Zpráva banky se opírá o tři základní poznatky a naznačení řešení. Musí být vytvořen prostor a příležitosti pro to, aby se lidé v chudých zemích mohli realizovat. Zároveň musí dojít k posílení jejich postavení a pravomocí a zajištění bezpečnosti.
"Chudoba je ponížení, znamená být závislá na nich a být nucena přijímat hrubost, urážky a lhostejnost, když potřebuji pomoc," cituje zpráva lotyšskou ženu, která se takto vyjádřila o svém společenském postavení v rámci Hlasů chudých.
Michael Walton zodpovědný za obsah zprávy zdůraznil, že chudoba není jenom materiální nedostatek, ale také nedostatečné vzdělání a zdravotního zabezpečení.
Viceprezident Světové banky Nicholas Stern říká ve zprávě, že zásadní pro snižování chudoby je celosvětový ekonomický růst. Zároveň je ale třeba začleňovat chudé lidi do procesu rozvoje.
Za posledních deset let udělaly podstatný krok kupředu země východní Asie, hlavně Čína. Příjmy chudých v tomto regionu se zvyšují. V těchto oblastech je třeba ještě upevnit respekt k institucí. To se nepodařilo například v bývalém SSSR, kde se příležitosti po pádu komunistického režimu chopila elitní zkorumpovaná hrstka lidí.
Naopak nejhůře na tom jsou země subsaharské Afriky, Latinské Ameriky a jižní Asie. Šířící se epidemie viru HIV, hladomory a válečné konflikty zničily prakticky veškerý pokrok, který tyto regiony učinily od 2. světové války.
Tyto země často nemají ani stabilní vládu, která by právě měla být jedním ze základů řešení neutěšené sociální situace. Právě stát má totiž podle Waltona být zdrojem zákonných norem a financí pro rozvoj ekonomiky. Jeho úkolem je také zajišťovat výkonnou a soudní moc.
V době nebývalého blahobytu žije ve světě 2,8 miliardy lidí, kteří mají necelé dva americké dolary na den. 1,2 miliardy z nich mají dokonce pouhý jeden dolar. Rozdělení výdobytků moderní civilizace je značně nerovnoměrné. Průměrný příjem ve 20 nejbohatších zemích je podle zprávy sedmatřicetkrát vyšší než ve 20 zemích nejchudších.
Z globálního hlediska musí ekonomicky rozvinuté země otevírat své trhy a umožňovat rozvojovým státům zapojit se do celosvětových struktur. Zároveň je nutné bojovat proti rasové a kastovní diskriminaci, jakož i diskriminaci pohlaví.
Světové mocnosti se musí soustředit také na rovnoměrnější rozdělení příjmů mezi jednotlivé skupiny obyvatel, aby nedocházelo k příliš ostrému "rozevírání nůžek".
Prezentace zprávy o rozvoji světa se pár dní před zahájením výročních zasedání Mezinárodního měnového fondu a skupiny Světové banky účastnil i ministr financí Pavel Mertlík. Dotazy na něj směřovaly především k tématu vnějšího zadlužení České republiky.
Ministr uvedl, že v porovnáním s ostatními postkomunistickými státy ve střední Evropě je na tom Česká republika docela dobře. Problémy má spíš s vnitřním zadlužením, které roste nepřetržitě již od dob počátku transformace zdejší ekonomiky.
Téma situace v bývalých komunistických zemích Evropy bude i součástí programu výročního zasedání MMF a SB.
