Problém je, že je prodáte dva měsíce v roce, ale ani za šest let nejste na nule. Už teď lituju, že jsem do toho šel,“ svěřil se majitel jednoho z kempů, který nechtěl zveřejnit své jméno.

Je pro vás při výběru kempu důležité, zda je zde k dispozici wi-fi připojení?

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 sobota 1. července 2017. Anketa je uzavřena.

Ne
Ne 1124
Ano
Ano 593

Renesance klasického stanování

Ani podobné zkušenosti neodradí provozovatele od investic a spouštění nových služeb, které mají být magnetem na turisty. Pestrou nabídkou lákají především velké kempy, jako je Vranovská pláž, Autokemp Merkur u Novomlýnské nádrže na jižní Moravě nebo tábory u Lipna. Ubytovací kapacity některých z nich jdou do tisíců míst a investice do milionů korun ročně. Cílí hlavně na rodiny s dětmi.

Stále však přijíždí hodně návštěvníků, kteří se spokojí s málem a hledí na cenu. „Lidé si vybírají podle ceny. U nás v Autokempingu Konopáč je největší zájem o nejskromnější chatu, která je nejlacinější a není tam sprcha,“ tvrdí Bohumil Starý. Touha ušetřit ale není jediným impulzem těch, kteří volí skromnější pobyt. Částečně jde o trend.

„Vidíme určitou renesanci klasického stanování. Lidé už ale nejezdí s malým áčkem, z něhož vám čouhají nohy. Berou si pohodlné rodinné stany. Je to trend, hodně se jezdí stanovat,“ říká Pavel Staffen z Autocampu Sedmihorky v Českém ráji.

Sedmihorky nejdou cestou masových kempů, přesto mají zájemců o ubytování dost. Místo pasivních animačních programů nechávají děti vyrobit třeba louč, střílet z luku nebo poznávat přírodu. „I my investujeme, i když to někdy není vidět. Na příští rok stavíme velkou multifunkční budovu s klubovnou, která poslouží při špatném počasí. Bude tam i vnitřní lezecká stěna,“ podotýká Staffen.

Rozporuplný pohled mají provozovatelé kempů na elektronickou evidenci tržeb. Problémy se spojením se objevují i přes opakované investice do wi-fi sítí a zesilovačů signálu. Část podnikatelů už opatření rezignovaně přijala.

„Problém je, že v kempech většinou pracují důchodci a těchto technik se trochu bojí,“ líčí šéf asociace Starý. Některé i pouhá zmínka o EET zvedá ze židle. „Všechna okénka, která prodávala rohlíky, zavřela. Jezdí se pro ně dvacet kilometrů. Omezujeme drobné služby za desetikorunu. Vystavovat kvůli nim dvě účtenky, jednu pro Českou obchodní inspekci a druhou pro Babiše, se nám nevyplatí. Nechceme mít fronty,“ sdělil majitel jednoho zařízení u Staňkovského rybníka na Jindřichohradecku.

Komplikaci pro některé znamená i povinné nahlašování akcí, které zasahují do nočního klidu. „Noční akce jsme museli nahlásit. O všech akcích, jako jsou svatby a festivaly, jsme přitom dopředu nevěděli a zpětně už to doplnit nejde. Řešíme to tak, že když má samo město výjimku, svezeme se s ním,“ popsala provozní kempu Dolce.