Stále větší počet lidí však díky němu přichází o iluze i o pořádný balík peněz. Česko se nachází v prvním stadiu žádné zákony, okouzlení novinkou, psychologický moment exkluzivity, který lidi stále nepřestává bavit, i když vědí, že za něj draze zaplatí.
Timeshare je standardní způsob podnikání, pokud funguje, tak jak má. V Evropě se však v posledních letech objevuje stále více nesolidních firem, které se na tomto druhu cestování přiživují. Evropská unie proto vydala v roce 1994 směrnici, jež měla omezit podvodníkům jejich pole působnosti.
Zbraň z ruky jim však vyrazit nedokázala. Velmi brzy totiž objevili mezeru v zákonech. Tou byla skutečnost, že veškerá ochrana zákazníka, který si timeshare pořídil, se vztahovala pouze na smlouvy uzavřené na dobu delší tří let. Prodejci se okamžitě přizpůsobili a začali nabízet smlouvy na pětatřicet měsíců.
Do této kategorie „nových fíglů“ spadá i takzvaný „prázdninový balíček“. Obsahuje většinou uživatelské právo na šest týdnů po dobu 35 měsíců, okružní plavby, letenky, pronájem automobilů. Bez možnosti odstoupení od smlouvy. Nic z toho se nakonec neuskuteční, jen zaplacenou zálohu shrábne prodejce.
|
Timeshare prodávají: |
Falešní prodejci či nesolidní timesharingová střediska vymysleli i další způsoby, jak potenciálním či již zaběhlým zákazníkům vytáhnout z kapes co nejvíce peněz. Našinec by měl proto dávat bedlivý pozor, až mu opět někdo udělá „supervýhodnou nabídku“, neboť „nové fígle“ útočí na Českou republiku.
Novinkou jsou například stírací losy, po jejichž setření člověk zjistí, že vyhrál dovolenou. Místem předání je hotel, kde se však koná pouze prezentace timeshare. Lidé se nechají nachytat a zaplatí nemalé částky. Když se pak dovolávají svých nároků, zjistí, že firma neexistuje.
Každý, kdo si zakoupí uživatelské právo k určité nemovitosti, je také povinen platit poplatek za údržbu. Některá nesolidní střediska spolu s prodejci jej však neustále zvyšují. Účinek je dvojí: klienti přestanou poplatek platit, a tím bez náhrady přijdou o své uživatelské právo. Prodejci tak zdarma získají týdny, které už jednou prodali.
Kvůli neustálému zvyšování poplatků se na druhé straně snaží zákazníci své právo prodat. Toho využívají podvodné firmy a nabízejí odkup pobytových týdnů. Vyinkasují provizi za zprostředkování obchodu, avšak veškeré smlouvy o prodeji jsou neplatné.
Věci se však i v Česku začínají hýbat kupředu. Do sněmovny konečně dorazil vládní návrh zákona, který by měl tuto specifickou odnož cestovního ruchu upravovat. Je na zákonodárcích, jestli budou chybu Evropské unie opakovat.
Velký podvod s reklamní dovolenou pokračuje
Dobrý den, vyhrál jste reklamní dovolenou od našeho cestovního klubu. Tak začíná většina telefonických pozvání na prezentaci timesharingové firmy. Kdo se nechá zlákat a vyrazí v konkrétní den na konkrétní místo v domnění, že si vyzvedne svou dovolenou zdarma, může čekat jediné - půjde o jeho peníze. „Výhra“ je totiž náležitě vydražena bratru za dvacet tisíc korun. Neplatné smlouvy bez storno podmínek, „ztracené“ rezervace, propadlé zálohy ve prospěch společnosti, podvedení klienti praxe, která stále pokračuje.
