Je to jeden z úsporných návrhů ministra financí Eduarda Janoty, který předkládá vládě v rámci škrtů v rozpočtu na příští rok.
"Změna by platila retroaktivně. To znamená, že i pro staré smlouvy by od 1. ledna příštího roku platily zpřísněné podmínky," uvedl ministr pro MF DNES. Zdůraznil, že je to zatím pouze úvaha.
Pokud by se podmínky měnily jen pro nově příchozí, stát by nic neušetřil, naopak. Lidé by si ještě narychlo začali zakládat nové smlouvy podle starých podmínek.
Pane ministře, víte které zvíře svou prací připomínáte?
Slona v porcelánu?
Ne, spíše pavouka. Tkáte sítě úspor, které obklopí ministry, politické strany i poslance. Když se do nich chytnou, budou je chtít roztrhat. Myslíte, že síť bude dost pevná, aby vaše radikální návrhy na omezení výdajů a zvýšení daní vydržely?
To pochopitelně nevím. Mou snahou je objektivně popsat situaci, upozornit na rizika a navrhnout určitá řešení. S těmi, jak jste si všimli, někteří souhlasí částečně, někteří dokonce vůbec. Představil jsem široký vějíř možností, který může být doplněn. Přiznávám, že to nemá žádnou hlubší filozofii, že jde o opatření ad hoc, protože v dané chvíli hasím požár. Mělo to vyvolat určitou diskusi, a hlavně změnit stávající stav, v jakém jsou naše veřejné finance.
Odpovídají změny, které jste navrhl – zvýšení DPH, zvýšení spotřební daně, vyšší daň z nemovitosti, omezení sociálních dávek – vašim osobním představám?
Musím dělat to, co je rychle realizovatelné. Mým cílem je dopad rozložit rovnoměrně na celou společnost. Vím, že mi zvýšení stropů u sociálního a zdravotního pojištění nepřinese desítky miliard, ale z pohledu "spravedlnosti" rozložím opatření na všechny sociální vrstvy.
Kde podle vás dnešní problém s obřím deficitem vznikl?
Základní problém našich financí je na straně výdajů. Bohorovně jsme snižovali daně a na druhé straně nesnižovali výdaje. Navýšením sociálních výdajů o 70 miliard na rodičovský příspěvek, porodné, pastelkovné, důchody, nemocenskou a další věci před volbami v roce 2006 (návrh vlády ČSSD, poznámka redakce) jsme se vymkli realitě. Nebylo to vidět, protože ekonomika rostla a s ní i výběr daní. Nyní je to naopak a nepoměr výdajů a příjmů rozpočtu se projevuje v plné nahotě. V době, kdy ekonomika stagnuje nebo klesá, nemáme na to, abychom takovou sociální síť ufinancovali. Opatření v sociální oblasti, která navrhuji, nás přivedou zpět do roku 2006.
Konzultoval jste návrhy s politickými stranami?
Ne. Konzultoval jsem to s premiérem, i pro něj jsou deficity veřejných financí v rozsahu sedm procent nepřijatelné a já cítil zmocnění připravit něco, co by tento trend změnilo. Děláme vše pro to, i legislativně, abychom předložili deficit s nižší částkou – kolem pěti procent. Bude následovat jednání premiéra se zástupci stran a tam se dohodne strategie. Já teď proto budu pracovat na dvou verzích rozpočtu.
Proč na dvou a jak budou vypadat?
Buď bude varianta pasivní, kdy se legislativu nepodaří změnit, anebo aktivní, kdy dojde ke změně zákonů. Ty bychom předložili v jednom balíku, a kdyby je parlament schválil, vláda předloží návrh redukovaného rozpočtu na jeden rok. Příští rok bychom tak udrželi veřejné finance na uzdě se schodkem kolem pěti procent. Vláda, která vznikne z voleb, projedná pak změny, které by platily od 1. ledna 2011.
Jiří Paroubek a Mirek Topolánek i bývalý ministr Miroslav Kalousek se zázračně shodnou, že je třeba zeštíhlit státní správu a snížit výdaje ministerstev až o dvacet procent. Počítáte s tím ve svém návrhu také?
Když jsem tuto otázku snižování výdajů ministerstev na jednání ve čtvrtek otevřel, u ministrů nastalo zděšení. Řekl jsem, že když se nedohodneme na snížení mandatorních výdajů, dohodneme se na tom, co doporučují strany, které jednotlivé ministry do úřednické vlády nominovaly. Vím, že to je v jednom roce dost nerealistické, ale tím jsem je postrašil. Na posledním jednání na mě požadovali ministři dalších 80 miliard navíc, to by znamenalo schodek 310 miliard, tedy 9,5 procenta HDP. Tvrdí, že bez toho to nepůjde. Ale to je každoroční folklor, vůbec s nimi o tom nehodlám debatovat.
Co by takový drastický škrt znamenal pro ministerstva?
