Jako destilát nectností českých lyžařských středisek posloužil dvoudenní lyžařský výlet manželů s dvěma předškolními dětmi po Krkonoších. Dvouleté dítě se neslo v krosničce na zádech a čtyřletý chlapec jel na vlastních lyžích. Vybrali si trasu Harrachov - Rokytnice nad Jizerou, protože obě střediska patří k tomu největšímu, co Čechy poskytují. V nejnavštěvovanějších horách byli o víkendu 12.-13. prosince.
PARKOVÁNÍ NEBÝVÁ V CENĚ PERMANENTKY
V Harrachově na Rýžovišti odstavili auto a zaplatili sedmdesát korun na den, aniž by měli na výběr neplacenou alternativu. Ve Špindlerově Mlýně je zase běžné, že obecní policie posílá auta na dražší parkoviště u vjezdu do města, než aby je pustila na levnější, přímo pod lanovkou na Medvědín.
V cizině je obvyklé, že parkoviště bývá zdarma, protože je jasné, že hosté zaplatí za lanovky a ubytování. Platí se jen na některých nejvýše položených parkovištích, jak to praktikují například ve francouzském La Plagne. Tam je parkovné v podstatě daní z luxusu, protože se dá až nahoru vyjet skibusem nebo lanovkou, které jsou v ceně permanentky. V Česku je parkoviště v ceně permanentky výjimkou.
FRONTY SE STOJÍ I NA JÍZDENKY
Na permanentky v Krkonoších je třeba vystát si frontu, někdy zbytečně. Například v Rokytnici nad Jizerou znesnadňoval lyžařům život počítač. Zákazník vystál frontu a požádal o permanentku od jedenácti hodin dopoledne. Pokladní ho však odmítla se slovy: "Je teprve tři čtvrtě na jedenáct. To by mi počítač nevydal." Zákazník se tedy zařadil znovu na konec fronty a onu zmíněnou čtvrthodinu protrpěl.
Jakékoliv permanentky do větších evropských lyžařských středisek lze koupit bez čekání přímo na svahu nebo dokonce přes cestovní kanceláře v České republice klidně několik měsíců předem.
SJEZDOVKY SE ZAVÍRAJÍ BEZ NÁHRADY
Poté, co se celá rodina vyvezla lanovkou na Čertovu horu, chtěla se podívat na juniorské závody ve slalomu, které se jely po červené sjezdovce. Sjezdovka však byla zavřená nejen pro běžné lyžaře, ale i pro diváky. Permanentka však byla stejně drahá jako jindy.
Ještě hůř na tom byl lyžař Milan Sviták o týden dříve ve Svatém Petru ve Špindlerově Mlýně: "Červená sjedovka - závody, černá sjezdovka - závody, turistická sjezdovka - průjezdná, ale neupravená. A za to se nestydí brát plnou cenu jízdného."
Podle Milan Svitáka byl stejně neupravený i vedlejší Medvědín. Když na to upozornil obsluhu lanovky, uslyšel výmluvu: "To víte, oni šéfové na rolbu nemají peníze."
Milan Sviták si neodpustil srovnání Špindlerova Mlýna s rakouským Kaprunem, kam často jezdí: "Tam vyjíždějí rolby okamžitě, jak začne sněžit."
Ve stejný týden padalo hodně sněhu na Severáku v Jizerských horách, ale ani tam rolba nevyjela. Ač během dne napadlo několik desítek centimetrů sněhu, večer byla jediná náročnější sjezdovka vydřená až na trávu a kamení. Na sjezdovkách pro děti zase bylo tolik těžkého sněhu, že v něm jezdily po kolena.
Podobná situace byla v té době i na Tanvaldském Špičáku. Ačkoliv ze dvou vleků, které vedou na vrchol, byl v provozu jen jeden, lyžaři museli zaplatit stejné jízdné jako v době, kdy jsou všechna zařízení v provozu. Není divu, že se tu tvořily fronty jako v době jarních prázdnin. I tady by si lyžaři mohli užít, kdyby byly sjezdovky upravené, sněhu totiž bylo dost.
