Hned počátkem devadesátých let výzkum opustil a založil si vlastní firmu. Společnost RSBP (zkratka značí "racionální systémy bezpečnosti průmyslu"), u jejíhož zrodu stál, je dnes největším čistě českým hráčem v oboru bezpečnostní techniky a slušné renomé si buduje i v zahraničí.
Před čtrnácti lety začínala poradenstvím v oboru bezpečnostní techniky. Její zakladatel ji však stačil jen rozjet.
Po necelých dvou letech totiž Vladimír Štroch onemocněl. Krátce nato, co u něj lékaři objevili leukemii, zemřel. Jeho slibně se rozjíždějící firma tak nečekaně zůstala ležet na bedrech dvou synů, mladých a nezkušených inženýrů, kteří do té doby hlavě rodiny jen pomáhali.
"Byla to pro nás rána. Nebyli jsme na něco takového vůbec připraveni," vzpomíná starší syn, dnes jedenačtyřicetiletý Libor. "Otec byl totiž vždycky u nás ten, kdo nosil nápady, určoval, kam dál směřovat. Ale vyskočit z rozjetého vlaku už nešlo. To jsme otci nemohli udělat," vysvětluje dnešní ředitel firmy.
Mladí Štrochovi vůbec neuvažovali o tom, že by firmu, která zcela nečekaně přišla o šéfa, odborníka s pětadvaceti lety praxe v bezpečnostní problematice, opustili. "Cítili jsme vůči otci závazek, nemohli jsme od toho utéct," shodují se oba bratři.
Tatínek by dnes asi měl z Libora a Petra Štrochových radost. Když přebírali vedení firmy, neměla ani pět zaměstnanců, sídlila v rodinném domku a žila hlavně z poradenství, bezpečnostních posudků a drobných oprav.
Drobné zakázky vystřídal vývoz
Dnes však oba bratři zaměstnávají sto dvacet lidí. Vyrábějí bezpečnostní techniku a prodávají své výrobky a služby nejen v České republice, ale také v Polsku, na Slovensku, v Německu či Rakousku. Loni dokonce koupili někdejší výzkumný ústav uhelný, kde jejich otec strávil jako zaměstnanec většinu života.
"Otec by asi byl příjemně překvapený, kdyby viděl, kam jsme dostali firmu, kterou rozjížděl s jedním počítačem v našem dětském pokoji," usmívá se Petr Štroch.
Začátky však pro oba bratry vůbec nebyly jednoduché. Starší Libor se v bezpečnostní problematice moc nevyznal, vystudoval totiž strojařinu. Mladší Petr sice absolvoval fakultu bezpečnostního inženýrství, ale měl krátce po škole.
"Měl jsem za sebou ale dobrou praxi v zahraničí. Dostal jsem se na stáž u německé firmy, která se tomu oboru věnuje třicet let, a zažil jsem u nich takové akce, jako třeba zajišťování ochrany lakovacích linek v automobilce Opel. Obor mě chytil. A hlavně jsem během toho půldruhého roku, který jsem měl to štěstí strávit s otcem, dostal tu nejlepší školu, jakou jsem dostat mohl," vzpomíná Petr Štroch.
I tak se oba bratři museli v počátcích hodně učit. Strojař Libor to vzal tak důkladně, že bezpečnostní inženýrství večerně vystudoval. Oba jezdili do ciziny, zkoumali trhy, sledovali vývoj v oboru. A k tomu řídili firmu.
Firma v době, kdy její zakladatel zemřel, pomalu spouštěla vlastní výrobu. Začínala s produkcí bezpečnostních protiexplozivních membrán, které se používají například na zásobníky plynu nebo na nejrůznější nádrže s výbušným obsahem.
 Seriál Rodinná pouta v byznysuVšechny díly najdete ZDE |
První dílna byla v garáži v rodinném domku Vladimíra Štrocha a membrány dělal otec se syny "na koleně". Zakázek však pomalu přibývalo. V polovině devadesátých let se mladým Štrochovým povedl první opravdu velký, zlomový obchod.
Tendry odstartovaly prodej ve velkém
"Vyhráli jsme výběrová řízení a získali kontrakty na dodávky bezpečnostních systémů pro Novou huť a Moravské chemické závody. Tím jsme se od desetitisícových obchodů posunuli do úplně jiné kategorie," vzpomíná Libor Štroch.
Jak firmě přibývalo zakázek a potřebovala nové prostory i odborníky, začala spolupracovat s Vědecko-výzkumným uhelným ústavem, z něhož kdysi vyšel jejich otec. Ústav byl kdysi součástí Ostravsko-karvinských dolů, od nich se však už počátkem 90. let oddělil, vystřídalo se tu několik majitelů a kdysi uznávané centrum, tvořené obrovským komplexem laboratoří a zkušeben, začalo upadat.
Štrochovi si tu nejdřív pronajímali laboratoře, zadávali zdejším pracovištím zakázky, pak začínali skupovat malé majetkové podíly a nakonec loni celý komplex s víc než stovkou zaměstnanců převzali celý.
Mít rodinnou firmu je výhoda
"Teď se snažíme, aby začal víc vydělávat, chce to hlavně vzkřísit obchodní aktivitu, která se tu dřív dost zanedbávala," říká Libor Štroch. Bratři také počítají s tím, že ve "výzkumáku" obnoví vývoj a výrobu v oboru elektrotechniky, která se tu kdysi dělala a v níž vidí do budoucna velkou perspektivu.
Firma v současné době expanduje do zahraničí. Slušné pozice už má v sousedních zemích, teď však míří na východ. Začíná v Pobaltí, na Ukrajině a v Rusku, kde vidí na rozdíl od přecpaného západoevropského trhu velké šance.
I když je ambicí Štrochových vybudovat firmu s mezinárodní působností, o vstupu dalších investorů zatím vůbec neuvažují. "Mít rodinnou firmu je pro nás výhoda," říká Libor Štroch. "Daří se nám s bratrem vycházet celá ta léta dobře, a i když máme občas na něco různý názor, nakonec se vždycky dokážeme domluvit. Už kvůli otci."
