Židle u počítače s nabídkou pracovních míst, na který se jinde stojí fronty, je volná a u okýnek právě nikdo.
"Máme asi 1500 lidí bez práce, skoro dva tisíce volných míst a nezaměstnanost nám klesla na dvě procenta. To už je plná zaměstnanost," říká ředitelka tohoto úřadu práce Lenka Borecká. Do jejího hledáčku spadají lidé bez práce z Brandýsa nad Labem, z Říčan, Čelákovic nebo Úval.
Když sem před dvěma lety přišla, poslala pracovat spoustu lidí, kteří jen čekali na větší nátlak úředníků. "Trošku jsem tady změnila filozofii. Každý, kdo má dvě ruce a dvě nohy, půjde na trh práce. Osobně se pak věnujeme lidem s nějakými handicapy a hledáme, jak by mohli pracovat," popisuje rázně Borecká.
V Praze a jejím okolí, v Mladé Boleslavi nebo v Pelhřimově fakticky pracují všichni, kdo mohou. Nezaměstnanost je tam pod tři procenta. Tedy jen tři lidé ze sta jsou na úřadu práce.
V celé zemi je bez práce 6,8 procenta, to je 430 tisíc lidí, nejméně za osm let. V regionech s nižší nezaměstnaností se lidé na úřadech práce ani příliš neohřejí, zůstávají v průměru tři čtvrtě roku.
"U nás si dvě třetiny lidí si najdou práci za půl roku a polovina uchazečů dokonce do tří měsíců," dodává Borecká.
Situace se lepší i jinde
Naopak v Teplicích, Karviné, Ostravě nebo v Chomutově zůstávají lidé na úřadě průměrně dva až tři roky. Ale i tam se v posledním roce situace zlepšila. Daňové úlevy přivedly do země mnoho investorů, kteří vloni rozjeli výrobu naplno.
Ve srovnání letošního a loňského dubna prořídly zástupy na úřadech práce všude, nejvíce na Rychnovsku, Písecku a Novojičínsku.
Recept na snížení nezaměstnanosti spočívá ve fungujících firmách a také v tom, jak pracují úřady práce.
Od příchodu Borecké na úřad práce z něj odešlo čtyřicet procent tehdejších zaměstnanců. "Měli takovou tu pasivní politiku zaměstnanosti – dali podporu a čekali, až si lidé najdou práci. Ale to je zneužitelné," popisuje.
Nesedělo jí, že v seznamu nezaměstnaných byla desetina vysokoškoláků. Jinde jich bylo jen pět procent. Natrefila na řadu lidí, kteří nechtěli pracovat, ale i na bohémské umělce, kteří si bokem dělali výstavy.
Ale taky na bývalé ředitele vyhozené dva roky před důchodem. Všechny si pozvali na pohovor, čtvrt hodiny na jednoho. "Někdy přimhouříme oko. Bývalým manažerům můžeme nabídnout práci nižší kvalifikace, ale je to složité. Těžko bývalému šéfovi zvyklému na vlastního řidiče dáte nějaké referentské místo," pokračuje.
Pak si posvítili na citlivou skupinu lidí nad 50 let. "Byl to boj se starou mentalitou. Paní mi řekla, je mi 50 a na počítači neumím a učit se to nebudu, proč? Tak jí říkám, máte ještě deset let do důchodu a vy se to prostě učit budete. Bylo třeba vysvětlit lidem, že můžou dělat něco jiného, než co vystudovali," říká.
Pokud je dnes na pražském úřadě práce někdo více než půl roku, úředníci mu nabídnou místo s nižší kvalifikací. "Přišli za mnou vysokoškoláci, že degraduju školství, ale když si sami nechcete najít práci, je mi líto," říká neoblomně.
Ale na to, že někdy budou mít její kolegyně prázdný stůl, nevěří. "Asi šestnáct procent lidí ze seznamu má těžká zdravotní omezení, někteří už ani nepatří na úřad práce. Ty si pak zveme jednou za tři měsíce a oni nás berou jako sociální ústav, že si mají s kým pohovořit. Pak máme asi devět procent matek s dětmi do 15 let," vyjmenovává.
Celkem třetina lidí má jen základní vzdělání a pro ty se i v Praze špatně shánějí místa.
