Ani řečtí, ani evropští politici nemají vyřešenou základní otázku, kterou britští rockeři The Clash vypustili do éteru před třiceti lety: Should I stay or should I go? Zůstat na euru, nebo vypadnout?
V Řecku rezonuje verš "It’s always tease tease tease/ You’re happy when I’m on my knees", tedy o šťastné Angele Merkelové, kdykoliv jsou Řekové na kolenou, náladu ve zbytku eurozóny vyjadřuje vztek z té nerozhodnosti zůstat, nebo jít "This indecision’s bugging me/ If you don’t want me, set me free." (Tato nerozhodnost mě štve/ Pokud mě nechceš, nech mě být)
Shoda, aspoň mezi ekonomy, panuje v tom, že zůstat i vypadnout bude hodně bolet. Jak zpívají The Clash: "If I go there will be trouble/ And if I stay it will be double." (Pokud půjdu, bode problém/ Pokud zůstanu, bude dvojnásobný)
Většina scénářů bez ohledu na vítěze počítá s pomalým postupem vpřed: Řecko se pokusí vyjednat měkčí podmínky pomoci, věřitelé budou hrozit jejím stažením. Téměř nikdo nepočítá, že by ECB přestala půjčovat eura přímo řeckým bankám. Téměř nikdo nepočítá s rychlým odchodem Řecka z eurozóny, s pomalejší verzí téhož však ano.
Ať bude v Řecku vládnout s eurem kdokoliv, bude čelit deflaci: tlaku na snižování cen, pokles mezd a platů, propad cen domů. Za poslední dekádu jednotka ceny práce v Řecku podražila reálně o třetinu, v Německu klesla o osm procent. Vrátit to během dekády do rovnováhy, tedy zpět, je nad jakoukoliv politickou sílu. Ať se jmenuje Nová demokracie nebo Syriza.
Zajímavost: The Clash nazpívali refrén svého songu i španělsky.