|
Co timeshare znamená... Z tohoto způsobu dovolené se vyvinul timeshare neboli „sdílení času“. Několik rodin si zakoupí uživatelské právo (většinou na jeden týden v roce) k části plně vybavené nemovitosti někde na mořském pobřeží. Spousta klientů to chápe tak, že se po určitou dobu v roce stanou vlastníky nemovitosti. V systému timeshare však žádnou nemovitost člověk nezíská, kupuje si pouze časově určené právo k jejímu užívání. Toto právo je možné vyměnit za pobyt v jiném letovisku, zapůjčit rodině či přátelům, pronajmout za libovolnou cenu, prodat komukoli za jakoukoli cenu, nebo dokonce odkázat svým potomkům. Kdo umí s timeshare nakládat, pochopí jeho princip a nestane se obětí podvodníka (ať už prodejce či vlastníka resortu), může procestovat celý svět. ...a jak funguje Vlastníky nemovitostí jsou fyzické nebo právnické osoby, které prodávají „týdny“ marketingovým firmám a ty jim shánějí klienty potenciální kupce uživatelských práv k nemovitostem. Marketingovými firmami jsou cestovní kluby, které mají v Česku často v názvu „cestovní kanceláře“. Tyto společnosti kupují volné pobytové týdny v resortech v takzvaných „balíčcích“ a nakládají s nimi po svém. Pořádají prezentace, nabízejí reklamní dovolené a prodávají doživotní právo k užívání určité nemovitosti v atraktivních resortech. Všechno zastřešují výměnné organizace. Největšími z nich jsou Resorts Condominiums International (RCI) a Interval International. Zprostředkovávají výměnu mezi vlastníky pobytových týdnů navzájem. Většinou nejsou majiteli nemovitostí, jen sdružují resorty a nabízejí je ve společném katalogu. Profitují z výměny, za kterou klient platí. |
Ke společnostem, na které si postižení klienti nejvíce stěžují, patří firma International Vacation Club v Hradci Králové, jejímž jednatelem je Brit John Holmes (příloha TEST DNES se jí věnovala 23. května a 24. října loňského roku). „Ubytování ve vlastní pětihvězdičkové vile, v ceně společenské akce a široké sportovní vyžití,“ slibují letáky potenciálním zákazníkům při prezentacích společnosti to vše v rámci reklamní, nakonec vydražené dovolené.
Nic z toho se však nikdy neuskuteční. „Vydražil jsem dovolenou na Kanárských ostrovech. Ze slibovaných služeb ale na místě nebylo vůbec nic,“ potvrzuje jeden z postižených klientů Václav Mrázek.
Firma se při prezentacích zaštiťuje jménem celosvětové výměnné organizace Resorts Condominiums International (RCI), pomocí níž je možno vyměňovat vlastněné týdny v systému timeshare po celém světě. RCI však spolupráci razantně odmítá: „S IVC nemáme nic společného. Protože zneužívají naše jméno, podali jsme na ně trestní oznámení,“ říká Kateřina Urbanová z centrály RCI v Irsku.
IVC byl donedávna v obchodním rejstříku zapsán jako cestovní kancelář. Jeho smlouvy však neobsahují žádné storno podmínky, ač tento fakt odporuje zákonu. Klienti tudíž nemají prakticky možnost od smlouvy odstoupit a získat své peníze nazpět. „V roce 1999 jsem vypověděla smlouvu. Firma to vůbec neakceptovala a peníze mi nevrátila,“ říká Jarmila Vrtíšková, jedna z poškozených klientů IVC.
Společnost zřejmě nemá ani žádnou evidenci klientů a lidi obvolává podle telefonního seznamu. „Přestože jsem podala na IVC trestní oznámení, před měsícem mi znovu zavolali a pozvali mě na prezentaci,“ dodává paní Vrtíšková.
„Timeshare v Česku nemá dobré jméno,“ soudí o zdejší situaci Kateřina Urbanová z centrály výměnné organizace RCI. „V Čechách chtějí prodejci timeshare jen vydělat peníze a zmizet,“ říká. „Do určité míry jsme si to ale zavinili sami. Češi si klidně koupí něco, o čem nemají vlastně žádnou představu. Neví, co si ve skutečnosti pořídili, neznají základní pravidla, nevědí, jak s timeshare nakládat,“ dodává.
Na telefonní výzvy typu „Dobrý den, vyhrál jste zájezd“ je tedy lepší nereagovat. Kdo má o timeshare skutečně zájem, může se vše potřebné dozvědět na internetových stránkách Organizace timeshare zákazníků.
Nelegální dražby stále probíhají
Vážený šťastný výherce! Tak začíná pozvánka na předváděcí akci, kterou pořádají firmy prodávající timeshare neboli čas a prostor v rekreačních objektech po celém světě.
Nejinak tomu bylo v Liberci u Elite Holiday System. Každého manželského páru se na prezentaci ujímá osobní asistentka, která nabízí pohoštění a navodí přátelský rozhovor o cestování. Projevuje pochopení a účast ve všem, o čem si s ní chtějí její svěřenci povídat.
