Temné terárium

Ilustrační snímek | foto: Libor Teichmann, MF DNES

Přinášíme další pokračování z nově vydané knihy spisovatele Lemony Snicketa Temné terárium, která právě vyšla v nakladatelství Egmont.

Kapitola druhá

"Nemá snad Sunny ráda kokos?" zeptal se starostlivě strýček Monty. Všichni seděli společně u světle zeleného kulatého stolu a před každým stál talířek s kusem strýčkova dortu, který ještě nestačil vychladnout. Také vyhřátá kuchyně napovídala, že se tu před chvílí peklo. Dort byl přímo mistrovské dílo a jen se rozplýval na jazyku. Violet, Klaus a strýček Monty už měli svůj díl skoro v sobě, ale pan Poe a Sunny snědli sotva malý kousíček. "Popravdě řečeno," ozvala se Violet, "Sunny si moc nepotrpí na měkká jídla. Dává raději přednost tvrdým. Čím tvrdší, tím lepší." "To je u malých dětí velmi neobvyklé," prohlásil strýček Monty. "Ale u hadů to není nic zvláštního. Například kobra berberská musí mít stále něco v tlamě, jinak začne požírat sama sebe. Je velice těžké chovat ji v zajetí. Nechtěla by Sunny třeba syrovou mrkev? Ta je dost tvrdá." "Syrová mrkev by jí jistě přišla vhod, doktore Montgomery," prohlásil Klaus. Nový opatrovník sourozenců Baudelairových vstal od stolu a přešel k ledničce. Pak se však otočil a pohrozil Klausovi prstem. "Žádné doktore Montgomery!" zvolal. "Připadá mi to hrozně úřední. Říkejte mi strýčku Monty. Dokonce ani moji kolegové herpetologové mi neříkají doktore Montgomery." "Kdo jsou to herpetologové?" zajímala se Violet. "A jak ti říkají?" chtěl vědět Klaus. "Děti, děti," zatvářil se pan Poe přísně. "Neptejte se na tolik věcí." "Jen je nechte," usmál se na děti strýček Monty. "Otázky jsou projevem zvídavé mysli. Slovo zvídavý znamená -" "My víme, co to znamená," skočil mu do řeči Klaus. "Člověk, který klade mnoho otázek." "No když víš, co to znamená," prohlásil strýček Monty a podal Sunny velkou mrkev, "pak bys mohl také vědět, co je to herpetologie." "Je to nějaký vědecký obor," zamyslel se Klaus. "Kdykoli nějaké slovo končí na -ologie, znamená to nějakou vědu." "Hadi!" vykřikl strýček Monty. "Hadi, hadi a zase hadi! To je můj vědecký obor! Miluju hady, všechny druhy hadů! Jezdím křížem krážem po světě a hledám nové, neznámé exempláře, abych je pak mohl tady ve své laboratoři zkoumat. No řekněte, není to zajímavé?" "Je to zajímavé," souhlasila Violet, "dokonce velmi zajímavé, ale není to nebezpečné?" "Není. Ne, když hady dobře znáš," zavrtěl strýček Monty hlavou. "Pane Poe, mohu vám také nabídnout syrovou mrkev? Skoro jste se svého dortu nedotkl." Pan Poe zčervenal a než odpověděl, dlouho si odkašlával do kapesníku. "Ne, děkuji, doktore Montgomery." Strýček Monty mrkl spiklenecky na sourozence a řekl: "Můžete mi také říkat strýčku Monty, pane Poe." "Děkuji, strýčku Monty," prohlásil pan Poe škrobeně. "Teď bych k vám měl jednu otázku já, jestli proti tomu nic nenamítáte. Zmínil jste se, že jezdíte křížem krážem po světě. Kdo se postará o děti, zatímco vy budete hledat nové druhy hadů?" "Jsme už dost staré na to, abychom tu mohly nějakou dobu zůstat samy," vyhrkla rychle Violet, ale v hloubi duše o tom zdaleka nebyla tak přesvědčena. Strýčkova práce vypadala zajímavě, ale nebyla si jista, jestli by dokázala žít se svými sourozenci sama v domě plném hadů. "V žádném případě," prohlásil strýček Monty rozhodně. "Vy tři budete cestovat se mnou. Za deset dní odjíždím do Peru a počítám s tím, že mě budete doprovázet do tamějšího pralesa." "Vážně!?" vykřikl Klaus a oči se mu za skly brýlí