Při nákupu v supermarketu se lze výrobkům z jejich uskupení stěží vyhnout - káva, oleje a tuky, jablečné džusy nebo třeba konzervy a tvrdý alkohol - to všechno vyrábí skupina jím ovládaných firem a v některých položkách je na českém trhu jedničkou.
Tomáš Pitr však nevystupuje ve firmách jako jejich majitel. Důvod je podle lidí, kteří jej dobře znají, prozaický - již několik let je ve při s berním úřadem kvůli zaplacení asi 1,5 milionu korun na daních.
Přesto, že je hlavou skupiny Agrocredit s ročními tržbami přes 20 miliard korun, nárok státu neuznává a v ovládaných firmách vystupuje raději jako poradce. Kromě Pitra jsou faktickými majiteli skupiny, do které patří zejména ústecký výrobce olejů Setuza, konzervárna Seliko a Balírny Marila, ještě například podnikatel František Mrázek, někdejší pražský obchodník s valutami a muž s velkým politickým vlivem.
Původně byl u zrodu skupiny i další kontroverzní muž podsvětí Miroslav Provod, který z uskupení v polovině devadesátých let vystoupil.
Vydělal na rumu
Názory na Tomáše Pitra se ve světě obchodu a financí výrazně liší. Jedni připomínají, že vznik uskupení provázelo příliš mnoho otazníků. Druzí namítají, že poslední měsíce dokládají, jak se z lidí, kteří k získání majetků volili často kontroverzní postupy, stali podnikatelé, jimž jde o získání pověsti slušných vlastníků.
|
Kdo je Tomáš Pitr |
| * je mu 31 let, je spolumajitelem několika desítek firem s ročním obratem 20 miliard korun |
| * podniká hlavně v potravinářství, vlastní výrobce olejů Setuzu, konzervárnu Seliko, Balírny Marila a další firmy |
| * skupina se zaměřuje i na nemovitosti, vlastní na čtyřicet obchodních středisek |
Podnikatelské začátky Tomáše Pitra jsou zajímavé. První velké peníze si ještě na začátku devadesátých let vydělal jako prodavač v zelenině na obchodech s tuzexovým rumem. Tato firma totiž jako jediná v zemi nemusela platit daň z obratu.
A tak se Pitr dohodl s několika řediteli prodejen a ve velkém okopíroval hostinské, kteří v tuzexu laciný rum nakupovali. Jednoduše vyřešil i problém, jak získat bony nebo marky na placení. Centrální banka tehdy omezovala nákup valut, a tak se z Pitra stal čtenář Annonce, kde se s bony kšeftovalo. "Rum jsem pak prodával státním i soukromým velkoobchodům," přiznává Pitr.
Tak vydělal první miliony. Pak začal podnikat ve velkém. Jedna z firem z jeho uskupení začala mohutně skupovat známé prosklené "obchoďáky" na sídlištích. Dnes jich vlastní asi čtyřicet a pronajímá je obchodním řetězcům, jako je Delvita nebo Julius Meinl.
Budovy kupovali většinou z konkurzů. "Na tom nevisí ani koruna dluhů a ročně miliardová investice nese deset procent zisku," tvrdí Pitr. V roce 1994 kupuje Pitrův spolek jednu z částí někdejšího podniku Balírny - vyrabovanou výrobní halu ve Voticích.
Z rozmontovaných dílů, které v budově zůstaly, se sestavila linka na balení kávy. Dnes má káva Marila asi pětinu českého trhu. Značku si firma opět koupila v konkurzu. Z konkurzu koupil Pitr a spol. i velkou část majetku opavského závodu konzerváren Seliko.
Český olej: spory s ČSOB
Nejvíce otazníků se točí kolem způsobu, jakým Pitrovo uskupení ovládlo svůj největší majetek - výroby olejů v Ústí nad Labem a Olomouci. Série transakcí, které jeho firmy v uskupení ústecké Setuzy provedly, přerostly ve spor s ČSOB, který je nejostřejší za celou jeho podnikatelskou kariéru.
Klíč k uskupení kolem firmy Setuza získal Pitr od někdejšího vlastníka nominovaného Investiční a Poštovní bankou, fotbalového mecenáše Jana Gottvalda. Po převzetí IPB ze strany ČSOB však mezi Pitrovým uskupením a bankou, jež má za skupinou vysoké pohledávky, nastalo napětí.
Prvním klíčovým momentem bylo, jak Pitr vyvázal akcie výrobců oleje z kajmanských struktur, kam je Nomura vyvedla zřejmě s cílem po akci České pivo prodat i "Český olej". Loni v létě totiž ČSOB stáhla financování Setuzy. Pitr splatil bance její půlmiliardu, a vyvázal tak zástavy olejářských firem. Dostal se sice do potíží, kdy musel nakupovat řepku na výrobu oleje, ale klíč k Českému oleji plně převzal.
Banka za transakce s akciemi na Pitra podala trestní oznámení.
Další klíčový moment nastal na začátku roku. Proti bankovním úvěrům ČSOB za Setuzou ve výši 1,8 miliardy korun započetla firma pohledávku, kterou vytvořil právník Věslav Németh vůči IPB a kterou ČSOB zpochybňuje.
Németh právně zaštítil konstrukci kajmanských struktur, do kterých IPB vyváděla aktiva za 45 miliard korun. Nomura jako vlastník IPB pak zvolila jiný model pro kajmanské firmy, ale Németh uplatnil možnost, kterou mu smlouva s bankou dávala, a naúčtoval ji desetiprocentní pokutu.
Se spornou pohledávkou se nyní čile obchoduje a byla rozdělena na několik částí. Jednu z nich Pitr započetl, jak potvrdil před čtrnácti dny v rozhovoru. V ČSOB tato transakce zapůsobila jako rozbuška, která dokládá napětí mezi jejími nejvyššími manažery. Útvar restrukturalizace v čele s Janem Lamserem vyhrožuje Setuze konkurzem, šéf banky Pavel Kavánek je údajně pro další jednání. Lamser však již napsal do státní Konsolidační banky dopis, ve kterém se ptá, zda by stát s bankrotem souhlasil.
Lamserovi odpůrci, zejména poradce Pavla Kavánka Jan Dobrovský (pověřený vyjednavač ČSOB o Setuze), mají podle zdrojů z ČSOB jiný názor s tím, že Pitr ve vztahu k bance postupoval korektně a Némethovu pohledávku započetl až poté, co banka otálela se smírným řešením, kterým mělo být vytvoření společného podniku po vzoru Karlovarského porcelánu. Dobrovský se však k transakci i k osobě Tomáše Pitra nechce vyjadřovat.
