Studie s názvem ‚Regionální rozdíly v kupní síle: Ceny, platy, mzdy a důchody‘ srovnává příjmy různých skupin lidí v jednotlivých krajích, ovšem přepočítává je podle toho, kolik si toho v daném regionu koupí. Například hodinový nominální plat učitele v Praze i Zlínském kraji je téměř stejný. V metropoli je však kupní síla učitele téměř o čtvrtinu nižší.
Autoři Matěj Bajgar a Petr Janský tak potvrdili, že nejdráž je v Praze – ceny jsou v průměru o pětinu vyšší, než je republikový průměr, nejlevněji je pak na Ústecku – šest procent pod průměrem.
„Vyšší ceny tak ruší výraznou část nominálního mzdového náskoku Jihomoravského kraje, Středočeského kraje a především Prahy,“ popisuje Janský.
Nejhůř proto ze svého platu vyžijí úředníci a učitelé právě na Brněnsku a v Praze. Zaměstnanci v soukromém sektoru jsou na tom nejhůř na Karlovarsku a Zlínsku – rozdíly ve mzdách jsou totiž natolik velké, že je nesmažou ani nižší ceny.
Praha je rájem pro zaměstnance soukromých firem
V krajích na první pohled bohatých tak žijí ve skutečnosti lidé s reálně velmi podprůměrnými nebo průměrnými příjmy. Například brněnský zaměstnanec v soukromém sektoru, vysokoškolák, si za svůj plat koupí o desetinu méně věcí než průměrný ostravský vysokoškolsky vzdělaný pracovník.
Čtěte v páteční MF DNES: Jak se staví k regionálním rozdílům firmy – platí lidem v Praze víc než v regionech? Proč se většina lidí nechce stěhovat za vyšší mzdou nebo nižšími náklady.
V Praze zvedají cenovou hladinu turisté a větší koncentrace dobře vydělávajících lidí. „Ceny táhnou nahoru především nájmy a služby, jako jsou restaurace nebo třeba kadeřnictví,“ přibližuje ekonom Matěj Bajgar. Ceny zboží, které lze snadno převážet, jako je elektronika nebo oblečení, jsou však podobné ve všech regionech.
Praha se tak místem s nejvyšší životní úrovní stává podle studie zejména pro zaměstnance soukromých firem.
Také mezi nimi ovšem existuje významná skupina těch, pro které tato rovnice neplatí. Jde hlavně o zaměstnance bez maturity. Jejich mzdy se totiž v Praze od zbytku republiky tolik neliší. Kdyby však pracovali ve stejné profesi ve Středočeském kraji nebo na Ostravsku, díky nižším cenám by si polepšili.
Pražští důchodci jsou na tom suverénně nejhůře
Samostatnou kapitolou jsou příjemci důchodů. I když jsou důchody v Praze nejvyšší v republice, vyšší ceny v metropoli tento náskok hravě vymažou až do minusu. Pražští důchodci si tak za svůj příjem mohou dovolit nejméně ze všech v zemi. Naopak nejlépe vyžijí z důchodu penzisté na Ústecku a Ostravsku. Platí to zejména pro muže, kteří těží nejen z nižších cen, ale díky předchozí práci v těžkém průmyslu také z nadprůměrných důchodů.
Regionální drahotu nezohledňují ani sociální dávky, které jsou (s výjimkou dávek na bydlení) stejné napříč zemí. „V současné době dostává chudá rodina žijící v Praze většinu dávek ve stejné nominální hodnotě jako chudá rodina v Ústí nad Labem, ale může si toho za ně koupit o celých 22 procent méně,“ upozorňuje Petr Janský.
Kompenzování krajských rozdílů v dávkách by mohlo životní úroveň částečně narovnat, uvádějí autoři ve studii. Podobně u státních zaměstnanců by dorovnávání platů mohlo pomoci srovnat kvalitu pracovníků v různých krajích. „U platů učitelů to má poměrně dobré ospravedlnění,“ poznamenává ekonom Cerge-EI Daniel Münich.
„Regionální rozdíly jsou dnes zohledněny v příspěvku a v doplatku na bydlení. O dalším zatím neuvažujeme,“ reagovala Michaela Marksová, ministryně práce a sociálních věcí (ČSSD). „Vyvolalo by to velké byrokratické problémy a administrativní náklady,“ míní premiér Bohuslav Sobotka.
Metropole mají lepší vzdělání i kulturu
Proč se tedy lidé z drahých krajů nestěhují do levnějších? „Existuje dnes příliš vysoký podíl vlastnického bydlení, prodej a stěhování jsou složité a trvají dlouho,“ vysvětluje Münich. Navíc v Česku chybějí finančně dostupné veřejné služby, jako jsou školky či pečovatelský servis, takže lidé jsou často vázáni na pomoc rodiny. „Ne každý z dané domácnosti je učitel nebo důchodce, takže na první pohled se mu vyplatí ujet, ale druhému členovi již ne,“ dodává ekonom Filip Pertold, který studii četl.
Důvodů proti stěhování je ještě víc – třeba v Praze či v Brně si lidé cení lepší dostupnosti vzdělání a kulturního vyžití, naopak mimo metropole si obyvatelé často užívají klidu a blízkosti přírody.
Skutečnost, že se všichni nehrnou za vyšším příjmem do velkých sídel, má i svá pozitiva – nevylidňují se regiony. „Například relativně vysoký reálný plat mladého učitele ve Zlínském kraji snižuje jeho motivaci se odstěhovat do Brna,“ podotýká Janský.
