Přinejmenším 7,8 miliardy a maximálně 109 miliard korun – takovou mohou mít hodnotu pozemky a stavby, k nimž se v Česku nehlásí jejich majitelé. Tyto nemovitosti do deseti let připadnou státu, pakliže se o ně nikdo nepřihlásí.
Institut regionálních informací (IRI), znalecký ústav pro oceňování nemovitého majetku, provedl pro MF DNES hrubý odhad hodnoty tohoto majetku v několika variantách. „Vycházeli jsme z platné vyhlášky pro oceňování a z mediánu cen. U stavebních pozemků jsme vyloučili Prahu kvůli možnému zkreslení,“ upřesňuje Milada Kadlecová, ředitelka IRI.
Celkem jde o 85 tisíc nemovitostí, z nichž je 81 tisíc pozemků a bezmála čtyři tisíce staveb. Za nimi stojí 68 tisíc vlastníků nebo spoluvlastníků. Maximální varianta počítá s tím, že větší část pozemků je stavebních – stát by tak přišel k majetku přesahujícímu 109 miliard korun. To je však velmi nepravděpodobné.
Hodnotu téměř čtyř tisíc opuštěných staveb odhadl IRI na 624 milionů. Pro představu – chaty ocenil na jeden milion za kus, rodinné domy v průměru na dva miliony a garáže na 70 tisíc korun (při předpokládaném opotřebení od 40 do 55 procent. „Vycházíme z předpokladu jejich vyššího opotřebení, neboť bez vlastníka není záruka jejich dobré údržby,“ vysvětluje Kadlecová.
Jde o velmi hrubé odhady. Sám úřad, který má majetky dočasně v evidenci, je zatím neocenil. Učiní tak až v okamžiku, kdy přejdou do majetku státu. Ten by měl nastat za deset let. „Pozemky jsou nepříliš kvalitní, často jde o malé metry čtvereční,“ skepticky poznamenává Pavel Hortig z Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM). Často jde jen o zlomkový podíl na majetku, který z větší části patří známému vlastníkovi.
Některé pozemky přecházejí do majetku státu už nyní, například pokud se ukáže, že původní majitel zemřel bez zanechání dědiců. Stát tak papírově zbohatne, avšak na jeho zadlužení nebo schopnost si půjčovat to podle Ministerstva financí (MF) vliv nemá.
„S tím to vůbec nesouvisí. Může dojít k relativně zanedbatelnému zvýšení výdajů v souvislosti s údržbou nově nabytého majetku,“ říká mluvčí MF Radek Ležatka. Určené organizační složce státu, kam majetek bude přidělen, se pouze zobrazí v účetnictví.
Problémy s vyvlastněním
Desetiletá lhůta na přihlášení dědiců přináší nečekané problémy při dopravních stavbách. „Když je majetek opuštěný, snažíme se využít zákon o urychlení výstavby dopravní a technické infrastruktury a požádáme o vyvlastnění. Ale úřadům se do toho oproti minulosti moc nechce,“ říká Petr Kudláček z inženýrské firmy Valbek, která stavby majetkoprávně připravuje například pro Ředitelství silnic a dálnic.
Vyvlastňovací úřady, jež fungují při stavebních úřadech obcí, se vehementně snaží najít dědice. S fungováním nového občanského zákoníku jsou zatím minimální zkušenosti a není jasné, jak by soud reagoval, kdyby se během příštích deseti let k takto vyvlastněnému pozemku přihlásili dědici.
První vlna hledání vlastníků jich pomohla identifikovat jen zlomek. Řádově jde o vyřízení méně než dvou procent nejasných zápisů v katastru.
Nemovitosti jsou vedeny ve zvláštním režimu v evidenci ÚZSVM. Lidé mohou přijít s listinami osvědčujícími, že pozemek či stavbu vlastnili jejich prarodiče. Pokud to bude průkazné, musí se obrátit na soud a dát podnět k dodatečnému projednání dědictví. Konkrétní vlastník pak bude zapsán do katastru. Bude také muset začít platit daň z nemovitosti.
Speciální kapitolu tvoří nemovitosti, které kdysi patřily státní instituci, jež zanikla. „Někdy jde ještě o prvorepublikové podniky, například družstvo parní mlátičky, družstvo pro elektrifikaci obce, nadace Františka Josefa I.,“ líčí Karel Večeře, předseda Českého úřadu zeměměřického a katastrálního. Takových zápisů je v katastru asi deset tisíc.
„Často jsou to drobné pozemky na okraji průmyslových areálů nebo je tam více spoluvlastníků, nakládá se s nimi problematicky. Cennější jsou ty, které po revoluci nepřešly na města a obce – například pozemek byl výrazně mimo katastrální území obce,“ říká Večeře.
