Nedostatek kvalitních řemeslníků řeší firmy zaměstnáváním zahraničních dělníků z Ukrajiny a Ruska. "Jsou levnější a taky na rozdíl od domácích nepohrdají náročnou a nevděčnou prací," vysvětluje Milan Veverka.
Domácí, zejména pak mladší dělníky se podle něho podaří přilákat jen ve chvíli, kdy se celé odvětví znovu a dlouhodobě postaví na nohy, a jejich práci tedy lépe ocení.
MLADÉ ZEDNIČINA NELÁKÁ
Nepříznivá atmosféra, která panuje ve stavebnictví, se lavinovitě šíří právě mezi mladými lidmi. Podle odborníků k tomu přispívá i klesající prestiž stavebních profesí. "Například zednická profese je velmi nízko společensky hodnocena. Málokterý mladý muž o sobě hrdě pronese, že je zedník," uvádí vedoucí marketingu firmy Konstruktiva Group Branko Jan Neubauer.
To vše má za následek malý příliv učňů do stavebních oborů jejich počty za posledních deset let poklesly až o padesát procent.
"Na řemesla se obecně hlásí asi dvacet procent mladých lidí. Z nich však většina touží po lukrativních oborech, které jsou převážně ve službách. Zedníci a zejména tesaři, klíčové stavební obory, jsou na vymření," říká Ivo Košař, ředitel pražského odborného učiliště, ve kterém se asi polovina učňů připravuje právě na stavební řemesla.
Pro šestnáctiletého Libora Sedláčka z Prahy je zedničina "z nouze ctnost": "Hlásil jsem se na obor s maturitou, ale nevzali mě.
Musel jsem se rychle rozhodnout a tady byla spousta volných míst. Teď vím, že to stejně dělat nebudu," říká kysele. Podle Ivo Košaře je to přesný obraz současné zoufalé situace v učňovském školství a ve stavebních oborech zvlášť. "Otevřela se spousta středních odborných škol, jejichž kapacita je větší než počet dětí. Mnohé z nich na střední školu zjevně nestačí a jít na "učňák" je pod jejich úroveň," dodává Košař.
A tak stavební profesi drží nad vodou starší a zkušení řemeslníci.
"Dnes opravdu najdete kvalifikované dělníky mezi starší generací.
Například při rekonstrukci jedné známé pražské stavby se kvalitní štukatéři sváželi z Kašperských Hor. Byli to vesměs sedmdesátiletí důchodci," uvádí Jan Neubauer.
FIRMY ŠETŘÍ A NEPLATÍ
Tak jak se prohlubuje krize stavebnictví, mají firmy stále méně peněz a šetří především na výplatách pro dělníky. "Krize v odvětví opravdu dopadá i do odměňování. Dělníkům připadá jejich mzda neadekvátní," říká Milan Veverka a dodává, že více než kdy předtím dělníci srovnávají své postavení s kolegy ze sousedních zemí." Hodinová mzda českého stavebního dělníka činila v uplynulém roce něco málo přes 55 korun, což v porovnání s německým byla pouhá šestina jeho mzdy. "Navíc i rozdíl mezi mzdou stavebního dělníka a dělníka v továrně je nepatrný a vůbec neodpovídá náročnosti práce na staveništi," dokresluje situaci specialista na produktivitu práce ve stavebnictví Michal Šourek.
Právě málo peněz a jejich opožděné vyplácení si na vlastní kůži prožil zedník Miroslav Krulich ze severočeské vesnice Dubá.
Všechny trpké zkušenosti ho po třiceti letech přiměly k zásadnímu rozhodnutí. "Měl jsem dost neustálého ujišťování, že peníze dostaneme příští týden. Nakonec jsem byl i tři měsíce bez jediné koruny. Pokud máte rodinu, nedá se to dlouho přežít. Pověsil jsem zedničinu na hřebíček a šel dělat saniťáka," říká Krulich.
PODMÍNKY SE NELEPŠÍ
Rok od roku výraznější odliv zkušených stavebních řemeslníků z odvětví tedy není podle odborníků jen v tom, že jim mateřské firmy vyplácejí stále tenčí mzdy.
Dělníci si stěžují i na to, že jiná zaměstnání v tuzemsku jsou při podobných platových podmínkách mnohem méně namáhavá.
