"Plná náměstí a bouřící stávky nejsou zrovna náš styl. Vždycky jsme se snažili víc pracovat na změnách zákonů, které by lidem přinesly lepší podmínky, a vyjednávat s vládou," řekl Štěch. "S Richardem máme na většinu věcí podobné názory. Nechystám výrazné změny," dodal.
Odboráři volí nového vůdce na svém sněmu koncem dubna. Štěch má nejen podporu svazu KOVO, ale i stavebníků a učitelů. Podobně umírněný image jako on mají i celé české odbory. Podle studie Harvardovy univerzity, která srovnávala konkurenceschopnost 75 nejvyspělejších zemí světa podle řady kritérií, jsou čeští odboráři desátí nejvstřícnější na světě.
Štěchovo zvolení by také určitě potěšilo zahraniční investory, kteří považují méně agresivní styl českých odborářů za velký klad. Japonská Toyota s francouzským Peugeotem loni váhaly, zda postaví novou továrnu za 300 milionů eur v Česku, či v Polsku. Nakonec zvítězil český Kolín mimo jiné i kvůli umírněnějším odborům.
To, že čeští odboráři dávají přednost kabinetní politice před blokováním silnic, neznamená, že by měli malý vliv. České odbory ve skutečnosti patří v evropském měřítku k velmi vlivným. I když televize přinášejí téměř ob den stávky a demonstrace v ulicích Paříže, vliv odborů ve Francii není tak veliký: zastupují totiž jen 9 procent zaměstnanců.
V Česku je to naopak kolem třiceti procent, což je srovnatelné s průměrem Evropské unie. Falbr byl také více vidět v úřadovnách ministrů a televizních diskusích než na náměstích. I pro svá ostrá slova, když třeba loni v květnu přirovnal chování manažerů v německé firmě Bosch Diesel k chování Němců k Čechům "v době totálního nasazení", volil raději média než otevřená prostranství.
Štěch bude možná ve své mluvě mírnější, nebude používat tolik bonmotů. "Je to stejný případ jako Zeman a Špidla. Štěch je víc odborář než senátor, což je dobře, protože se snaží naše věci prosazovat v Senátu," říká Jan Uhlíř, šéf vlivného odborového svazu KOVO.
O vlivu vypovídají i úzké vazby na vládní stranu. Čeští odboráři prožívají za vlády sociální demokracie zlaté časy. Spřízněnou duši našli hlavně v šéfovi ČSSD a ministru práce Vladimíru Špidlovi. Odboráři zamířili za vlády socialistů až do nejvyšších politických kruhů. Z jejich líhně je ministr financí Jiří Rusnok, dříve odborový ekonom, poté Špidlův náměstek.
Další náměstek z ministerstva práce, Petr Šimerka, je bývalý odborářský právník. Štěch a Falbr jsou senátoři zvolení s podporou ČSSD. Šéf hornických odborů Cyril Zapletal nyní kandiduje v severních Čechách do sněmovny.
I v Česku se však najdou radikální odborářské skupiny, které nemají s liberálním imagem odborářské komory nic společného. Na ekonomickou prosperitu svých firem nehledí a o jejich pozitivním vlivu se dá hovořit jen stěží.
Železniční odboráři a jejich vůdce Jaromír Dušek žádají každoročně vysoké růsty mezd navzdory obrovským ztrátám a chabé produktivitě svého zaměstnavatele. "Kdo je nejmocnější odborář? No přece Dušek," říká železničářský předák.
"Jde o vliv a my říkáme, že máš vliv, když se tě bojí a když si schopný ovlivnit ten který zákon." Hornické a elektrárenské odbory zase dotlačily ministra průmyslu Miroslava Grégra a s ním celou vládu k tvrdým podmínkám, které omezovaly investory ucházející se o českou energetiku. Závazky typu patnácti let povinného odběru uhlí či desetiletý zákaz rozdělení energetického gigantu výrazně přispěly k fiasku privatizace ČEZ a regionálních distributorů elektřiny.
