1 Proč zákon vzniká
Omezení prodeje sudového vína je jednou z novinek, kterou přinese novela zákona o vinohradnictví a vinařství. Na ministerstvu zemědělství se úprava připravuje už déle než 1,5 roku, v pátek 21. října poslanci hlasují o normě v posledním, třetím čtení. Od počátku jeho tvůrci zdůrazňují, že zlikviduje černý trh s vínem, kde stát přichází podle tvrzení resortu ročně o 2,5 až 3 miliardy na daňových únicích. Končící jihomoravský hejtman Michal Hašek (ČSSD) hovoří dokonce o únicích ve výši čtyř až pěti miliard korun. Jedním z argumentů bylo vymýtit prodej typu trafik, kde se falšovaná vína nabízela. Úplně v původní verzi měl zákon dokonce dovoz zahraničního sudového vína zcela zakázat, tehdejší znění však ostře napadla řada státních institucí či zájmových sdružení. Na první pohled měkčí verze přišla s novou, pro laiky nesrozumitelnou terminologií, která z prodejního řetězce vytlačí distributory a z vinoték papírově udělá výrobce vína.
2 Co se změní
Stáčené víno z dovozu se bude moci dál prodávat, ale pouze z obalů Bag in Box, které jsou menší a oproti sudům také neskladnější. Sudová vína se budou moci prodávat pouze v provozovnách výrobců nebo příjemců nebaleného vína (dovozců). Toto ustanovení prakticky vyřadí z řetězce obchodu se sudovým vínem distributory. Vinotéky, které budou chtít vína prodávat, se budou muset nejdříve papírově stát výrobcem, přestože žádné víno neprodukují. Přibude jim administrativa. Budou se muset zaregistrovat jako vinař na úřadech, vést evidenci, podávat prohlášení o zásobách apod. Zvyšují se také pokuty za falšování vína, a to až na 50 milionů korun.
3 Dopad na vinotéky
V tuzemsku je odhadem až patnáct tisíc vinoték. Řada z nich zákon vůbec nezaregistrovala, nebo o něm slyšely a nevěří tomu, že něco takového může být schváleno. Někteří majitelé vinoték mluví o likvidaci, případně o velkém zásahu do hospodaření. Pro některé z nich tvoří příjmy z prodeje sudového vína až 60 procent. V současnosti si vinotéky vybírají vína od distributorů. Nově budou muset uzavírat smlouvu zvlášť s každým vinařem, jehož víno budou prodávat. Nehledě na to, zda bude z Moravy, Itálie či Španělska. Prodej tedy zkomplikuje administrativa, jazykové bariéry i specifické požadavky, kdy vinotéka nakupuje v malém množství. Je nepředstavitelné, že si bude vinotéka sama vozit sudové víno ze zahraničí. A toho moravského je nedostatek, zhruba 60 procent sudového vína, které se prodává, pochází ze zahraničí. Víno z Moravy se stane ještě nedostatkovějším, což je faktor, který bude tlačit cenu vzhůru. Zdražení přinesou i obaly Bag In Box. Prodejci navíc budou muset dovezené víno zadržovat deset dní ve skladech kvůli možným kontrolám SZPI.
4 Dopad na distributory
Sudová vína ze zahraničí (ale i v rámci ČR) dováží a prodává do obchodů zhruba dvacet velkých distributorů a řada menších. Zpravidla zajišťují i prodej kvalitních lahvových, přívlastkových vín, nicméně tržby ze „sudovek“ pro ně tvoří desítky procent. Zákon distributory úplně vyřadí ze hry, sudová vína nebudou moci dál prodávat. Na některé to bude mít likvidační dopad.
5 Dopad na spotřebitele
Pravděpodobným dopadem je zdražení stáčeného vína zejména kvůli jeho nedostatku. Druhotným dopadem bude mnohem menší, méně rozmanitá nabídka. Vinotéky, které si budou schopny dodávky zajistit samy, nebudou mít čas ani kapacity odebírat od tolika vinařství jako dosud.
6 Kontroverze
Největšími kritiky zákona jsou vinotéky, distributoři a menší moravská vinařství. Naopak velká vinařství normu obhajují. Kritici tvrdí, že zákon je od začátku prolobbovaný velkými vinaři s cílem zvýšit prodeje lahvového vína. Vycucaná z prstu jsou podle nich čísla o daňových únicích, protože by to znamenalo, že do ČR načerno přijede 19 velkých cisteren denně (108 až 138 milionů litrů vína ročně). Tvrdá regulace je podle nich navíc zbytečná s nadcházející elektronickou evidencí tržeb, která s daňovými úniky zatočí.
Za zavádějící označují neustálé zdůrazňování faktu, že sudová vína jsou horší, podřadnější a více se falšují. Statistiky Státní zemědělské a potravinářské inspekce z posledních let přitom ukazují, že počet vzorků, u nichž bylo zjištěno falšování vína, je u lahvových vín vyšší než u sudových.
Pochybnosti však budí i geneze zákona, který vzniká dlouhou dobu za zavřenými dveřmi a výrazně měnil svou podobu. Původní verzi přitom ostře kritizovala řada úřadů včetně ministerstva financí, Hospodářské komory, Úřadu vlády apod. Zákon v nejnovější podobě odstranil do očí bijící nesmyslné požadavky (například chlazení vína na 15, později na 18 stupňů), zdá se však, že regulaci prodeje sudového vína prosazuje nadále méně nápadnou cestou.