"Je to práce ve špíně, téměř za jakéhokoli počasí, v létě i v zimě," uvedl Jan Neubauer.
Řemeslníci opouštějí stavební firmy také proto, že jim nevytvářejí patřičné podmínky a sociální zázemí. Šourek k tomu říká: "Zatímco ve výrobním podniku mají dělníci k dispozici šatny, umývárny či kantýnu, na každé stavbě je nutné toto zázemí od počátku vybudovat. Vzhledem k ekonomickým potížím firem se proto nelze divit, že tu pracovníci najdou jen nejnutnější vybavení s nouzovými hygienickými podmínkami." Pokud si chtějí své zaměstnání udržet, musí se zároveň smířit s věčným cestováním a s poměrně dlouhou dobou strávenou mimo domov. Na staveništích jde podle expertů mnohdy také o zdraví i život. "Dělníci jsou zde vystaveni velkému nebezpečí. Smrtelné úrazy jsou ve stavebnictví v porovnání s jinými profesemi velmi časté," zdůrazňuje Milan Veverka.
DĚLNÍCI Z VÝCHODU JSOU VELMI ŽÁDANÍ
Všechny problémy, jež zmítají stavebnictvím, donutily firmy přehodnotit požadavky na stavební dělníky. "Nejvhodnější je pracovník nekvalifikovaný, odolný vůči zátěži a ochotný pracovat za nízkou mzdu v extrémních podmínkách," říká Michal Šourek. Tyto představy podle něho beze zbytku splňují zahraniční dělníci z Východu. "Faktem je, že cizí dělníci jsou mnohem ochotnější překousnout tyto špatné podmínky než domácí dělníci.
Navíc neohrnují nos nad žádnou prací," připouští stavbyvedoucí jedné z deseti nejvýznamnějších pražských stavebních firem, který si však nepřál být jmenován.
V domácích poměrech se Ukrajinci uplatňují zejména při pomocných stavebních pracích.
"Nemají sice takovou výkonnost, ale rychle se učí a neodmítají fyzicky namáhavou práci," říká Milan Veverka. Šéfové některých menších firem, které zápolí s obrovskými potížemi, se netají tím, že cizincům svěřují i složitější práce. "Schopné a zručné řemeslníky ovšem nahradit nemohou," připouští za všechny Neubauer.
Domácí, zejména pak mladší dělníky se podle něho podaří přilákat jen ve chvíli, kdy se celé odvětví znovu a dlouhodobě postaví na nohy, a jejich práci tedy lépe ocení.
MLADÉ ZEDNIČINA NELÁKÁ
Nepříznivá atmosféra, která panuje ve stavebnictví, se lavinovitě šíří právě mezi mladými lidmi. Podle odborníků k tomu přispívá i klesající prestiž stavebních profesí. "Například zednická profese je velmi nízko společensky hodnocena. Málokterý mladý muž o sobě hrdě pronese, že je zedník," uvádí vedoucí marketingu firmy Konstruktiva Group Branko Jan Neubauer.
To vše má za následek malý příliv učňů do stavebních oborů jejich počty za posledních deset let poklesly až o padesát procent.
"Na řemesla se obecně hlásí asi dvacet procent mladých lidí. Z nich však většina touží po lukrativních oborech, které jsou převážně ve službách. Zedníci a zejména tesaři, klíčové stavební obory, jsou na vymření," říká Ivo Košař, ředitel pražského odborného učiliště, ve kterém se asi polovina učňů připravuje právě na stavební řemesla.
Pro šestnáctiletého Libora Sedláčka z Prahy je zedničina "z nouze ctnost": "Hlásil jsem se na obor s maturitou, ale nevzali mě.
Musel jsem se rychle rozhodnout a tady byla spousta volných míst. Teď vím, že to stejně dělat nebudu," říká kysele. Podle Ivo Košaře je to přesný obraz současné zoufalé situace v učňovském školství a ve stavebních oborech zvlášť. "Otevřela se spousta středních odborných škol, jejichž kapacita je větší než počet dětí. Mnohé z nich na střední školu zjevně nestačí a jít na "učňák" je pod jejich úroveň," dodává Košař.
A tak stavební profesi drží nad vodou starší a zkušení řemeslníci.
"Dnes opravdu najdete kvalifikované dělníky mezi starší generací.
