Už v lednu 2004 musí Švédové uvolnit přísná dovozní omezení, která tu platí ještě osm let po připojení k volnému trhu unie. Podle mluvčího Evropské unie Jonathana Todda si pak Švédové budou moci "přivézt pro svou osobní spotřebu tolik vodky, kolik chtějí".
Toto tvrzení je však zatím přehnané. I v unii lze dovážet jen tolik, kolik občanovi dovolí jeho vlastní stát. Stanoveno je pouze minimum, pod něž stát se svými omezeními nesmí jít.
U alkoholu je toto minimum deset litrů "tvrdého", devadesát litrů vína a 110 litrů piva na osobu. Pokud člověk dodrží tyto limity, smí se ho celník ptát jen na to, zda je dovážené zboží skutečně pro jeho osobní potřebu. Žádné clo se neplatí.
To je výhoda oproti nákupu přes internet. Tam si sice "spotřebitel" může objednat libovolné zboží, ale musí za to platit daně, které jsou předepsány v jeho zemi. A ve Švédsku jsou poplatky z alkoholu vysoké.
Přesto byl zatím elektronický nákup piva či vína pro Švédy téměř nemožný: někdo by jim objednané zboží musel dodat. A do Švédska smí alkohol dovážet právě jen státní monopol Systembolaget.
Stockholm nyní dostal z Bruselu upozornění: "Doplňte své zákony o dovozu alkoholu. Máte na to dva měsíce." Bez této změny by Švédy čekal předem prohraný proces u Evropského soudního dvora.
Švédský alkoholový monopol platí ze "zdravotních" důvodů už dlouhá desetiletí. A stejně dlouho ho Švédové obcházejí. Jedni si jezdí pro pití do Dánska, jiní se zpíjejí na "výletních" lodích, které křižují po Baltu. Rozšíření unie možnosti pijáků znásobí.
"Se vstupem Polska a tří pobaltských zemí jistě vzroste dovoz z těchto zemí, přestože budou muset zlikvidovat své bezcelní obchody na letištích a na lodích," postěžoval si nejmenovaný švédský diplomat v Bruselu.
Cizí alkohol (nebo cigarety) si masově nedovážejí jen Švédové. Dánové nakupují například v levnějším Německu. Rozdíly v daních jsou totiž stále propastné.
