V dačickém parčíku, kousek nad náměstím, je ojedinělý pomník. Žádný vladař, vojevůdce lidumil či umělec v polibku múzy - pouze nevysoký sokl a na něm velká kostka. Ze zlatavého nápisu přilehlé desky lze vyčíst, že v Dačicích byla v roce 1843 vyrobena první kostka cukru na světě. Pomník, přežívající beze změn revoluční zvraty a rozličné vládnoucí třídy... Ze svahu po hlavní ulici kráčíme zvolna k náměstí. Odkudsi zní zvon a poledne se rozprostírá nad zdánlivou idylou městečka. Po levé straně chodníku míjíme oprýskanou zeď omšelého domu a zavřené dveře, snad kdysi vchod do hostince. Leč po pár krocích dále vás znejistí vůně osmahnuté cibulky a šelestivý klapot očazeného větráku. Zacouváte pár kroků zpět, cvičně vezmete za kliku, a hle! Dveře povolují a vcházíte do zatuchlé a potemnělé chodby s vyhaslým hracím automatem. Přímo proti vám je jakési výdejní okénko vedoucí někam do útrob neviditelného výčepu. Naposledy zapochybujete a pak dveřmi vpravo vejdete do lokálu IV. cenové skupiny hostince Pod věží. (Pokud jdete obráceným směrem, od náměstí vzhůru, stav je obdobný. Prorezlá vývěsní cedule a šero za okny nevěstí nic dobrého.) Nevelká místnost obsáhne čtvero stolů po šesti místech, pokrytých značně sepranými, místy propálenými ubrusy, a dva stolky s umakartovou deskou s bočnicemi "regálků" na pivo i šuplíky na peníze. Inu karban... Samotný výčep, podoben hybridu vysloužilé kredence a jen nutné části výčepní stolice, je podivuhodně situován bokem vstupních dveří do druhé strany dutiny chodby. Nezvyklá je i pozice výčepního. Svá piva s mohutnou čepicí točí zády ke dveřím a čelem ku zdi. Proklatě nepistolnické místo! V poledne všedního dne je hostinec téměř zaplněn - účtenky domorodců svědčí o tom, že čas se pozvolna vleče a není kam spěchat. Zcela plynule se dopolední hodiny přes polední přehoupnou skoro neznatelně do podvečerních. Radiátory na pětku, ztišeně vyhrává rádio, pásy cigaretového dýmu se převalují z rohu do rohu místnosti. Chlapi v montérkách rozvážně a odpovědně popíjejí svá piva, čtou se noviny, nad zvětralou desítkou poklimbává starousedlík, jiný tu a tam prohrábne lžičkou lógr na dně šálku. Kdysi turistický plakát s mapkou okolí v rámu na stěně dávno vybledl do světle fialové modři, vhodně doplňován v jiném rámu rytinkou "800 let Dačic". Na futru dveří vedle výčepu je napínáčkem připíchnut na stroji psaný jídelní lístek, aktuálně koordinovaný na vedlejší tabuli, na které jsou křídou vypsány obměny a variace nemnohých hotovek. Když se zamyslíte nad jídelním lístkem, výčepní vám přes rameno preventivně oznámí: "To všechno uvařím nejdřív tak za třicet minut." On i vy pak pokrčíte rameny. V ranní kocovině je tu nejfrekventovanější pivo Kozel 10° a v těsném závěsu hovězí vývar (osm korun). Také bramboračka přijde snad k chuti. Zbloudilý cizák si sjedná znojemskou hovězí pečeni (40 korun) či fortelnější selský bůček, knedlík, zelí (38 korun). Variantou je už pouze rizoto. Domácí spíše pojídají párky, tlačenku, utopence či jen kus nakrájeného salámu s chlebem. K tomu pár kapek octa, pepře... a další piva. V sousední společenské místnosti (jakési herně - kulečník, hrací automaty, televize) mladí válí kulébr, jejich partička se schází a doplňuje v silné sestavě. Hodina ani den nerozhodují. Z velkých oken skrze vějíře záclon v zadumání hledíte na náměstí. Pád lidiček s nákupními taškami je křižuje sem tam, pro kus masa, na kus řeči... prší. Dejme si také kávu a ještě poseďme, vyčkávejme jako ti druzí kolem nás. Ale na co?
Autor je spolupracovníkem redakce
Hostinec POD VĚŽÍ, Goethova 149, Dačice
Otevřeno pondělí-pátek 10-23 hod., sobota zavřeno, neděle, 14-23 hod. Žádná hvězdička je nejméně, pět nejvíce. Útratu si platí autoři sami, personál ani majitelé podniků o hodnocení nevědí.
Kozel 10° 10 Kč ***
Kozel 12° 12 Kč ***
Kvalita obsluhy: ***
Celkový dojem: **
- středa 14. března 2001