Zcela jiný přístup mají k zákazníkům lanovkáři v italských alpských střediscích. V předvánoční době, kdy středisko Folgarida-Marilleva v italských Dolomitech zápasilo se zoufalým nedostatkem sněhu a umělý sníh pokrýval jen polovinu sjezdovek, platili lyžaři snížené jízdné o třicet procent.
SKÚTRY SE PROHÁNĚJÍ I MEZI LYŽAŘI
Na Čertově hoře čekalo na děti nepříjemné překvapení v podobě sněžných skútrů. Jejich řidiči kličkovali mezi nejslabšími lyžaři na turistické sjezdovce, která je zároveň začátkem lyžařské běžecké magistrály.
O týden dříve se proháněl po červené sjezdovce na Severáku starý ruský skútr Buran. První lyžařský víkend na Horních Mísečkách si udělali vyjížďku muži na třech moderních strojích sjezdovkou nahoru na Medvědín. Ani v jednom případě nenesly stroje označení horské služby, policie nebo provozovatele vleků.
Zábavné ježdění na skútrech po sjezdovkách je dovolené ve Francii nebo Itálii. "Skútr se dá najmout i s instruktorem nebo se dělají okružní jízdy. Turisté však nikdy nesmějí vyjet před skončením provozu na sjezdovku," říká ředitel informačního střediska Tignes Jean-Paul Garnier. Obdobné nařízení platí i jinde.
DOJET NĚKAM AUTOBUSEM BÝVÁ TĚŽKÉ
Z Rokytnice do Harrachova se rodiče s dětmi chtěli vrátit autobusem. Na žádném jízdním řádu však nenašli spojení. Kdyby tedy někdo chtěl zajet po lyžování do Špindlerova Mlýna například za zábavou, nemá nejmenší šanci zjistit, zda se vůbec vrátí. Dostat se v Krkonoších autobusem z jednoho údolí do druhého totiž znamená sjet někam do velkého města a dalším spojem se zase vyvézt nahoru. Autobusy však přestávají jezdit již brzy večer, a tak není na ponocování ani pomyšlení.
V největším českém zimním středisku ve Špindlerově Mlýně by měl být skibus aspoň po městě v ceně permanentky. "Má jezdit každou půlhodinu, ale po tři čtvrtě hodiny čekání jsem ze Svatého Petra na Medvědín odjel raději za šedesát korun taxíkem," vzpomínal na začátek prosince Milan Sviták.
Alpská střediska jsou pospojována skibusy, které jezdí do noci a pro majitele permanentek jsou zdarma. Střediska využívají i zvláštní způsoby dopravy podle místních zvyklostí. Například do údolí Stubai v Rakousku jezdí z Innsbrucku celou noc tramvaj. Podél celých Vysokých Tater na Slovensku jezdí vláček. Jednotlivá sídliště La Plagne v Savojských Alpách spojuje kabinková lanovka, která je v provozu až do půlnoci. Švýcarský Zerrmat má spojení se světem vysokohorským vláčkem.
PŘESNÉ INFORMACE O UBYTOVÁNÍ JSOU TABU
Manželé se tedy rozhodli v Rokytnici přespat. V okolí hlavního náměstí proto hledali informační středisko. Když ho nenašli, nezbývalo jim nic jiného než procházet městečkem a náhodně zkoušet, kolik kde stojí ubytování, a zda je na jednu noc přijmou. V jednom privátu uspěli.
Pokud v českých či moravských poměrech nějaké informační středisko existuje, většinou poskytuje pouze seznam hotelů a penzionů. Přesné ceny a možnost zablokování pokoje poskytují jen výjimky jako například Deštné v Orlických horách nebo střediska v Jeseníkách. Na internetu poskytuje takové služby jen Železná Ruda.
Stačí se však vydat na západ, kde je v každé větší vesnici informační a bukovací středisko, v internetu si lze z Česka objednat pokoj a turistické centrály působící v České republice poskytují prospekty s přesnými cenami všech hotelů, penzionů a chat ve vybraném regionu.
