Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Tam, kde z mobilu zmizí všechny čárky

aktualizováno 
V Lobendavě, nejseverněji položené obci v České republice, z displeje mobilu mizí všechny čárky.
V Lobendavě, nejseverněji položené obci v České republice, z displeje mobilu mizí všechny čárky. Nelze se odtud dovolat a mnozí zdejší usedlíci chytají dodnes jen jeden televizní program.

Kdyby si někdo představil mapu České republiky jako hlavu jelena, Šluknovský výběžek by byl levým parohem. Už při tomto pohledu je jasné, že z tohoto kraje kamkoli je daleko. V kolik by musel vstávat občan Lobendavy, kdyby chtěl být v devět ráno na úřadě v šedesát kilometrů vzdáleném okresním městě Děčíně a využít přitom veřejnou dopravu? "Tak to nemáte šanci. Nejspíš byste musel vyjet den předem," odhaduje Jan Čácha, bývalý starosta Lipové, který zakládal sdružení zdejších obcí, mikroregion Sever. Zároveň však sever republiky lidi odjinud takřka magicky přitahuje. Šluknovsko dokonale splňuje představu lidí o bývalých Sudetech. Roubené chalupy, žádné velké hory, ale zvlněná krajina s loukami, na kterých se pasou krávy. Jako památky na horské spolky tu zůstávají kamenné rozhledny na kopcích. Zdejší vesnice se táhnou v údolích podél silnic několik kilometrů od počáteční cedule až k té přeškrtnuté červeným pruhem Na hřbitovech zarůstají staré náhrobky s německými nápisy. Těch českých mnoho nepřibývá, protože lidé se odtud spíše stěhují. Výjimkou je Dolní Poustevna s hraničním přechodem pro auta. Tady ovšem k několika stovkám obyvatel je nutné připočítat sádrové trpaslíky, kteří u stánků čekají na Němce v samém středu obce. Blízkost Německa se nezapře. V lobendavské hospodě U hraničáře stojí většina jídel bez příloh od sedmdesáti korun. U kostela a náves před kostelem zdobí poutač na noční klub Kittelberg.

Tkaničky za třicet

Do Lobendavy jede po silnici vestoje chlapík na žebřiňáku taženém koněm. Jako kdyby se pozorovatel přenesl zpátky v čase nebo do filmu Všichni dobří rodáci režiséra Vojtěcha Jasného. Ještě před několika lety měli zdejší lidé nálepku zapadlých vlastenců. Jen pořád nadávají na poměry, volí republikány a komunisty, říkalo se o nich. Na chodbě Obecního úřadu Lobendava je o zeď opřená zbrusu nová informační tabule s povídáním o historii obce. "Tak kam tě dáme," přemýšlí nahlas zakladatel mikroregionu Čácha. "Už jsme vyznačili ve spolupráci se sousedním mikroregionem Tolštejn dvě stě kilometrů cyklostezek. Teď chystáme knižního průvodce krajem. Někdo může mít jiný názor, ale já si myslím, že sem teď jezdí víc turistů než před pár lety." A jak se tu vlastně žije? "Poštu máme otevřenou dvě hodiny denně. Nejbližší supermarket je až ve Šluknově. Když potřebujete nové tkaničky do bot za deset korun, stojí vás to o dvacet víc. Musíte zaplatit lístek na autobus," říká místostarosta Lobendavy Josef Ešner. "Jasně, je tu těžší život než třeba ve městě." Podle něho lidí v kraji ubývá, stěhují se jinam. Hlavním důvodem je zdejší dvacetiprocentní nezaměstnanost. Místostarostovi vadí, že současný daňový systém je k venkovu nemilosrdný. "Dám vám příklad. Jedna prosperující firma tu vyrábí spony do čalouněného nábytku. Sídlo má ale v Praze, takže nám z jejího podnikání neplynou žádné daně. Bylo by ideální, kdyby byl schválen zákon, podle kterého by podnikatel platil tam, kde fakticky vyrábí," přeje si Ešner.

Sehnat lidi není lehké

Soukromý zemědělec Martin Malý z Lobendavy-Severní se může pyšnit tím, že bydlí v nejseverněji postaveném domku v České republice. Přestěhoval se sem před rokem z Jiříkova, kde má ještě jednu firmu, aby měl nablízku svoje krávy. Před jeho nabílo natřenou chalupou stojí několik traktorů a dalších zemědělských strojů. Návštěvníka vítá irský vlkodav Falko, pes v kohoutku vysoký osmdesát centimetrů, takové menší tele. Budí respekt nejen poté, co jeho majitel vypráví, jak dokázal vytrhnout boudu ze základů a běhat s ní po zahradě. "I policajti se bojí vylézt z auta," žertuje mladý podnikatel. "Možná jsem skutečně jedním z mála, kdo tady podniká a platí daně. Zaměstnávám dva dělníky a mohu vám říct, že sehnat tu schopné a pracovité lidi není lehké. Nechápu to, přitom tu panuje tak vysoká nezaměstnanost," říká Malý. Za chvíli sedá do dodávky a jede zkontrolovat stádo krav na louku směrem k hraničnímu přechodu pro pěší. Silnice je tak rozbitá, že už se jede skoro jen po asfaltových záplatách. "Už jsem tu jedno auto zničil," postěžuje si.

