Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Temné terárium

aktualizováno 
Přinášíme první ukázku z knihy spisovatele Lemony Snicketa Temné terárium, která právě vyšla v nakladatelství Egmont.
Přinášíme první ukázku z knihy spisovatele Lemony Snicketa Temné terárium, která právě vyšla v nakladatelství Egmont. Je to druhá kniha Řady neuvěřitelných příhod, první část se jmenovala Zlý začátek.

Kapitola první

Úsek silnice vedoucí z města kolem Mlžného přístavu směrem do Tedie patří snad k těm nejodpornějším místům na světě. Říká se mu Všivá cesta. Po obou stranách se rozkládají špinavě šedé pozemky, kde roste pár zanedbaných jabloní, které dávají tak příšerně kyselá jablka, že člověku stačí pouhý pohled na ně a udělá se mu špatně. Silnici přetíná řeka zvaná Stoka, jejíž páchnoucí vodu tvoří z devíti desetin bahno, a kde žijí děsně nervózní vodní tvorové. Všivá cesta pak pokračuje podél továrny na masokostní moučku, z níž se do širokého okolí line odpudivě hnilobný zápach. Náš příběh začíná bohužel tím, že sourozenci Baudelairovi jedou právě po téhle příšerné cestě, a to je teprve začátek, dál se všechno bude ještě zhoršovat. Jak jistě víte, milí čtenáři, na světě je poměrně dost lidí, jimž se lepí smůla na paty, a pro sourozence Baudelairovy to, jak se zdá, platí dvojnásob, což v tomto případě znamená, že je už v mládí potkalo víc neštěstí než většinu lidí za celý život. Jejich tragédie začala ohromným požárem, který zničil dům, kde bydleli, a při němž uhořeli i jejich ubozí rodiče. To je dostatečně velká pohroma, aby mnohým z nás vydržela na celý život, ale v případě Violet, Klause a Sunny Baudelairových šlo jen o zlý začátek. Po požáru byli sirotci odesláni k vzdálenému příbuznému, který se o ně měl starat. Hrabě Olaf, jak se dotyčný jmenoval, byl hrozný člověk, který nepříčetně toužil po penězích. Pan a paní Baudelairovi po sobě zanechali ohromný majetek, který měl jejich dětem připadnout, až Violet dosáhne plnoletosti. Hrabě Olaf byl tak posedlý touhou shrábnout jej svýma vlastníma špinavýma rukama, že zosnoval ďábelský plán, který mě dodnes děsí ve snech. Naštěstí se ho podařilo odhalit právě včas, ale Olaf uprchl a přísahal, že se majetku Baudelairových stejně jednou zmocní. Violet, Klausovi a Sunny se v noci stále zdají strašné sny o Olafových divoce se lesknoucích očích, o jeho srostlém rozježeném obočí, a ze všeho nejvíc o oku, které měl vytetované na kotníku. Připadalo jim, jako by je to oko neustále hlídalo, ať se hnuli, kam chtěli. Musím vám, milí čtenáři, hned na začátku šetrně sdělit následující: Pokud jste druhý díl Řady nešťastných příhod otevřeli v naději, že se dočtete, jak sourozenci Baudelairovi od té doby žili šťastně, můžete jej klidně zase zavřít a přečíst si raději něco jiného. Na Violet, Klause a Sunny, kteří seděli namačkáni v malém autě a pozorovali z okýnka Všivou cestu, totiž čekaly jen další nesnáze a trápení. Řeka zvaná Stoka a továrna na masokostní moučku nebyly nic proti celé řadě tragických a nešťastných událostí, z nichž mi naskakuje husí kůže, kdykoli na ně jen pomyslím. Auto řídil pan Poe, rodinný přítel, který pracoval v bance a neustále pokašlával. Měl na starosti dohled nad záležitostmi sirotků a byl to právě on, kdo rozhodl, že po špatných zkušenostech s hrabětem Olafem budou Violet, Klaus a Sunny svěřeni do péče jiného vzdáleného příbuzného, který žil na venkově. "Omlouvám se, jestli se necítíte dost pohodlně," odkašlal si do bílého kapesníku, "ale mé nové auto není stavěné pro tolik lidí. Dokonce se nám sem nevešly ani vaše kufry. Asi tak za týden za vámi zajedu a přivezu vám je." "Děkujeme," odpověděla Violet, které bylo už čtrnáct a byla ze sourozenců Baudelairových nejstarší. Každý, kdo ji dobře znal, by však nepochybně pochopil, že moc nevnímá, co pan Poe říká, protože měla vlasy stažené stuhou, aby jí nepadaly do očí. Violet byla vynálezkyně, a když o něčem dumala, stahovala si vlasy právě tímto způsobem. Pomáhalo jí to přemýšlet o všelijakých kolečkách, drátcích a provázcích, z nichž se většina jejích výtvorů skládala. "Po tak dlouhém pobytu ve městě vám bude život na venkově určitě připadat jako příjemná změna," pokračoval pan Poe. "Ano, tady je ta odbočka, už tam skoro budeme." "Skvělé," poznamenal Klaus. Při jízdě autem se dost nudil a litoval, že s sebou nemá žádnou knihu. Klaus byl vášnivý čtenář a ve svých dvanácti letech přečetl více knih než mnozí lidé za celý život. Někdy četl až pozdě do noci a ráno jste ho pak mohli najít, jak spí s knihou v ruce a s nasazenými brýlemi. "A doktor Montgomery se vám bude určitě také líbit," ozval se opět pan Poe. "Procestoval mnoho