Reklama

Česko jako parní velmoc. Železniční nostalgie zažívá velký boom

Od ukončení pravidelného provozu parních lokomotiv v Česku sice uplynulo už 37 let, po Česku ale stále jezdí desítky i přes sto let starých strojů. Železniční nostalgie zažívá v posledních letech velký boom.

Sezona parních vlaků začíná tento týden, na fanoušky letos čekají desítky speciálních jízd i velkých setkání historických strojů.

Růst zájmu potvrzují České dráhy, které mají ve flotile nejvíce historických vlaků, i různé spolky, které se těmito vlaky zabývají. „Může to souviset i s tím, že se rodilo v posledních letech více dětí, parní vlaky jsou pro rodiny s dětmi oblíbeným cílem. Z řady parních jízd se staly pravidelné akce, lidé si na tyto vlaky zvykli,“ říká Jindřich Rachota, který byl dlouho šéfem depa historických vozidel Českých drah a dnes působí jako poradce přednosty.

Fotogalerie

Fanoušky nečeká letos na železnici žádný návrat starší parní lokomotivy, naopak některé z kolejí dočasně zmizí. České dráhy začnou letos opravovat svůj „čtyřkolák“ používaný hlavně pro vlaky kolem Prahy, příští rok chtějí ale vyjet po dlouhé době s lokomotivou 414.096, kterou si přivezly z podstavce v Českých Velenicích. Je to evropský unikát, přitom to bývala jedna z nejrozšířenějších lokomotiv v Rakousku-Uhersku. Opravou prochází i první parní lokomotiva pro tehdejší Československé státní dráhy 365.024.

Problémy s provozem parních lokomotiv mají naopak na jindřichohradeckých úzkokolejkách. Na první velikonoční jízdu namísto parní lokomotivy vyjela dieselová lokomotiva. Aktuálně není žádný stroj v provozuschopném stavu, firma ale v květnu slibuje, že s jednou lokomotivou vyjede.

Přehled všech parních lokomotiv v Česku si můžete stáhnout zde

Drážní úřad má v registru drážních vozidel 64 parních lokomotiv. „U devíti z nich je pozastaven průkaz způsobilosti, to znamená, že lokomotivy nemohou být provozovány na celostátní a regionální síti drah. Další dvě vozidla pak čekají na úplné vydání průkazu způsobilosti,“ řekl mluvčí Martin Novák.

Oprávnění řídit parní lokomotivu má u nás 1 006 strojvůdců. „Historickou lokomotivu může řídit vesměs každý, kdo složil u Drážního úřadu všeobecnou zkoušku způsobilosti osob k řízení drážních vozidel a následně i odbornou zkoušku u dopravce,“ dodal.

České dráhy mají v depech přes dvacet parních lokomotiv, hodně jízd je už pravidelných a na některých trasách, například na pošumavských lokálkách, jezdí už každý víkend. „Pro letošní rok připravujeme jako novinku pravidelné prázdninové jízdy z Karlových Varů do Kyselky, jízdy z muzea ČD v Lužné u Rakovníka do Chomutova do depozitáře NTM. Také pojede ve čtyřech termínech retro souprava Ostravan,“ vypočítává letošní novinky mluvčí Českých drah Radek Joklík. Největší akcí je červnový parní víkend v ČD Muzeu v Lužné u Rakovníka.

Česko patří počty parních lokomotiv k evropské špičce. Nemá sice zdaleka na Velkou Británii, kde dodnes jezdí kolem 600 strojů, ale počty provozovaných strojů je Česko těsně za Německem.

„Parní lokomotiva na veřejné železniční dopravní síti musí být v předepsaném stavu a vztahují se na ni stejná pravidla jako na kterékoliv jiné drážní vozidlo. Přitom se jedná o stroje často velmi staré, s miliony kilometrů,“ říká Petr Barchánek, který se provozem parních lokomotiv dlouhodobě zabývá.

Podle něj je u nás situace v porovnání s okolními zeměmi pro parní lokomotivy příznivá i díky přístupu Drážního úřadu a provozní složky SŽDC. „Také místní jednotky dobrovolných hasičů v rámci svých možností ochotně pomáhají,“ dodal Barchánek.

Modernizace tratí způsobila, že z většiny nádraží už zmizely vodní jeřáby a vodu musí doplňovat většinou právě místní hasiči. Úpravy tratí mají ještě jednu oběť. Neustále ubývá míst, kde se mohou vlaky křižovat, což je u jednokolejných tratí problém.

Provozovatelé parních vlaků se ale netají obavami z nového regulátora železnice. Parní vlaky jsou totiž vedené mimo závazek veřejné služby a nově zřízený regulátor má dva měsíce na to posoudit, zda může kvůli případné konkurenci dominantnímu dopravci často omezené kapacitě na železnici vlak jet. „Jsou tratě, kam se už s parou kvůli chybějící kapacitě nedostaneme, dodal Barchánek.

Páraři, jak si lidé kolem parních lokomotiv říkají, se přitom potýkají i s tím, že musí pálit jen vysoce výhřevné černé uhlí. Zejména starší stroje jsou přitom stavěné na horší uhlí. „To vede k nehospodárné technologii topení. V důsledku nepřiměřeně výhřevného paliva se musí topit s nízkou vrstvou uhlí na roštu, což může způsobovat rychlejší opotřebení kotle vlivem kolísání teplot a celkově nehospodárný provoz,“ říká Barchánek.

Reklama
Sdílet článek Facebook Twitter Google Plus
Reklama

111 příspěvků v diskusi

Další z rubriky Doprava

Reklama