Zájemci o elektřinu jsou v dražbách ve střední Evropě ochotni platit stále vyšší ceny, také komoditní burzy evropských zemí i u nás ukazují, že po elektřině je hlad. A šéfové energetického gigantu ČEZ říkají: "Zdražování se nám také nelíbí, ale co máme dělat? Takový je trh."
Státy EU včetně Česka přijaly před pár lety zákony, podle nichž vládní úředníci nebudou určovat, kolik mají lidé a firmy za proud i plyn platit. Z velké části se ale nechal působit trh, a tedy i konkurence.
Efekt se nejprve dostavil u velkých podniků, jimž šla cena dolů, ale radost trvala jen krátce. V posledních třech letech se směr cen obrátil a drápou se už jen vzhůru. Domácnosti, na něž má volný trh působit od letošního roku, nepocítily žádnou změnu. Nikdo jim nenabízí proud levněji než ČEZ.
Problém však není v myšlence trhu, ale v tom, že ve většině zemí jsou jeden až tři velcí hráči, kteří ovládají drtivou většinu trhu s proudem a konkurence ostatních je velmi složitá.
V Česku je oním gigantem ČEZ, ve Francii Electricité de France, v Německu a Rakousku E.On a RWE, v Nizozemsku a Belgii Elektrabel a tak dále.
Představa, že se giganty budou vybíjet cenami přes hranice, se nenaplnila, protože obchod s proudem má technické limity. Navíc ho je v Evropě tak akorát - žádný velký přebytek - a tak každý hraje hlavně na domácím písečku.
Zbylí výrobci na trhu se s giganty vezou. Proč by prodávali levněji, když ostatní prodávají draho a s jednou elektrárnou navíc stejně celý trh neovládnete?
"Evropský trh je ovlivněn velkými hráči a všem ostatním tato situace vyhovuje. Je převis poptávky nad nabídkou, nikdo nepospíchá s investicemi a všichni vydělávají těžké peníze," povzdechl si místopředseda Energetického regulačního úřadu Blahoslav Němeček.
Jeho úřad je nyní, pokud jde o hlídání konečných cen proudu, víceméně bezmocný. Do jeho kompetence patří určovat jen ceny za přenos po sítích.
Za zdražováním elektřiny však není jen zlovolné chování velkých firem. Všechny studie - i v EU - se shodují, že země starého kontinentu čeká v příštích deseti letech nedostatek elektráren.
Je také pravda, že se postupně vyčerpává hlavní palivo pro výrobu elektřiny, jakým je třeba uhlí. Také se zpřísňuje ochrana životního prostředí a někteří energetici musí kupovat drahé povolenky k vypouštění emisí. To vše vyvolává pocit nejistoty - a ten je vždy živnou půdou pro růst cen.
Proti růstu cen jak proudu, tak plynu zatím nezmohl nic ani antimonopolní úřad Evropské unie. Loni velkým hráčům v energetice pohrozil právě kvůli zdražování velkou šťárou v jejich účtech.
Výsledek pátrání komisařů hlídajících volný trh má být znám koncem roku. Na jeho základě chce pak úřad jednat dál. Firmy se dožadují hlavně toho, aby byly na úrovni EU zveřejněny skutečné ceny, které firmy a lidé platí. Tedy nejen ty, které se každý den mění na místních burzách.
