Světová "chardonnaymanie" se zrodila v Americe

Od osmdesátých let minulého století zaznamenala odrůda Chardonnay z pohledu vinohradnického, vinařského i marketingového obrovskou, dramatickou expanzi.

Magické pojmenování odrůd si pravděpodobně nejdřív získalo obchodně lehce zmanipulovatelného amerického konzumenta, který vyvolal celosvětovou "chardonnaymanii". Neznamená to však, že by Chardonnay nebyla skvělá odrůda. Je nejen skvělá, ale i vděčná a univerzální. Neposkytuje pouze prvotřídní suchá tichá vína, vhodná i na barikové zušlechťování, ale je i vhodnou odrůdou na výrobu šampaňských a šumivých vín. Nejslavnější chardonnay se pravděpodobně rodí v Burgundsku. Kdo jednou ochutnal burgundský Meursault či Montrachet, ten mi dá jistě za pravdu.

Chardonnay pravděpodobně pochází ze Středního východu, z Libanonu, kde se nazývá Meroue či Obaideh. Tak to alespoň tvrdí vinaři ve vesničce Chardonnay v burgundském regionu Maconnais. Shodou okolností tam, ale i v Rumunsku a na Novém Zélandu se vyrábí verze botrytického, přírodně sladkého chardonnay. Ještě přednedávnem se tato odrůda, prý mylně, zařazovala do čeledě Pinot. Nevím, nevím... mnoho Francouzů zase tvrdí, že chardonnay je bílou mutací Pinot noir. Možná právě proto mnozí Burgunďané nazývají tuto odrůdu Pinot Chardonnay. A aby to bylo ještě komplikovanější, připomínám, že jen ve Francii je zaregistrovaných 34 klonů této odrůdy!

Na Moravě a v Čechách se chardonnay spolu s odrůdou Rulandské bílé pěstuje od nepaměti. Dnes zabírá plochu tří procent vinic a má tendenci růstu. Průměrný věk porostů je pět let, a tvoří tak suverénně nejmladší a nejperspektivnější vinice. Největší plochy této odrůdy jsou v mikulovské vinařské oblasti. Je však vhodná na pěstování ve všech oblastech českého i moravského vinařského regionu.

Statistika z let 1996 až 1999 je víc než výmluvná: největší podíl úrody v kategoriích kabinet, pozdní sběr a výběr z hroznu připadá na odrůdu Chardonnay. Hrozny této odrůdy dozrávají koncem září, začátkem října. Vyžaduje prvotřídní polohy a sušší, kamenité půdy s vyšším obsahem vápníku. Je možné ji pěstovat na středním i vysokém vedení s řezem na delší tažně. Dosahuje středního až vysokého výnosu (8 až 12 t/ha). Podle francouzských zkušeností však šarm "zlatého" chardonnay vynikne při úrodě 3 až 8 t/ha.

Když srovnáme chardonnay s vínem sesterské odrůdy Rulandské bílé, vítězí chardonnay. Poskytuje plnější, harmoničtější vína s vyšší koncentrací látek primárního buketu. Konzumenta si získá jeho nenapodobitelná kořenito-akátová vůně (mladé voní po zelených melounech), která se ležením ještě prohlubuje. Vyšší obsah kyselin a extraktivních látek navíc podporuje sebevědomý potenciál vína. Ten kromě toho umožňuje i bezproblémovou výrobu barikových vín. S pitím dobrých ročníků chardonnay (2000, 2002) nespěchejte, dozrají až za pár let. Sáhněte raději pro ročník 1997.


Témata: Test iDNES.cz