Kdyby existovala soutěž o lešením nejdéle obehnanou budovu, patřil by dům u Vejvodů na Starém Městě pražském k horkým favoritům. Za Husáka ho kryly fošny snad pořád. Hospoda, schovaná pod lešením, bývala vyhlášená, i když těžko říci proč. Pivo za moc nestálo, kuchyně jakbysmet, číšníci kyselí... Pravda: zavírali až o půlnoci a v obrovském lokále se člověk vždycky chytil. Pak hospodu zavřeli a zdálo se, že nadobro. Dnes je středověký nákladnický dům u Vejvodů čerstvě po rekonstrukci a stojí za vidění. Od jara tu také opět funguje pivnice, i když ne v prostorách té původní - tam vznikla vinotéka San Francesco. Dvě vstupní brány vedou přímo do výčepu, jehož dřevěná podlaha leží na úrovni ulice. Vizuálně působí toto místo neobyčejně příznivě. Poklop pivovarské pánve nad výčepem, preclíky na stolech... Číšníci se však projevují poněkud ležérně. K jejich potěše a k nelibosti hostů tu vyřvává Radio Kiss. Čtrnáct schodů dolů klenutou chodbou slibuje chladivou sluj, leč běda. Cesta ústí v obrovské vestavbě připomínající menší tovární halu, kterou mění v parných dnech skleněná střecha v saunu. To je asi jediný nedostatek lokálu. Jinak jde o velice působivý prostor. Decentně uplatněné pivovarské rekvizity, galerie se stolky podél stěn... I skrz tu kletou skleněnou střechu se lze kochat výjevy na fasádě domu, oslavujícími slavné štvanice a jiné události. Stálá nabídka jídel je poměrně úzká. Speciality dne v jídelníčku uvedeny nejsou, najdeme je napsané křídou na tabulích. Kdo si jich všimne až poté, co si objednal, pozdě honí bycha. Kuchyně podává velice střídavé výkony. Guláši, připravovanému snad na víně, chybí poctivý cibulový základ. Vejvodovo kuřátko a la kachnička je normální pečené kuře s vysušenými prsíčky. Jak známo, iluzi kachny je z kuřete možno vytvořit, nadijeme-li je kysaným zelím, které se posléze vyhodí. V tomto případě se kuchař o podobný trik ani nepokusil. Naopak roštěná s olivami byla velmi vydařená. Zelný salát s křenem je fraška: kydnout na hromádku zelí, důvěrně známého jako "obloha", hrudku krenexu by se snad neodvážili ani v závodní jídelně. Ceny pokrmů jsou nasazeny poněkud výš, ale nikoliv pobuřujícím způsobem. Pokud právě nevrcholí příliv tropického vzduchu z jihozápadu, je pivo u Vejvodů velmi dobré. Udeří-li však vedra, je teplé. Dokonce velmi teplé. Srozumitelným tahem je stejná cena plzeňské desítky i dvanáctky. Ta je snad nejlevnější v centru Prahy. Posiluje se tak odbyt prazdroje, a komu chrastí v kapse klíčky od auta, ten si drahou desítku dát musí. Už hůř lze pochopit, proč se prazdroj i gambrinus servírují v jednotném skle měšťanského pivovaru v Plzni. Každý večer vyhrává u Vejvodů živá hudba. K mání je jak trio, které se specializuje na české lidovky, tak kvarteto, jež má na repertoáru staropražské odrhovačky. Obě kapely jsou velice hlučné, ale nutno přiznat, že hrají naprosto profesionálně. Kdo nemá tento druh zábavy rád, nejspíš se Vejvodům vyhne. Je však patrné, že značná část hostů sem kvečeru táhne právě za ní. Velké procento klientely tvoří ostatně cizinci, udivují zejména davy Japonců. Je zřejmé, že nedlouho otevřený podnik už zakotvil v bedekrech a v nabídkách cestovních kanceláří. K tomu, aby našel své místo i v srdcích Pražanů, mu však zatím pár podstatných detailů chybí.
U Vejvodů, Jilská 4, Praha 1. Otevřeno po-čt, ne 11.00-1.30, pá-so 11.00-2.00. Až 200 míst u stolu. Pět hvězdiček je nejvíc, žádná nejméně. Útratu si hradí autoři sami, personál ani majitelé o bodování nevědí.
Gambrinus 10° Kč 19,90 ***
Prazdroj 12° Kč 19,90 ***
kvalita obsluhy ***
celkový dojem ***
U Vejvodů, Jilská 4, Praha 1. Otevřeno po-čt, ne 11.00-1.30, pá-so 11.00-2.00. Až 200 míst u stolu. Pět hvězdiček je nejvíc, žádná nejméně. Útratu si hradí autoři sami, personál ani majitelé o bodování nevědí.
Gambrinus 10° Kč 19,90 ***
Prazdroj 12° Kč 19,90 ***
kvalita obsluhy ***
celkový dojem ***