zemí a přivezl si odtud spoustu zajímavých příhod. Slyšel jsem, že jeho dům je plný věcí, které získal na svých cestách." "Ťum!" vykřikla Sunny, nejmladší ze sirotků. Vyjadřovala se, jako všechny malé děti, poněkud zvláštní řečí. Popravdě řečeno, většinu svého času trávila tím, že buď do něčeho hryzala svými čtyřmi velice ostrými zoubky, nebo rozprávěla tímto útržkovitým jazykem. Bylo obvykle těžké rozpoznat, co má přesně na mysli. V tomto případě chtěla zřejmě říct něco jako: "Jsem z toho setkání s novým příbuzným celá nesvá." Vyjádřila tak pocity všech tří sourozenců. "Jak je s námi doktor Montgomery vlastně spřízněný?" zajímal se Klaus. "Doktor Montgomery je… jak bych to řekl… bratrem manželky bratrance vašeho otce. Myslím, že je to takhle. Je to nějaký vědec a dostává na svoje výzkumy spoustu peněz od vlády." Pan Poe se jako bankovní úředník vždy zajímal o peníze. "A jak mu máme říkat?" chtěl vědět Klaus. "Měly byste ho oslovovat doktore Montgomery," odvětil pan Poe. "Tedy pokud vám nenabídne, abyste mu říkaly Montgomery. To je totiž jeho křestní jméno i příjmení, takže v tom není vlastně žádný rozdíl." "On se jmenuje Montgomery Montgomery?" zasmál se Klaus. "Ano, a podle mého je na to dost citlivý, takže by nebylo vhodné si z toho tropit žerty," prohlásil pan Poe a opět si odkašlal do kapesníku. "Tropit si žerty znamená posmívat se." "Já vím, co znamená tropit si žerty," povzdechl si Klaus. Už se ani nesnažil dodat, že samozřejmě ví, že není vhodné dělat si legraci z něčího jména. Občas si lidé mysleli, že když sourozence potkalo takové neštěstí, musejí být také duševně omezení. Violet si rovněž povzdechla a rozpustila si vlasy. Pokoušela se vymyslet zařízení, které by zabránilo, aby se zápach z továrny na masokostní moučku dostal člověku do nosu, ale byla příliš rozrušená z očekávaného setkání s doktorem Montgomerym, takže se nedokázala pořádně soustředit. "A víte, čím se doktor Montgomery zabývá?" zepta la se. Doufala totiž, že by v domě mohla být dobře vybavená laboratoř, která by se jí hodila pro různé pokusy. "Obávám se, že ne," přiznal pan Poe. "Měl jsem dost práce se zařizováním vašeho stěhování, a tak mi nezbýval čas na nějaké řečičky. Á, tady už je příjezdová cesta!" vykřikl najednou, "jsme na místě." Pan Poe zabočil na vyštěrkovanou cestu, která stoupala k velké kamenné usedlosti. Její přední stěna zdravila příchozí několika řadami oken, jež byla většinou pozotvíraná, aby dovnitř mohl čerstvý vzduch. Dům měl dvoudílné hlavní dveře z tmavého dřeva a přístřešek před vchodem zdobilo několik sloupů. Světla po obou stranách dveří měla tvar pochodní a jasně svítila, přestože byl jasný den. Největší pozornost dětí však upoutal bezvadně udržovaný rozlehlý trávník před domem, který zdobily podivně vytvarované křoviny. Jakmile auto zastavilo, došlo jim, že keře jsou zastřiženy do podoby hadů. Každá skupina keřů představovala jiný druh tohoto beznohého plaza. Někteří hadi byli dlouzí, jiní krátcí, někteří měli vyplazený jazyk, jiní cenili hrůzostrašné zelené zuby. Šel z nich docela strach a Violet, Klaus a Sunny trochu váhali, když mezi nimi měli projít k domu. Pan Poe, který kráčel jako první, si zřejmě podivných křovin vůbec nevšiml. Možná proto, že byl plně zaměstnán poučováním sourozenců, jak se mají chovat. "Takže, Klausi, ne aby ses hned začal vyptávat na spoustu věcí. A co se stalo s tou stuhou, co jsi měla ve vlasech, Violet? Myslím, že jsi s ní vypadala velmi elegantně. A postarejte se někdo, aby Sunny nekousla doktora Montgomeryho. Mám dojem, že by to nebylo to nejlepší seznámení." Pan Poe došel ke dveřím a zazvonil. Hlasitost zvonku všechny překvapila. Po chvilce zaslechli blížící se kroky. Violet, Klaus a Sunny na sebe pohlédli. Nemohli samozřejmě vědět, že jejich osudem zle stíhanou rodinu záhy postihne další neštěstí, ale cítili se nesví. Bude na nás doktor Montgomery hodný? ptali se sami sebe. Bude aspoň lepší než hrabě Olaf? Copak může být někdo ještě horší? Dveře se s kvílivým zaskřípěním otevřely. Všichni tři sourozenci Baudelairovi zadrželi plni napjatého očekávání dech a zvědavě nahlíželi do tmavého prostoru za nimi. Spatřili vínově červený koberec, který ležel na podlaze, všimli si lustru z barevného skla, který visel ze stropu, na zdi uviděli velký obraz znázorňující dva vzájemně propletené hady. Ale kde je doktor Montgomery? "Dobrý den," zavolal pan Poe, "je tady někdo?" "Dobrý, dobrý, dobrý den," zahlaholil chodbou silný hlas a zpoza dveří vyšel menší podsaditý muž s kulatým červeným obličejem. "Já jsem váš strýček Monty. Skvěle jste to načasovali, protože jsem právě dodělal kokosový dort se šlehačkou!"

