Pokud by se jihovýchod Turecka stal nástupištěm spojeneckých vojsk pro invazi do Iráku, otevřela by se zdejším obchodníkům cesta z ekonomické krize, s níž bojuje celá země už několik let.
"Byl bych radši, kdyby sem přijeli turisti, ale každopádně budu šťastný, pokud přijdou a budou nakupovat," říká na adresu amerických jednotek osmnáctiletý trhovec Sezgin Kesik z městečka Silopi.
"Určitě budou chtít spoustu piva, cigaret a kuřat - cokoli budou chtít, seženu. A nebudu zvedat ceny, jako určitě spousta ostatních obchodníků," přesvědčuje Kesik.
Do obchůdku o rozměrech deset krát pět metrů musí Kesik vměstnat hromady zboží. Vedle sebe se tak hromadí pytle s cukrem, prací prášky, sušenky. Pro samotného Kesika a jeho váhy už mnoho místa nezbývá.
"Zatím se nechci příliš zásobovat, protože nevím jestli přijdou., Ale jestli ano, budu připraven," prohlašuje.
Turecký parlament by měl ještě v únoru schvalovat umístění asi dvaceti tisíc amerických vojáků, kteří by v případě války otevřeli iráckou severní frontu.
"Nevím, jestli se tu Američané zdrží dlouho, ale přemýšlím, jak od nich utržit nějaké peníze navíc," říká další prodavač Abdullah Alem.
"Myslím, že budou kupovat spoustu koly, cigaret a čokolády, ale prodávám i takové věci jako klobouky a šátky. A taky staré turecké uniformy, které by se jim myslím mohly líbit."
Silopi až na pár kaváren nenabízí moc širokou paletu příležitostí pro noční vyžití. Ale majitel jedné z restaurací Ismail Demir se chystá vojáky zaujmout škálou kebabů rozličných chutí.
"Ať budou chtít jakýkoli kebab, udělám jej. Američani už tu byli a říkali, že mé kebaby jsou lahodné," chlubí se.
Odpověď na otázku, co si o válce s Irákem myslí, hledá Demir jen chvilku. I kdybych nesouhlasil, stejně s tím nic nenadělám, namítá.
"Moje práce není přemýšlet o válce. To ať dělá vláda, já musím vydělávat peníze," říká otec sedmi dětí.