Už jednou jsem rozpočet na příští rok o pětinu snižoval. Další škrtání by vyžadovalo restrukturalizaci celé státní správy. Musely by se zrušit některé instituce, výzkumné ústavy, podřízené organizace. Zrušit činnosti, které dělají v rámci veřejné správy, některé z nich by se musely dělat například komerčně. Zatím jsme zmrazili platy ve státní správě. Jsem připraven diskutovat o poklesu mezd o jedno, dvě či tři procenta. Ale jedno procento snížení platů dělá jen 1,4 miliardy korun.
Kde by se tedy dalo ve velkém ušetřit na výdajích státu?
Musela by se jedině zrušit celá řada usnesení a nařízení vlád i některé zákony. Například se schválily zákony o odškodnění ve vztahu k Zakarpatským Rusům a lidem perzekvovaným v době totality, a to jsou miliardové dopady. Ministr vnitra mě upozornil, že na to peníze nemá. Já mu teď razantně krátím rozpočet a on buď propustí policisty, nebo nezaplatí tato odškodnění.
Nemělo se do toho říznout dřív, nepřicházejí opatření pozdě?
O rozpočtových problémech jsem po svém nástupu začal mluvit schválně. Nechci být s prominutím za ministra financí "idiota", který tu seděl pár měsíců, veřejné finance šly někam mimo a on se tvářil, že se nic neděje. Politici by mě za to určitě nekritizovali, ti by se tvářili, že si budou připravovat svoje billboardy a plakáty v rámci předvolební kampaně a mnohým by to vyhovovalo. Ale to bych radši z funkce odešel. Že budu ministrem financí, jehož deficit bude za éry České republiky nejhorší, toho jsem si vědom. Jenže to jsem napůl zdědil a napůl jsou to věci, které jsem nemohl ovlivnit.
Jste na ministerstvu financí už od roku 1978 a od poloviny 90. let připravujete státní rozpočet. Varoval jste ministry, zejména ty sociálnědemokratické, že by měli v dobách ekonomického růstu šetřit a nezadlužovat stát?
Samozřejmě! Každý materiál, který jsme předkládali, začínal větou, že Česká republika má sice poměrně nízkou úroveň zadlužení, ale že trend a razance zadlužování je velmi vysoká a že při tehdejším vysokém růstu ekonomiky mezi čtyřmi až šesti procenty (roky 2004 až 2007) by k tomuto nemělo docházet. Před volbami v roce 2006, za sociálnědemokratického ministra Sobotky, jsem v televizi poměrně drze upozornil, že pokud schválíme zákony, které povedou k navýšení sociálních výdajů o 70 miliard, tak bude euro v nedohlednu. Tehdy se mluvilo o jeho přijetí v roce 2011. Jenže ministři se pochopitelně řídili svým rozhodováním a stranickou ideologií, a proto zadlužování pokračovalo.
Tehdy vás ministři neposlouchali, teď můžete sám rozhodovat. Máte z toho lepší pocit?
Mnohé návrhy nebyly akceptovány proto, že si to politici nemohli dovolit politicky. I s ministrem Sobotkou jsme tu diskutovali řadu věcí. Návrhy v roce 2006 na úpravu sociálních a mandatorních výdajů jsem všechny rozporoval. Vážím si toho, že mě za to tehdy ministr nevyhodil. Ovšem Sobotka měl instrukce svého stranického aparátu, ostatní tehdejší ministři měli jiný názor, tak schválil jiné věci.
A teď katastrofická vize: Kdybychom s deficitem nic nedělali, daně nezvyšovali, dávky nesnižovali, jak by to dopadlo?
Česko by si pak půjčovalo na mezinárodním trhu stále dráž a během čtyř let bychom měli státní dluh ne jeden bilion jako teď, ale dva biliony. Každý už by nám půjčit nechtěl. Podívejte se dnes na lotyšskou nebo maďarskou cestu. Obě země mají problém s financováním dluhu (Lotyši museli výměnou za půjčku od MMF snížit o pětinu počet státních zaměstnanců a zvýšit spoluúčast ve zdravotnictví, poznámka redakce). Od roku 1993 jsme ze státního dluhu nesplatili ani korunu, splácíme ho z nových půjček. Kdybychom chtěli začít splácet, musíme mít přebytkový rozpočet, stát musí vybrat víc než utratí, ale to je z říše snů.
Existuje i možnost, že by se narychlo zprivatizoval nějaký majetek státu, aby se získalo do rozpočtu pár desítek miliard, například Letiště Praha? Nebo by se prodal balík akcií ČEZ?
To problém vůbec neřeší. Kdybych například dvacet či třicet miliard z dividend Čezu zapojil do rozpočtu, tak toto vylepšení z pohledu maastrichtských kritérií (pro přijetí eura, poznámka redakce) není bráno v úvahu. Sice bychom se nezadlužili, ale projedli bychom část majetku.
A na co se tedy podle pravidel smějí dividendy ČEZ používat?
Na dopravní stavby a průběžně se z nich hradí odstraňování ekologických škod v privatizovaných podnicích, ke kterému se stát zavázal. Ale kromě Čezu k privatizaci už nic velkého není, a také ČEZ s pravděpodobností téměř stoprocentní privatizován nebude. A loni se asi 12 miliard z dividend Čezu použilo do fondu dopravní infrastruktury.
