Bankám podle některých odhadů hrozila pokuta až osm miliard korun.
Úřad v průběhu správního řízení prokázal, že mezi bankami existují „časté kontakty“. Tyto kontakty ovšem podle závěrečné zprávy nesloužily ke koordinaci společného jednání.
„Úřad neshledal, že by účastníci řízení uzavřeli zakázanou dohodu či jednali ve vzájemné shodě ve vztahu k výši svých cen za služby spojené s běžnými účty,“ uvedl úřad ve zprávě.
Správní řízení ovšem prokázalo, že ČSOB zvažovala u jednoho poplatku společný postup s Českou spořitelnou.
„Ze svědeckých výpovědí však nebylo možné s jistotou prokázat, že by ČSOB předložila České spořitelně konkrétní návrh, jak by měl být daný poplatek koordinován, a že by o takovém návrhu bylo jednáno,“ stojí ve zprávě úřadu.
Analýza sice shledala, že zvyšování poplatků odpovídá rovněž nárůst zisků bank, tento fakt je ale podle antimonopolního úřadu výsledkem samostatné obchodní politiky bank. Neprokázalo se ani zneužití společného dominantního postavení, které by odpovídalo kritériím Evropského soudu.
Takzvaná „kolektivní dominance“ nastává ve chvíli, kdy firmy mají dohromady velký podíl na trhu a postupují na úkor zákazníků. Banky mohly být v této souvislosti podezřelé proto, že postupně zvedaly poplatky za výběry z bankomatu na velmi podobnou úroveň, nebo proto, že účtují podobné poplatky za odchozí platby.
Přitom vykazují dvakrát vyšší ziskovost proti západní Evropě, a ztrácejí tím prostor pro argumentaci z hlediska nákladů.
Banky od počátku porušení zákona či existenci tajných dohod odmítaly a tvrdily, že český trh je naopak vysoce konkurenční.