Po promítnutí videozáznamu s detaily luxusního hotelu a přírodními krásami ostrova Lanzarote se koná dražba týdenního pobytu. Vyvolávací cena je prý „neuvěřitelně nízká“, stojí „jen“ pětadvacet tisíc korun. Osobní asistentky šeptají: „To je báječná příležitost! Nenechte si to ujít! Dejte o tisíc víc! Ukažte ostatním, že vy na to máte!“ Dražba končí na osmadvaceti tisících. Platí se na místě. Každý návštěvník totiž předem obdržel doporučení, že si má s sebou vzít vyšší hotovost.
Na závěr probíhá předání „výher“. Každý pár je samostatně odveden na chodbu, kde mu manažeři Elite Holiday předávají obálky. V každé je poukaz na dovolenou, ale pouze na pobyt. Cestu, služby a stravování si musí každý hradit sám. Z přiloženého seznamu je možné vybrat stejný pobyt, který se před chvílí dražil.
Jenže po zaplacení je mnohé jinak. V Liberci se proto letos v březnu uskutečnila schůzka několika vítězů dražby. Jejich problém byl stejný - nedařilo se jim odcestovat. Všichni se shodují, že zástupci společnosti jsou zdánlivě ochotní, ale odjezd v požadovaném termínu nezajistí.
Kdo si stěžuje, je odkázán na hlavní kancelář v Plzni. Kdo se vydá do Plzně, je odkázán na jednatele společnosti. Ten se jmenuje Steven Revell a sídlí ve Velké Británii. Z jeho adresy uvedené v obchodním rejstříku se však vracejí jen nevyzvednuté dopisy.
„Dražbu smí pořádat pouze dražitel, který k tomu má živnostenské oprávnění. Pokud oprávnění nemá, může být pokutován až do výše 200 tisíc korun, ale bohužel to neznamená neplatnost dražby,“ říká k tomu ředitelka legislativního a právního odboru ministerstva průmyslu a obchodu Jitka Rybová. „Společnost Elite Holiday System příslušné oprávnění nemá.“
Je těžké si přiznat: Naletěl jsem
Společnosti nabízející timeshare získávají své klienty velmi podobnými způsoby. „Často je z průběhu nabídkové akce zřetelná psychologická manipulace,“ domnívá se klinický psycholog a pedagog Univerzity Karlovy Jiří Šípek.
Proč jsou podobné společnosti tak úspěšné?
Něco se zde nabízí údajně levněji. Navíc většina oslovení probíhá vznešeným způsobem. Vážený šťastný výherce, milý věrný kliente… Když se mnou někdo takto jedná, těžko se bráním pocitu, že patřím mezi pár vyvolených.
Jaké je další nebezpečí?
Už tím, že se někam dostavím, věnuji energii v podobě času a peněz. To samo o sobě ztěžuje rozhodnutí ve smyslu NE. Potom je těžší si přiznat, že jsem naletěl. Navíc - při prezentaci se mě ujme osobní asistentka, která je tam jen pro mě, baví se se mnou, rozumí mi... Kdy se nám v životě přihodí, aby měl někdo pro nás tolik času a pochopení? Těžko jí pak do očí řekneme: „Dost, už se na mě neusmívejte, já nechci to, co mi nabízíte.“ Čím déle vás zpracovávají, tím se zmenšuje šance, že z toho vyklouznete.
Jedním z triků je označení nabídky jako jedinečná, neopakovatelná. Proč?
Prodejci tuší, že pokud začnu přemýšlet, zjistím, že nabídka tak výhodná není. Potřebují, abych se rozhodl okamžitě, pod tlakem prvních emocí, příjemných pocitů, které v nás vyvolali.
Kdo se nechá nejsnadněji zlákat?
Především ti, kdo se s takovým jednáním setkávají poprvé. Vedle toho i lidé, kteří jsou sami nebo s nimiž jejich bližní tak hezky nejednají.
Lze se psychologickému nátlaku nějak bránit?
Pocitům, které v nás vzbuzuje, se můžeme bránit těžko. Zklamání se lze vyhnout jedině tím, že budu dvakrát měřit a jednou řezat. Protože, jak říká lidové rčení, kdo měří jednou, bývá dvakrát řezán.
|
OPRAVA |