rozzářily nadšením. "Vážně nás s sebou vezmeš do Jižní Ameriky?" "Počítám s vaší pomocí," odvětil strýček Monty a natáhl se pro Sunnyin talíř, aby dojedl zbytek jejího dortu. "Právě včera mě totiž nečekaně opustil můj asistent Gustav. Zanechal mi tady dopis, že s prací u mě končí. Najal jsem sice na jeho místo okamžitě jiného člověka, jmenuje se Stephano, ale ten nastoupí až tak za týden, a já jsem uprostřed příprav na cestu. Někdo musí prohlédnout všechny hadí pasti a zjistit, jestli správně fungují, aby se hadi při chytání nějak neporanili. Někdo musí také prostudovat literaturu o Peru a zjistit vše o tamějším pralese, abychom se pak na místě nedostali do nějaké šlamastiky. A konečně někdo musí rozřezat ohromný kus lana na kratší provazy, které bychom mohli používat." "Baví mě mechanika, a tak se ráda přiučím něco o hadích pastech," prohlásila Violet a olízla vidličku. "Já se zas s oblibou hrabu v nejrůznějších průvodcích, takže si s radostí přečtu všechno o Peru, a přiberu si k tomu i mapy," přidal se Klaus a otřel si ubrouskem ústa. "Bajiji," zvolala Sunny a zakousla se do mrkve. Chtěla tím zřejmě říct něco jako: "Už se nemůžu dočkat, až rozkoušu to lano na kratší provazy, které bychom mohli používat." "To je skvělé!" zvolal strýček Monty. "Líbí se mi váš zápal. Tak se nám snáz podaří nahradit Gustava. Jeho náhlý odchod mi ale stejně vrtá hlavou. Byl jsem z toho velice nešťastný." Při myšlenkách na smůlu, která ho potkala, přelétl po strýčkově tváři stín, což v tomto případě znamená, že dostala smutný a truchlivý výraz. Jsem si však jistý, že kdyby býval tušil, jaká smůla jej vbrzku potká, určitě by neplýtval časem úvahami o Gustavovi. Přál bych si - a věřím, že i vy, milí čtenáři, byste si to přáli -, aby bylo možné vrátit čas a varovat ho. Ale to nejde, a tak celý příběh prostě zůstane, jak se tehdy udál. Něco podobného si zřejmě pomyslel i strýček Monty, když potřásl hlavou, aby se zbavil trudných myšlenek, a opět se usmál. "No, raději bychom se do toho měli hned pustit. Čas nečeká, jak vždycky říkám. Vyprovoďte pana Poea k autu a já vás pak zavedu do terária." Sourozenci, kteří prve váhali, když měli projít k domu mezi křovinami zastřiženými do podoby hadů, se teď mezi nimi proplétali naprosto bezstarostně. Došli s panem Poem až k jeho autu. "Tak, děti," pronesl pan Poe odkašlávaje přitom do svého kapesníku, "vrátím se asi za týden a přivezu vaše kufry. Přitom si zkontroluji, zda je tu všechno v pořádku. Vím, že doktor Montgomery působí poněkud hrozivě, ale jsem si jistý, že si na něj mezitím zvyknete." "Vůbec nepůsobí hrozivě," skočil mu do řeči Klaus. "Naopak nám připadá jako člověk, se kterým budeme dobře vycházet." "Už se nemůžu dočkat, až uvidím terárium," prohlásila Violet vzrušeně. "Didi," zabroukala Sunny. Chtěla tím zřejmě sdělit něco jako: "Na shledanou, pane Poe, a děkujeme za odvoz." "Dobrá, rozlo učíme se tedy," přikývl pan Poe. "Do města to není daleko, takže kdybyste měly sebemenší potíže, spojte se okamžitě se mnou nebo s kýmkoli z vedení naší banky. Uvidíme se brzy." S těmi slovy jim trochu nemotorně zamával svým nerozlučným kapesníkem, vsoukal se do maličkého auta, nastartoval a rozjel se vstříc Všivé cestě. Violet, Klaus a Sunny jen tiše doufali, že si nezapomene vytáhnout okénko, než přijede k továrně na masokostní moučku.

Pokračování zítra

Lemony Snicket: Temné terárium. Copyright: Text Lemony Snicket, 1999. Ilustrace Bret Helquist, 1999. Překlad Petr Hejný, 2001. Nakladatelství Egmont.