Desítky Turků čekají pod náporem prvních mokrých sněhových vloček v ulicích metropole Ankary a čekají, až postoupí k prodavačově stolečku s losy.
"Pro lásku Mohamedovu," požehná každému zákazníkovi jeden z nejslavnější ankarských prodavačů Ali Haydar. "Poukázky na štěstí" prodává v centru hlavního města už dvacet let. Jeho stanoviště je na náměstí Kizilay.
Na prsou a na zádech má připevněné cedule s pětkou a devíti nulami. Hlásají oslnivou výši letošní výhry - pět bilionů tureckých lir, tedy přes 125 milionů korun.
"Při pohledu na takovou částku si nemůžete zachovat chladnou hlavu," říká důchodce Ali Ogut, který každý den koupí alespoň dva losy, aby pokusil Štěstěnu. "Je to prostě k zbláznění," dodává trpce.
Co by dělal s pohádkovou výhrou? Jako každý správný muslim by prý nejdříve pomohl svým bližším, které stejně jako jeho vtáhla do víru problémů hospodářská krize. S tím počítá také další sázkař, Ismail Ozcan, který zastává názor, že pomoci by se mělo dostat především studentům.
Hned po něm přichází ke stánku matkou dvou dětí Nezihe Birlerová, matka dvou dětí. Kupuje tři losy a pečlivě je schovává do peněženky. Manžel je dělník, ale v dubnu ho propustili z práce, vypráví. Ona sama ještě naštěstí stále pracuje v krejčovské dílně. "Kupujeme losy každý rok, ale tentokrát je to jiné, teď chceme skutečně vyhrát," doufá.
Turecko je země peněžními hrami posedlá. Novoroční loterie je ještě zvláštnější fenomén, který nutí lidi na přelomu roku přerušit práci a vrhnou se do víru pouličního prodeje losů.
Silvestrovské losování přenáší přímo většina televizí i rozhlasových stanic. Vinu na šílenství nesou podle velké části obyčejných lidí politici, kteří prý nejsou schopni efektivně řešit největší krizi v historii země.
"Nemáme už nic jiného než sny. Všechno ostatní už uchvátila krize," shrnuje trpce současnou tureckou realitu Riza Bozkurtová.
