Holandskému tatérovi však jeho služba strašidelná nepřipadá. "Každý hledá způsob, jak se stát nesmrtelným, a toto je jednoduchá cesta, kterou to lze alespoň částečně naplnit. Každý, kdo má tetování, o tom takto přemýšlí. Není to nic nového, jen jsme našli způsob, jak to udělat," říká podnikatel, jehož salon stojí na břehu amsterodamského vodního kanálu.
Van der Helm má prý už třicet klientů, kteří mu v závěti odkázali svou kůži a každý mu zaplatil několik set eur za to, že se o jejich tetování po smrti postará.
Postup bude podle agentury Reuters následovný: když klient umře, patolog mu odebere kůži a zamrazí ji, nebo ji naloží na 48 hodin do formaldehydu. Preparát bude následně odeslán mimo Nizozemsko ke zpracování. Z kůže se během dvanácti týdnů odstraní voda. Ta se nahradí silikonem tak, aby kůže zůstala měkká.
Kůže jako vycpané zvíře, nic divného na tom není...
Tato procedura může někomu připomínat hrůzné praktiky, které hlavní hrdina románu Patricka Süskinda Parfém využíval k tomu získávání dokonalé vůně z těl panen.
Van der Helmovi klienti si však myslí něco jiného. "Lidé mívají ve svých domech vycpaná zvířata, tak proč nemít uchovanou kůži?" ptá se Florián Hirschfeld's, který si po smrtí své matky nechal vytetovat její portrét na svá záda, aby ji tím uctil.
"Některé salony vystavují sklenici, ve které je naložená kůže, a to vypadá děsivě. Tento způsob zpracování je mnohem lepší, takže pokud to jde uchovat, ať se to prosím dělá takto," říká Hirschfeld's s tím, že někteří lidé jsou pro něj tak důležití, že si je přeje nosit stále s sebou.
Zároveň je rozhodnut odkázat někomu i svou kůži, i když zatím neví komu, protože nemá dědice. Doufá však, že se najde sběratel, který si bude krásná tetování uchovávat na zdi jako vzácná díla.
S touto myšlenkou se ztotožňuje i Van der Helm. Vždy prý přemýšlel, jak by šlo uchovat díla těch nejlepších tatérů, která lze podle něj připodobnit k dílům uznávaných malířů. "Vy ani já si nemůžeme dovolit koupit Van Gogha. Ale tetování, to je také projev umění," dodává.