To ji má uchránit před totálním krachem.
Eurotunnel uvede v činnost postup podle nového francouzského zákona o bankrotech. Ten po vzoru amerického zákona, známé "kapitoly 11", dává platebně neschopné firmě šanci na ozdravení pod dohledem soudu. Eurotunnel se tak stane první významnou firmou, která této možnosti využije.
Firma Eurotunnel má licenci na provoz až do roku 2086. S finančními problémy se ale potýká od samého začátku. Loni sice dosáhla příjmů ve výši 541 milionů liber, tedy v přepočtu asi 22,2 miliardy korun, její zadlužení je ale mnohem vyšší. Hlavním problémem jsou obrovské náklady na výstavbu tunelu, které se vyšplhaly k deseti miliardám liber.
Problémy firmy se navíc prohlubovaly kvůli odkladům zahájení vlakové přepravy; navíc poptávka po přepravě byla po nástupu levných leteckých společností slabší, než se předpokládalo.
V současné chvíli zadlužení přesahuje šest miliard liber (asi 250 miliard korun). Firma se sice snažila s věřiteli dohodnout, kompromis se ale najít nepodařilo a firma sáhla po bankrotové ochraně. Firma ale ujišťuje, že provoz pod kanálem se nezastaví a vlaky budou jezdit dál.
"Nedokážu pochopit, jak instituce jako Deutsche Bank může trvat na svých nesmyslných požadavcích bez toho, aby zvážila následky, které to může mít pro 2300 zaměstnanců a 800 tisíc akcionářů Eurotunnelu," citoval portál BBC šéfa firmy Jacquase Gounona.
Nápad z dob Napoleona
Tunel mezi Francií a Británií tvoří ve skutečnosti tunely tři. Dva, které slouží pro železniční přepravu, mají průměr 7,6 metru a třetí, servisní, měří v průměru 4,8 metru. Tunel je dlouhý 50,5 kilometrů, z toho 39 kilometrů vede pod mořskou hladinou. I když je tunel ojedinělým inženýrským dílem, není nejdelší na světě. Tím je tunel Seikan, který spojuje japonské ostrovy Honšú a Hokkaido a měří 53,85 kilometru.
Myšlenka postavit tunel mezi Británií a kontinentem je stará přes dvě stě let. Už v roce 1802 navrhl Francouz Albert Mathieu Napoleonovi spojit Francii s Británií podmořským potrubím, v němž by jezdily kočáry. Desítky projektů ztroskotaly na technických problémech, ale i na obavách Britů ze ztráty ostrovní nezávislosti. Strach z "invaze tunelem" stál v roce 1882 za ukončením dvouleté výstavby.
Plány se tak dostaly na nějakou dobu k ledu a znovu ožily až v druhé polovině 20. století. Oficiálně projekt stvrdily vlády Francie a Británie v roce 1973. Stavební práce trvaly od prosince 1987 do února 1994.
Tunel byl slavnostně otevřen 6. května 1994. V listopadu 1996 vypukl v jednom z dopravních tubusů požár, který se obešel bez obětí na životech, na několik měsíců ale omezil provoz.
Za dvanáct let se tunelem přepravilo asi 177 milionů lidí, loni to bylo 15,6 milionu. Tunelem projelo přes dva miliony osobních a 1,3 milionu nákladních aut.