Například při rekonstrukci jedné známé pražské stavby se kvalitní štukatéři sváželi z Kašperských Hor. Byli to vesměs sedmdesátiletí důchodci," uvádí Jan Neubauer.
FIRMY ŠETŘÍ A NEPLATÍ
Tak jak se prohlubuje krize stavebnictví, mají firmy stále méně peněz a šetří především na výplatách pro dělníky. "Krize v odvětví opravdu dopadá i do odměňování. Dělníkům připadá jejich mzda neadekvátní," říká Milan Veverka a dodává, že více než kdy předtím dělníci srovnávají své postavení s kolegy ze sousedních zemí." Hodinová mzda českého stavebního dělníka činila v uplynulém roce něco málo přes 55 korun, což v porovnání s německým byla pouhá šestina jeho mzdy. "Navíc i rozdíl mezi mzdou stavebního dělníka a dělníka v továrně je nepatrný a vůbec neodpovídá náročnosti práce na staveništi," dokresluje situaci specialista na produktivitu práce ve stavebnictví Michal Šourek.
Právě málo peněz a jejich opožděné vyplácení si na vlastní kůži prožil zedník Miroslav Krulich ze severočeské vesnice Dubá.
Všechny trpké zkušenosti ho po třiceti letech přiměly k zásadnímu rozhodnutí. "Měl jsem dost neustálého ujišťování, že peníze dostaneme příští týden. Nakonec jsem byl i tři měsíce bez jediné koruny. Pokud máte rodinu, nedá se to dlouho přežít. Pověsil jsem zedničinu na hřebíček a šel dělat saniťáka," říká Krulich.
PODMÍNKY SE NELEPŠÍ
Rok od roku výraznější odliv zkušených stavebních řemeslníků z odvětví tedy není podle odborníků jen v tom, že jim mateřské firmy vyplácejí stále tenčí mzdy.
Dělníci si stěžují i na to, že jiná zaměstnání v tuzemsku jsou při podobných platových podmínkách mnohem méně namáhavá.
"Je to práce ve špíně, téměř za jakéhokoli počasí, v létě i v zimě," uvedl Jan Neubauer.
Řemeslníci opouštějí stavební firmy také proto, že jim nevytvářejí patřičné podmínky a sociální zázemí. Šourek k tomu říká: "Zatímco ve výrobním podniku mají dělníci k dispozici šatny, umývárny či kantýnu, na každé stavbě je nutné toto zázemí od počátku vybudovat. Vzhledem k ekonomickým potížím firem se proto nelze divit, že tu pracovníci najdou jen nejnutnější vybavení s nouzovými hygienickými podmínkami." Pokud si chtějí své zaměstnání udržet, musí se zároveň smířit s věčným cestováním a s poměrně dlouhou dobou strávenou mimo domov. Na staveništích jde podle expertů mnohdy také o zdraví i život. "Dělníci jsou zde vystaveni velkému nebezpečí. Smrtelné úrazy jsou ve stavebnictví v porovnání s jinými profesemi velmi časté," zdůrazňuje Milan Veverka.
DĚLNÍCI Z VÝCHODU JSOU VELMI ŽÁDANÍ
Všechny problémy, jež zmítají stavebnictvím, donutily firmy přehodnotit požadavky na stavební dělníky. "Nejvhodnější je pracovník nekvalifikovaný, odolný vůči zátěži a ochotný pracovat za nízkou mzdu v extrémních podmínkách," říká Michal Šourek. Tyto představy podle něho beze zbytku splňují zahraniční dělníci z Východu. "Faktem je, že cizí dělníci jsou mnohem ochotnější překousnout tyto špatné podmínky než domácí dělníci.
Navíc neohrnují nos nad žádnou prací," připouští stavbyvedoucí jedné z deseti nejvýznamnějších pražských stavebních firem, který si však nepřál být jmenován.
V domácích poměrech se Ukrajinci uplatňují zejména při pomocných stavebních pracích.
"Nemají sice takovou výkonnost, ale rychle se učí a neodmítají fyzicky namáhavou práci," říká Milan Veverka. Šéfové některých menších firem, které zápolí s obrovskými potížemi, se netají tím, že cizincům svěřují i složitější práce. "Schopné a zručné řemeslníky ovšem nahradit nemohou," připouští za všechny Neubauer.