V silnici 859 děr

Občané nedaleké Lipové na jaře sepsali petici za lepší silnice a žádají okresní úřad o nápravu. Dali si tu práci a spočítali, že na úseku mezi Lipovou a Vilémovem zeje v asfaltu 859 děr. Vzdušnou čarou pár kilometrů odtud směrem na jih prosvítá mezi stromy kupole kaple svaté Anny. Na střeše kostela stojí klempíř František Minařík společně se synem Romanem a rozhlíží se do kraje. "Jsme nejsevernější klempířství a pokrývačství v republice," směje se a leze po vratkém žebříku z kůru a pak mezi trámy na půdě. Klempíři se tam dokážou proplést i ve tmě. "Je to synova první střecha kostela," chlubí se otec tím, že má v rodině následníka. "Musí ji dodělat do konce července, do anenské pouti. Když jsem já měl dělat kdysi svou první střechu, tak jsem se bál na ni vlézt. Kamarádi mě tedy vzali do hospody. Dal jsem si něco na kuráž a bylo po strachu. Nakonec jsme nahoře na laně hráli na honěnou," vypráví Minařík starší, bývalý pohraničník. Jeho syn zatím visí připoutaný lanem ke kopuli a natírá ji červenou barvou. "Pan farář má na opravu nejvíc peněz hlavně po pouti. To je kasička plná marek od německých poutníků," říká Minařík. A hned se rozpovídá o místních zajímavostech. Tak třeba ve věži lobendavského kostela je chráněná rezervace - létají tam totiž netopýři. Ve Šluknovském výběžku bylo nedávno otevřeno několik nových hraničních přechodů pro pěší. Člověka z vnitrozemí možná zarazí, že jsou to přechody, kde nenajdete pohraničníky, kteří vám zkontrolují pas. Budka se závorou na kraji silně připomíná tu z pohádky Tři veteráni. Přestože tu není ani noha, informační tabule oznamuje turistům, že přechod je otevřen například v zimě pouze od osmi do osmnácti hodin. Na silnici leží obrovské balvany, které mají zabránit průjezdu pašeráků aut, stejně jako zátarasy z klád přibitých k zemi opodál. Kus pročísnutého lesa svědčí o tom, že někdo prokličkoval nedávno mezi stromy. O převáděčích tu všichni říkají to samé. "Jsou tu, ale víc se k tomu nebudu vyjadřovat," je neoblomný místostarosta Ešner. Nad lesem co chvíli proletí helikoptéra německých pohraničníků, hranici hlídají hlavně oni.

Fukov s pohnutou historií

Někteří lidé odtud odcházejí, jiné naopak Šluknovský výběžek láká. I tento rok speciální motorový vlak z Děčína přiveze do Šluknova účastníky pochodu do bývalé možná nejsevernější vesnice Čech - Fukova. Pořádá jej děčínská recesistická Společnost pro přepravu ročních období. "Fukov v šedesátých letech komunisté srovnali se zemí, byl v pohraničním pásmu," vysvětluje Milan Rosenkranc z děčínského muzea a člen společnosti. "Kdyby zůstal zachován, Lobendava by nedržela rekord nejsevernější obce republiky. Bylo to smutné, lidé se odstěhovali jinam, kostel pyrotechnici vyhodili do povětří. Zbyla jen část hřbitova. Je to místo s pohnutou historií, a proto nás přitahuje. Loni se tam u příležitosti čtyřicátého výročí likvidace konala vzpomínková mše."

Ráj chalupářů

Chalupáři oceňují báječný klid, který ve Šluknovském výběžku panuje. Potvrzují to i manželé Jarmarovi z Prahy, kteří mají chalupu v Nových Křečanech a do Lobendavy si zajeli na výlet. "Víte, od tohoto kraje se nemohu odtrhnout. Jezdím sem odmalička s bratrem, náš strýc byl léta primářem v rumburské nemocnici a teta magistrou v lékárně. Je tu všude krásně, a tak člověk i zapomene, že je to z Prahy kus cesty." I kdyby v Lobendavě nebyla žádná památka, její turistickou prioritou zůstane vskutku výjimečná poloha. "Asi bych sem opravdu měl zapíchnout nějakou tabuli s nápisem, že stojí u nejseverněji položeného domu v Čechách," rozvíjí nápad soukromý zemědělec Martin Malý. "Pár poutníků se mě už na to ptalo a ti další by aspoň měli dobrý pocit, že ho opravdu našli."

DŮM NA SEVERU

Lobendavský soukromý zemědělec Martin Malý a v pozadí domek postavený v republice na nejsevernějším místě. "Zapíchnu sem nějakou tabuli s nápisem," říká Malý.

PAN FARÁŘ BUDE SPOKOJEN

Na střeše kostela pečlivě pracuje mladší z klempířské rodiny, Roman Minařík

TO NENÍ FILM PRO PAMĚTNÍKY

Lobendava v létě roku 2001, na pole se dá jezdit všelijak, třeba i s koněm a žebřiňákem

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Petr Horálek a Mléčná dráha v poušti Atacama.
Za expedici utratím i sedmdesát tisíc, říká lovec zatmění Slunce

Fotograf, spisovatel, cestovatel a astronom Petr Horálek (31) má poněkud dražší koníček. Žádné úplné zatmění Slunce mu neunikne. Cestuje po celém světě a fotí...  celý článek

ilustrační snímek
České děti neumějí hospodařit s kapesným, čtvrtina si peníze půjčuje

České děti neumějí příliš hospodařit s penězi. Většina rodičů se jim sice snaží vštípit základy finanční gramotnosti prostřednictvím kapesného, podle...  celý článek

Japonský bezdomovec v Tokiu. Ilustrační foto
Podíl zaměstnanců, kteří kvůli malé mzdě žijí v chudobě, vzrostl

V Česku v posledních letech přibývalo lidí, kteří si v práci za celý rok nevydělali dost a spadli pod hranici příjmové chudoby. V roce 2011 se to týkalo zhruba...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.