NOČNÍ ŽIVOT JEN V HOSPODĚ
Vyrazit k večeru za kultivovanou zábavou v Rokytnici nelze. Pár zakouřených hospod a dvakrát za týden kino nebo umakartová diskotéka je zde tuzemským standardem. V lednu se končí s lyžováním okolo čtvrté hodiny a do pěti hodin večer se z většiny tuzemských lyžařských středisek stávají mrtvá města. Výjimkou je v tomto ohledu snad pouze Špindlerův Mlýn.
"Do francouzského La Plagne jezdím sama a každý večer mám na vybranou několik diskoték, pár barů, kina a různé sportovní haly," říká asi třicetiletá Skotka Clara Owens.
VLEKY NEJSOU STAVĚNÉ PRO ZAČÁTEČNÍKY
Druhý den ráno rodiče s dětmi pěšky vyrazili k Lysé hoře. Měli v plánu vyjet Přibližovacím vlekem k dolní stanici lanovky a potom se vyvézt na Lysou horu. K samotnému vleku to měli z Rokytnice čtvrt hodiny chůze od autobusové stanice. Tam však zjistili, že vypadl proud a vlek nepojede. Další čtvrthodinku tedy stoupali do prudkého kopce k lanovce. Vlekaři však cenu jízdenek nesnížili.
Lyžaři však mohli být rádi, že se jim nestalo něco podobného jako před nedávnem v Harrachově. Tam lidé zůstali tři hodiny na lanovce, aniž by jim kdokoliv něco řekl. Mnohé firmy přitom vyrábějí jednoduché kladky, pomocí nichž dostane obsluha pasažéry v případě takovýchto situací rychle na pevnou zem.
DĚTI TO NEMAJÍ JEDNODUCHÉ
Na tuzemských vlecích číhají na děti a začátečníky mnohé záludnosti. Nájezdy ke kotvám bývají do kopce jako třeba na dětském vleku na Horních Mísečkách. O kousek dál na vleku na Medvědín se zase muselo projíždět k turniketům přes takové boule, že ženy i děti se přes ně pachtily jen s největším vypětím. Přitom by na urovnání příjezdu stačilo přihodit jen pár lopat sněhu.
Kdo se již dostane k lanu, musí počítat s velkým trhnutím při startu. O hladkém rozjedu alpských vleků si může nechat zdát například návštěvník jizerskohorského Severáku.
BATOLATŮM A SNOWBOARDISTŮM VSTUP ZAKÁZÁN
Úplně nejmenší děti by si mohly sjezdování užívat v krosničkách na zádech svých rodičů. Někde to možné je, ale striktně to zakazují vlekaři v Bedřichově v Jizerských horách a na Hromovce ve Špindlerově Mlýně. Na Severáku odmítli minulý měsíc na místní vlek vlek pustit ženu a dítě s helmou. Od vlekaře se jí dostalo rady: "Musíte dítě vyndat z krosny, za jízdy ho nést na rukou a nahoře ho do sedačky zase posadit. Kdyby bylo dítě v krosně a vy jste upadla, zalehnete dítě." Ruku v ruce se zákazy dětských nosítek jsou i zákazy brát malé děti za jízdy mezi kolena. Kdo tedy nezvládne vlek, nesmí na sjezdovku. V zahraničí taková omezení v naprosté většině případů neplatí.
Podobné potíže jako rodiče s malými dětmi zažívají mnohdy snowboardisté. Speciálních svahů s boulemi a skoky je v Česku jako šafránu, ale zato jsou některé sjezdovky pro prkna uzavřené. Jako odstrašující příklady mohou sloužit Bílá v Beskydech a Lysá hora v Krkonoších.
6. ledna 1999
-
Ceny lyžování jsou v Česku srovnatelné se světem, ale poskytované služby mají do evropského standardu hodně daleko. Přitom mnohdy by ke spokojenosti lyžařů stačilo na vydřená místa u vleků přihodit pár lopat sněhu, vyměnit péra u kotev, vyčistit sedačky lanovek nebo dát do centra města pár informačních tabulí.