Ale ČSSD chce použít dividendy na výplatu třináctých důchodů. Jak by to udělala?
Když to vláda rozhodne, dají se dividendy použít i jinde. Je to jen účetní trik. Dám například z rozpočtu méně peněz Státnímu fondu dopravní infrastruktury a on to dočerpá z těch dividend. To nám nepomůže dostat se na tři procenta deficitu HDP, který je nutný pro přijetí eura.
Zmínil jste se i o snížení podpory v nezaměstnanosti. O kolik?
To je interpretováno zkresleně, já říkám zpřísnění podmínek. Nechť mají nezaměstnaní povinnost pracovat ve veřejných službách. Nechci nikomu podporu krátit, ale chci, aby na tom byl výrazně lépe ten, kdo si bude práci shánět, než ten, kdo je pasivní.
Co říkáte nápadu ministra práce na čtyřdenní pracovní týden, kdy pátý den proplácí zaměstnavatelům za určitých podmínek stát?
Pokud se tím nezvýší výdaje na pasivní podporu v nezaměstnanosti, je to lepší než stávající stav. Neodmítám nic, ale návrh jsem neviděl. Pokud vím, tak v Německu, kde to funguje, se podílí na financování takového modelu nejen stát, ale i firma a odbory.
Jako odstrašující případ, kde dokázali skokově snížit deficit rozpočtu z devíti na pět procent dáváte Maďarsko. Myslíte že u nás hrozí podobná opatření?
Je to tam šílené, za tři roky musí zvednout DPH o deset procent. My při deficitu 230 miliard budeme platit na úrocích ze státního dluhu 80 miliard korun ročně, ještě před třemi lety to byla polovina. Jen letos se zvýší úrokové náklady o 10 miliard a budeme kvůli tomu muset změnit zákon o rozpočtu na rok 2009.
Právě probíhá i výběrové řízení na zakázku na likvidaci starých ekologických zátěží, která může přijít podle některých odhadů až na 115 miliard Kč. Bude na ni stát mít?
Ekozakázka běží, momentálně antimonopolní úřad řeší odvolání těch, kteří byli vyřazeni. Zakázka se bude hradit právě z dividend Čezu. Já nyní v této věci nedělám vůbec nic. Uchazeči, kteří postoupili do druhého kola, mě požádali o posun termínu o dva měsíce. Pokud z rozhodnutí antimonopolního úřadu nedojde k posunutí termínu, tak 13. října dostaneme nabídky a ministr pak má asi 90 dní na to, aby podepsal s vítězem smlouvu.
Trváte také na dokončení privatizace ČSA, nicméně to vypadá, že cena by mohla být velmi nízká. Má smysl v tom pokračovat?
Kdybych to zastavil, garantuji vám, že poslední subjekt, který zůstal, podá arbitráž proti státu, protože by šlo o bezdůvodné zrušení tendru. Ministerstvo musí mít představu, jaká je hodnota této společnosti a za jakou cenu je ochotno společnost prodat. Ale v podmínkách tendru je, že vláda ho může zrušit, protože nebude souhlasit s výší dohodnuté ceny.
Pak vláda bude muset hledat peníze, jak ČSA sanovat.
Nemáte pravdu. Dotace do tohoto odvětví by nám neprošly přes Brusel. Já si přeji úspěšnou privatizaci, ale už před dvěma měsíci jsem uložil managementu ČSA vypracovat variantu B, tedy pokud k privatizaci nedojde. Firma se musí zeštíhlit, změnit svou strategii, přestat létat přes oceán. Stane se malým dopravcem evropského charakteru, který bude muset být v černých číslech. Ta varianta musí být tak propracovaná, aby nedošlo ke konkurzu, protože prodej v konkurzu by byl daleko horší. O problému s odstoupením Air France–KLM jsem věděl už tři týdny a tiše jsem doufal, že počká do posledního dne a místo nabídky napíše, že odstupuje. Bohužel se tak nestalo, udělala to dřív. Upozorňuji, že pokud bude cena za ČSA výrazně pod našimi představami a po porovnání s odhady našich poradců, privatizaci nedoporučím.
Stále plánujete vydat dluhopisy pro občany na financování schodku?
Kdyby se dluhopisy nevydaly, byla by to moje osobní porážka. Letos chci zkusit jen malou cvičnou emisi v jednotkách miliard, abych prověřil systém, ne abych získal velké peníze. Jaký budou mít výnos, splatnost a nominální hodnotu, se bude odvíjet v dané chvíli od situace na trhu. Výhoda státu je, že na rozdíl od bank na nich nepotřebuje získat marži, nepotřebuje vydělávat na jejich prodeji.
Co budete dělat, až skončíte s ministrováním? Chtěl byste po posledních zkušenostech do politiky?
Netoužím po kariéře. V žádném případě se nestanu politikem. Spíš bych měl zvolnit. Vzalo mi to dost času a nervů. Proto v koutku duše především doufám, že do Vánoc už budeme mít novou vládu.
