Ekonomové si od nových pravidel slibují zlepšení kontroly nakládání se státními penězi. "Je to krok správným směrem. Měly by jej ale následovat další, například limit pro zadlužování obcí, aby se podařilo udržet schodek veřejných financí v rozumné výši," soudí ekonom londýnské Merrill Lynch Miroslav Nosál. Na druhé straně však přísnější pravidla mohou pozdržet některé privatizační projekty, kdy investoři státní garance za nabízený majetek vyžadují.
Stát se zaručuje jednak za úvěry na veřejné akce, jako je výstavba silnic a dálnic či nákup letadel pro armádu, mezi garancemi figurují i provozní úvěry pro České dráhy nebo záruky investorům plynoucí z privatizace problémových bank a podniků. Největší mezi nimi je garance státu Československé obchodní bance, které přislíbil, že po převzetí zkrachovalé Investiční a Poštovní banky od ní odkoupí veškeré úvěry, které si nebude chtít ponechat.
Ministerstvo předpokládá, že pro příští rok musí mít kvůli riziku nesplácení některými subjekty, jimž záruky stát poskytl, připraveno vyplatit asi 21 miliard korun.
Roční limit přitom nesmí překročit osm procent z očekávaných příjmů státního rozpočtu, což je zhruba 52 miliard. "Splátka garancí pro příští rok je horní hranicí pro případ, že by nikdo závazky nesplácel. Nepůjde tedy o celých 21 miliard korun," sdělil mluvčí ministerstva financí Libor Vacek.
V roce 1998 musel například stát kvůli platební neschopnosti příjemců garantovaných úvěrů uhradit z rozpočtu 6,7 miliardy korun, přestože podle odhadů ministerstva financí to mělo být jen 0,8 miliardy. Čísla za loňský rok ještě nejsou k dispozici.
Velkou neznámou pro příští rok a další období je neomezená záruka ČSOB za převzetí IPB.
Na rozdíl jiných garancí totiž u ní není jasné, jak velký celkový dopad na veřejné finance a v kterých letech bude mít. Horní hranice odhadu ekonomů je kolem sto miliard korun.
Záruka je přitom ministerstvem financí klasifikována v nejhorší skupině, kde je riziko úhrady ze státního rozpočtu 90 až sto procent. Na opačné straně jsou projekty s nízkými riziky - například odsíření elektráren ziskové společnosti ČEZ, kde stát musel dát záruky proto, že je požadovaly spolufinancující rozvojové evropské fondy. "Nikdy jsme se nedostali do situace, že bychom něco nezaplatili a ani to nepředpokládáme," ujistil mluvčí ČEZ Ladislav Kříž.
Světová banka, která dosavadní volná pravidla pro přidělování státních garancí kritizovala, není spokojena ani s jejich osmiprocentním ročním limitem. "Tento limit je vysoký. Jiné země ucházející se o členství v Evropské unii jsou daleko přísnější, například v Maďarsku platí pro nové záruky vydané v jednom roce limit jednoho procenta příjmů rozpočtu," napsali autoři poslední studie Světové banky o české ekonomice.
Také kontrola státních garancí parlamentem je běžnou praxí ve většině vyspělých zemí světa.
Předmětem kritiky jsou garance zejména proto, že umožňují vládě zadlužovat zemi do budoucna bez jakékoli kontroly. "Ministerstva, která nebyla schopna zajistit žádoucí úroveň státní pomoci z rozpočtových prostředků, hledala zdroje mimo rozpočet a jako zdroj využila záruky za úvěry," uvedla Světová banka.
Krok ministerstva oceňují i opoziční politici. "Ačkoliv pro vládu to určité omezení je, na druhé straně vysoké garance jsou pro rozpočet riskantní, takže je to v pořádku," řekl Ivan Pilip z Unie svobody. Miroslav Kalousek z KDU-ČSL se domnívá, že vláda garancemi až dosud obcházela suverenitu sněmovny. "Projekty, na něž nebyly peníze, nakonec stát financoval formou garancí. Díky tomu se k dodatečným úvěrům dostávaly například České dráhy, pro něž jinak nebyl dostatek peněz," uvedl poslanec.
