Ta letošní se však Evropanům začíná přejídat.
Množí se špatné zprávy o zdraví hospodářství jejich zemí a hrozí, že si svůj pohodový životní styl včetně více než pěti týdnů placené dovolené nebudou moci dovolit.
Proti Američanům, kteří odpočívají sotva dva týdny, vykazují Evropané nižší produktivitu práce. Téměř devět procent jich nemá práci a jejich ekonomika se ne a ne pořádně rozjet.
"Svět pomalu, ale jistě Evropu odepisuje," napsal podle agentury Bloomberg ve své červencové analýze ekonom americké banky Morgan Stanley Stephen Roach. "Tak jako se svět naučil žít bez Japonska, už si čím dál víc zvyká na další záchvaty 'eurosklerózy'."
Políček uštědřili starému kontinentu minulý týden také experti z Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). "Eurozóna vykazuje nedostatečnou schopnost odrážet šoky a narůstá její už beztak propastné zpoždění výkonnosti ve srovnání s nejproduktivnějšími zeměmi," píše OECD.
Podle ní Evropa promarnila svůj potenciál jednotného vnitřního trhu, a pokud nezačne něco dělat, ze svých ekonomik nevyždímá víc než dvě procenta růstu ročně, zatímco USA mají růst tempem tří procent ročně.
Evropě navíc visí nad hlavou Damoklův meč armády budoucích důchodců, kteří budou stále více ujídat z čím dál menšího koláče státních financí. Letos ještě živí jednoho evropského důchodce čtyři pracující a evropské vlády to vyjde na dvakrát tolik co USA. Až v roce 2050 dorostou dnešní novorozenci, budou podle OSN na penzi jednoho důchodce vydělávat jen dva lidé.
Politici přešlapují, firmy začínají jednat
Vidina prázdných státních pokladen nutí opatrně jednat i politiky. Německý kancléř Gerhard Schröder se snaží ořezat dávky v nezaměstnanosti a umožnit firmám rychleji najímat a propouštět lidi.
Francouzský ministr financí Nicolas Sarkozy se zase snaží změnit francouzské dogma - pětatřicetihodinový pracovní týden. A italský premiér Silvio Berlusconi položil tento týden svou hlavu na špalek při hlasování o důvěře v parlamentu, aby získal posvěcení zákona, který odloží odchod do důchodu z 57 na 60 let.
Zatímco politici většinou narážejí na nedostatek odvahy a podpory voličů, do hry se vložily samotné firmy. Mají silnější argumenty než politici: mohou svou výrobu přesunout dále na levnější východ.
Německý odborový svaz IG Metall raději vzdal růst platů výměnou za záruku zachování pracovních míst. Zaměstnanci Siemensu pod stejnou hrozbou, kterou už firma částečně naplnila přesunem výroby do Česka, slíbili pracovat 40 hodin týdně místo 35. Podobné opatření chystá i DaimlerChrysler, cestovní kancelář Thomas Cook či obchodní dům KarstadtQuelle.
Konec evropského štěstí
Od roku 1970 počet odpracovaných hodin na hlavu v Německu, Francii, Finsku a Španělsku klesl o 15 procent. V USA, Kanadě a na Novém Zélandě podle OECD stejnou měrou vzrostl. Evropa Ameriku předháněla v růstu hrubého domácího produktu na hodinu posledních 30 let.
Evropané jsou chudší, pracují totiž o 18 procent méně než Američané. Dosud to Evropanům vyhovovalo. Podle celosvětové Databáze štěstí, kterou sestavuje Ruut Veenhover z Erasmovy univerzity v Rotterdamu, životní spokojenost Američanů a Japonců stagnuje, zatímco v západní Evropě roste.
Vidina ztráty místa ovšem začíná nahlodávat i zastánce evropského štěstí. Prodloužení pracovního týdne podporovalo devět z deseti Francouzů a názor mění i Němci. Další reformy se čekají až po evropských volbách. "Například německá pravice už slibuje hlubší reformy pracovního trhu," říká ekonom Bank of America Lorenzo Codogno.