Lemony Snicket: Řada nešťastných příhod. Kniha druhá. (první kniha je Zlý začátek). Copyrighty: Text Lemony Snicket, 1999. Ilustrace Bret Helquist, 1999. Překlad Petr Hejný, 2001. Nakladatelství Egmont.

Pokračování zítra


Témata: seznámení, Zuby


Hlavní zprávy

Další z rubriky

V Horních Chrášťanech na Prachaticku otevřeli minipivovar. Vaří hlavně ležáky,...
Výletníky už tolik netáhnou hrady, zamíří raději do místního pivovaru

V Česku se objevil nový turistický hit. S tím, jak se v zemi neustále zvyšuje počet malých pivovarů, rychle roste i jejich obliba coby hlavního cíle výletu....  celý článek

Ilustrační snímek
Česká ekonomika znovu zrychlila, překvapilo to i analytiky

Česká ekonomika ve 2. čtvrtletí letošního roku znovu zrychlila svůj růst. Hrubý domácí produkt stoupl meziročně o 4,5 procenta po tříprocentním vzestupu v...  celý článek

Díky realitní kanceláři RIA se Jablonci v roce 2013 podařilo prodat byty za...
Až sto tisíc na ruku. Firmy si přetahují lidi, nabízejí peníze i ubytování

Firmy lákají na takzvaný náborový příspěvek dělníky, operátory výroby, skladníky nebo programátory. Hlavně v dělnických profesích se peníze „za přestup“...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.