Plachý, tichý, bez emocí, za každou cenu slušný. "Než by řekl na rovinu do očí nepříjemnou věc, raději kličkuje a pověří tím své spolupracovníky," tvrdí o něm jeden z bývalých kolegů.
V osobním životě gurmán a milovník kvalitních až luxusních věcí, vybraného vína a silných vozů.
Umí si užívat, ale přitom působí skromně a nenápadně. Gentleman anglického stylu.
Z koruny československé udělal korunu českou, jejíž kurs mohl kdykoli jediným slovem poslat do hlubin. Stál u zrodu bankovního sektoru, ale také u zrodu jeho nemocí. Na začátku tohoto týdne oznámil, že "skončila určitá etapa jeho práce" a že odchází pracovat do Švýcarska.
O málokom se však ví tak málo jako o odstupujícím guvernérovi.
Mluví málo, a dokud nepromluví, nikdo neví, co si myslí. Do soukromí si nikoho nepouští. "I když jsme se vídali často, nemohu říci, že bych ho znal," vzpomíná bývalý předseda Fondu národního majetku Roman Češka.
"V rozhovoru osobního rázu mluvil spíš o své vinotéce, neumím si představit, že by vykládal, kam se chystá s rodinou na víkend nebo jak bude trávit večer," říká ministryně spravedlnosti v Tošovského vládě Vlasta Parkanová.
Většina sočasných či někdejších kolegů o něm ale příliš hovořit nechce. Když už, tak výhradně anonymně. Od šéfů tří největších bank přišla namísto odpovědi omluva, že v dnešní vypjaté době, kdy je centrální banka pod kritickou palbou politiků, není vhodné na téma Tošovský hovořit. "Cením si Tošovského smyslu pro rodinu. Jako gurmán a skutečný znalec vín je zajímavým společníkem. Několikrát jsme se utkali na tenisovém kurtu. Co se týče humoru, ten Tošovského je velice suchý," uvedl jediný z bankéřů, který odpověděl - šéf Živnostenské banky a někdejší Tošovského kolega Jiří Kunert.
Životním dílem Tošovského je podle lidí z centrální banky přeměna této instituce z byrokratického komunistického molochu ve fungující centrální banku západního střihu. "Jeho charisma a okouzlující klid imponovaly každému, s kým se Tošovský v zahraničí setkal, což mělo pro image země na začátku 90. let velký význam," míní jeden z lidí, kteří byli dlouhou dobu v jeho těsné blízkosti.
Na averzi vůči konfliktním situacím si vzpomene téměř každý, kdo s Tošovským kdy pracoval.
"Nikdy nezvýšil hlas. Přistihla jsem ho jen jednou, jak pěstičkou lehounce uhodil do stolu," vzpomíná Parkanová.
Pro některé je tento Tošovského rys kladem a vlastností, která mu pomohla, jiní mu ho vyčítají.
"Při jednáních bankovní rady fungoval vždy jako uklidňující a vyvažující postava, vždy mu šlo o to, aby se rozhodnutí přijímalo v co největší shodě. Konsensus si mnohdy jednoduše vyseděl," říká jeden z jeho kolegů.
Diplomacie se však někdy mění až v intrikánství. "Spíš si uměl konsensus zorganizovat.
Třeba konfliktní téma odložil, nebo si počkal, až bude někdo z odpůrců chybět. Nepříjemná témata nechával odeznít do ztracena," dodává další z lidí, kteří dlouho pracovali v nejbližším okolí guvernéra. Jako příklad uvádí dilema, zda zveřejnit výši platů v bankovní radě. "Několikrát se to otevřelo, když se ozvala kritika zvenčí, většina bankovní rady by byla i pro, ale Tošovský to vždy nějak nechal odeznít." Dodnes banka oficiálně o platech mlčí.
Tošovský před měsícem oslavil padesátku a brzy by slavil jedenáctileté jubileum v křesle šéfa ČNB. Mezi centrálními bankéři v Evropě je tak služebně nejstarším unikátem. Na jeden z nejvlivnějších postů v zemi si jej paradoxně vybral jeho nynější zavilý kritik Václav Klaus. "Tošovský se nikdy nijak zvlášť neprojevoval, byl velmi nenápadný, šedivý přesně, jak minulý režim vyžadoval. Pro nikoho nebyl konfliktní osobou, jeho nástup do čela banky byl spíše náhoda. Jako když hoří, vyběhnete ven z domu pro pomoc a náhodou se srazíte s někým, koho jste léta neviděli," vzpomíná jeden z Tošovského kolegů z dob socialismu.
Od roku 1976 do pádu režimu byl Tošovský členem komunistické strany, v čemž však nevidí žádný problém. "To je historie. Do strany jsem vstupoval jako řada tehdy mladých lidí, pochopitelně, nikdy jsem se ovšem nevěnoval dominantně politické práci," uvedl Tošovský před dvěma lety pro časopis Týden. Tento názor se u Tošovského projevil i o rok později, kdy se veřejně vyslovil proti provádění lustrací s argumentem, že centrální banka by kvůli nim ztratila řadu odborníků.
A čeho si všímají lidé, když přijde řeč na Tošovského záliby? Nejčastěji vášně pro dobré jídlo, pití a luxusní věci. Pověstná je jeho záliba ve vínech. "Mé sekretářce víno třikrát vrátil s tím, že není dobré. Než by pil víno, které nepovažoval za kvalitní, raději si dal whisky," říká Češka. Sám Tošovský se však na jednom z večírků přiznal, že jakkoli mu kvalitní whisky chutná, omezuje její konzumaci na minimum, protože po ní má hlad a tloustne.
V restauracích si bez rozpaků nechá zavolat kuchaře a pochválí ho, když mu jídlo chutná. Zeptá se na recept, a má-li nápad, jak jídlo vylepšit, s kuchařem ho hned na místě probere.
"Když si z Finska přivezl lososa, aby si ho sám uvařil, přivezl si k němu i všechny bylinky podle místních receptur. Také věci má rád se vším všudy, jinak není spokojen," říká jeden z jeho někdejších kolegů. Kromě dobrého jídla má rád kvalitní oblečení a s oblibou se obklopuje luxusními věcmi.
Jeho příjem mu v tom nebrání, podle neoficiálních informací se jeho roční příjem pohybuje kolem 3,5 milionu korun. "Hodně se vyzná v autech a rád je sám řídí. Když jsme na jaře kupovali nové služební, sám na to dohlížel," říká Tošovského řidič Jiří Bouček. Lásku k autům dokazuje i to, že se prý nechával vozit do kanceláře, i když banka provizorně sídlila na Václavském náměstí - pár set metrů od Tošovského bytu. Jako guvernér měl k dispozici kromě BMW s řidičem také vůz Audi pro vlastní účely, se kterým se rád přibližoval až k hranici povolené rychlosti. S ním se nyní bude muset rozloučit.
