Tehdy stát přišel v bance o vliv. Sociální demokraté v tom spatřují určující okamžik pro další neblahý vývoj IPB, k podobnému závěru došla i parlamentní vyšetřovací komise vedená lidovcem Miroslavem Kalouskem.
Tehdejší události vypadají na dnešní poměry podivně. Půlka IPB už byla v roce 1993 prodaná mezi investiční fondy v rámci kuponové privatizace. Zbylou půlku – přesně 47,42 procenta akcií – držel Fond národního majetku. Protože ostatní podíly byly rozdrobené, stále to státu stačilo jako efektivní majorita.
To se změnilo 1. prosince 1993, kdy banka vydávala nové akcie a na valné hromadě si je rozebrali pouze privátní akcionáři. Státní úředníci se navyšování kapitálu nezúčastnili, takže podíl státu se „naředil" na 36,5 procenta.
Dávat do banky nové státní peníze tehdy sice mohlo působit jako krok proti proudu, protože nejvyšším politickým cílem bylo státní účast ve firmách snižovat. Na druhou stranu navyšování kapitálu ze státních peněz nebylo tehdy ničím neobvyklým.
V případě IPB se později státu těžko vyjednávalo, když se třetinový podíl prodával.
Vložit do IPB peníze tehdy by při dnešních zkušenostech vyšlo levněji. Krach banky už teď vyšel na 120 miliard korun.
Rozhodovaly i sekretářky
Proč státní úředníci dovolili tichou privatizaci v klíčové bance? „Navýšit jmění jsme chtěli. Roman Češka mně ale tehdy řekl, ať nenavyšujeme," vzpomíná Tomáš Ježek, tehdejší šéf Fondu národního majetku. Pro své tvrzení však žádný dokument
nemá.
Fond měl podle něho tehdy majetkový podíl zhruba ve 1700 firmách, takže na valné hromady bylo prý nutné posílat i sekretářky, aby se celá agenda stihla.
Ježek si myslí, že za laxním přístupem státu už tehdy stál vliv manažerů IPB, kteří skrze kuponové fondy měli už tehdy v IPB vliv. „Pan Procházka (jeden z šéfů IPB) asi na ty sekretářky uměl udělat dojem," říká nyní Ježek.
Roman Češka byl prvním náměstkem ministra pro správu národního majetku a svaluje vinu na Ježka.
„Pokud Ježek říká, že jsem mu dal příkaz, tak lže. Moc dobře ví, že by tyto věci musel mít od ministerstva písemně. Pravda je mnohem jednodušší. FNM o účast při navyšování jmění jednoduše nepožádal. Vykašlali se na to," říká Češka ke klíčovým okamžikům v prosinci 1993.
Dokumentace se ztratila
Podle dnešního místopředsedy vlády Jiřího Havla, který ve FNM působil později, se ztratila veškerá dokumentace, která by do této epizody vnesla jasno. Libor Procházka, mozek padlé IPB, nevidí na tehdejším postupu státu nic zvláštního.
„Banka rostla a potřebovala kapitál. Stát si řekl, že určitý podíl má a že nedá další peníze na náš růst. Ale to je moje spekulace, to je otázka spíš na Fond národního majetku. Já si myslím, že to byla filozofie státu. Já si myslím, že zrovna Ježek patřil k těm, kteří si řekli‚ dobře, ať se to tímhle způsobem doprivatizuje," říká Procházka.
