Státní správa by mohla výrazně ušetřit na standardizovaném vybavení pro úředníky a lépe využít práci odsouzených.
„Chtěl bych, aby se rozjela standardizace veškerého vybavení pracovníků státní správy, od nejnižšího úředníka, který má mít recyklovaný papír, tužku, lampičku a stůl, až po ministra. Definovalo by se, na jaké pozici bude mít úředník vlastní tiskárnu a bude chodit tisknout na chodbu,“ vysvětluje Závodský.
Standardizaci oprášil na Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM), který pod ministerstvo spadá. „Budeme se snažit zavést ji na celém ministerstvu, je to prevence proti tomu, aby si každý objednal, co ho napadne,“ říká Závodský. Výsledky pak chce ukázat ostatním resortům, které by se mohly dobrovolně připojit.
V cenách za vybavení úřadů jsou velké rozdíly
Dnes je běžné, že co ministerstvo, nebo dokonce podřízený úřad, to vybavení různé úrovně a ceny. „Zatímco Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) pořídilo kancelářskou židli v roce 2012 v průměru za 1 950 korun, Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) stála 6 232 korun,“ uvedl loni ve zprávě z kontrolní akce Národní kontrolní úřad. Dražší ministerstvo se bránilo tím, že výrobce drahých židlí prý garantuje minimální životnost pět let a po celou dobu je servis součástí pořizovací ceny.
Podobně rozdílné byly ceny kancelářského papíru v roce 2011. Tehdy papír MMR přišel na 106 korun, kdežto MPO platilo jen 63. Argumentovalo se opět rozdílnou kvalitou a podmínkami nákupu. Nedává přitom smysl, aby jedni státní úředníci měli dražší vybavení než druzí, když vykonávají podobné činnosti.
Kdyby ve státní správě existoval jeden předepsaný standard na úřednické vybavení, na rozdíl v cenách by si úřady při nákupu daly pozor. Plýtvání penězi by totiž těžko obhajovaly.
660 lidí na plný úvazek
Ušetřit se dá ještě jinak. Vylepšilo by to navíc rozpočet českým věznicím a vězňům. Věznice na Mírově a v Jiřicích už dnes vyrábějí kancelářský nábytek, který si objednávají některé soudy, finanční úřady či úřady práce. „Rozjelo se jednání s Vězeňskou službou a ÚZSVM na téma oprav nábytku,“ říká Závodský. Podle něj se Vězeňská služba nebrání rozšíření výroby i do dalších věznic. Bude ale potřebovat investice do výroby a také zajištění odběru. Více než třetina vězňů dnes nemá ve věznicích ani práci, ani neabsolvují vzdělávací či terapeutické programy.
Úřad pro zastupování státu, o kterém je v poslední době slyšet zejména kvůli vyvlastňování opuštěných nemovitostí, pilotně zkouší i další způsoby, jak lépe využít práci odsouzených. Má například na starosti likvidaci nezdaněných cigaret, parfémů či padělků oděvů a obuvi zabavených celníky. Místo jejich pálení mají nově z oblečení vězni párat falešná loga, textil má jít na humanitární účely. „Domluvili jsme se se společností Lacoste, že netrvají na pálení, dali souhlas k odstraňování, a rozjeli jsme projekt v Pardubicích,“ říká Závodský.
FaktaCo jsou obecně prospěšné práce |
Pracovní síla odsouzených by mohla státu do budoucna přinést významné úspory. Každoročně je k alternativnímu trestu obecně prospěšných prací odsouzeno zhruba 6,5 tisíce lidí, kteří mají odpracovat 1,33 milionu hodin zdarma. To představuje kapacitu 660 lidí na plný úvazek na celý rok. Ne všechno si ale skutečně odpracují.
Jejich práci smějí využívat neziskové instituce, například obce či školy. Státní úřady tuto možnost nemají, letos se poprvé zapojil ÚZSVM. „Snažíme se zlevnit náš provoz, nedávno jsme využili prvního odsouzeného k obecně prospěšným pracím. Dělal údržbové a úklidové práce. Nyní očekáváme přidělení dalších odsouzených. Můžeme je využít například při vyklízení nemovitostí po odúmrtích bez dědice. Dnes to musíme zadávat soukromým firmám,“ vysvětluje Milan Cícer, ředitel českobudějovické pobočky ÚZSVM.
Na obecně prospěšné práce nemůže Probační a mediační služba (PMS), která odsouzené zprostředkovává, poslat kohokoliv. „Vždy se snažíme pro vytipované organizace najít člověka na míru, který bude spolehlivý,“ říká šéf českobudějovického střediska PMS.