Šéf finančního odboru ministerstva dopravy Jiří Navrátil přiznává, že České dráhy v posledních dvou letech nesplácely garantované úvěry v plné výši a stát musel peníze doplatit. Celkem stát ručí za dráhy částkou 23 miliard s rizikem placení z rozpočtu vyčísleným na devadesát procent.
Stát se zaručuje jednak za úvěry na veřejné akce, jako je výstavba silnic a dálnic či nákup letadel pro armádu, mezi garancemi figurují i provozní úvěry pro České dráhy nebo záruky investorům plynoucí z privatizace problémových bank a podniků. Největší mezi nimi je garance státu Československé obchodní bance, které přislíbil, že po převzetí zkrachovalé Investiční a Poštovní banky od ní odkoupí veškeré úvěry, které si nebude chtít ponechat.
Ministerstvo předpokládá, že pro příští rok musí mít kvůli riziku nesplácení některými subjekty, jimž záruky stát poskytl, připraveno vyplatit asi 21 miliard korun.
Roční limit přitom nesmí překročit osm procent z očekávaných příjmů státního rozpočtu, což je zhruba 52 miliard. "Splátka garancí pro příští rok je horní hranicí pro případ, že by nikdo závazky nesplácel. Nepůjde tedy o celých 21 miliard korun," sdělil mluvčí ministerstva financí Libor Vacek.
V roce 1998 musel například stát kvůli platební neschopnosti příjemců garantovaných úvěrů uhradit z rozpočtu 6,7 miliardy korun, přestože podle odhadů ministerstva financí to mělo být jen 0,8 miliardy. Čísla za loňský rok ještě nejsou k dispozici.
Velkou neznámou pro příští rok a další období je neomezená záruka ČSOB za převzetí IPB.
Na rozdíl jiných garancí totiž u ní není jasné, jak velký celkový dopad na veřejné finance a v kterých letech bude mít. Horní hranice odhadu ekonomů je kolem sto miliard korun.
Záruka je přitom ministerstvem financí klasifikována v nejhorší skupině, kde je riziko úhrady ze státního rozpočtu 90 až sto procent. Na opačné straně jsou projekty s nízkými riziky - například odsíření elektráren ziskové společnosti ČEZ, kde stát musel dát záruky proto, že je požadovaly spolufinancující rozvojové evropské fondy. "Nikdy jsme se nedostali do situace, že bychom něco nezaplatili a ani to nepředpokládáme," ujistil mluvčí ČEZ Ladislav Kříž.
Světová banka, která dosavadní volná pravidla pro přidělování státních garancí kritizovala, není spokojena ani s jejich osmiprocentním ročním limitem. "Tento limit je vysoký. Jiné země ucházející se o členství v Evropské unii jsou daleko přísnější, například v Maďarsku platí pro nové záruky vydané v jednom roce limit jednoho procenta příjmů rozpočtu," napsali autoři poslední studie Světové banky o české ekonomice.
Také kontrola státních garancí parlamentem je běžnou praxí ve většině vyspělých zemí světa.
Předmětem kritiky jsou garance zejména proto, že umožňují vládě zadlužovat zemi do budoucna bez jakékoli kontroly. "Ministerstva, která nebyla schopna zajistit žádoucí úroveň státní pomoci z rozpočtových prostředků, hledala zdroje mimo rozpočet a jako zdroj využila záruky za úvěry," uvedla Světová banka.
Krok ministerstva oceňují i opoziční politici. "Ačkoliv pro vládu to určité omezení je, na druhé straně vysoké garance jsou pro rozpočet riskantní, takže je to v pořádku," řekl Ivan Pilip z Unie svobody. Miroslav Kalousek z KDU-ČSL se domnívá, že vláda garancemi až dosud obcházela suverenitu sněmovny. "Projekty, na něž nebyly peníze, nakonec stát financoval formou garancí. Díky tomu se k dodatečným úvěrům dostávaly například České dráhy, pro něž jinak nebyl dostatek peněz," uvedl poslanec.
Šéf finančního odboru ministerstva dopravy Jiří Navrátil přiznává, že České dráhy v posledních dvou letech nesplácely garantované úvěry v plné výši a stát musel peníze doplatit. Celkem stát ručí za dráhy částkou 23 miliard s rizikem placení z rozpočtu vyčísleným na devadesát procent.
