Prvním krokem k jejich výrobě je výběr vín, ze kterých se vytvoří základ budoucího sektu - cuveé.
"Pak zbývá přidat tirážní likér, tedy směs vína, cukru, živin a kvasinek. V láhvích necháme vše prokvasit po dobu šesti týdnů," vypráví příběh sektu vedoucí výroby Josef Švéda a vchází do klenuté sklepní místnosti. Všude leží v dřevěných stojanech baculaté láhve.
Ve starém sklepě získává sekt po dobu deseti až dvanácti měsíců svůj buket. Každá láhev z tisíců, které kolem sebe vidí, projde jejíma rukama. Marie Fišerová pracuje ve vinařských závodech Bohemia Sekt ve Starém Plzenci v úseku, kde se sekty vyrábějí tradiční cestou.
"Všechny láhve, které leží ve stojanu hrdlem šikmo dolů, je třeba pravidelně pootočit a posunout tak, aby vždy hrdlo směřovalo více k zemi. Tím se k ústí, tedy k zátce, dostává sediment. Ten vzniká při kvašení z pomnožených kvasných buněk. Vše musí jít klidně, aby u vína nedošlo k zakalení," vysvětluje vedoucí výroby sektů Josef Švéda.
Ten ukazuje na zručnou práci své kolegyně. "Otáčíme i dvakrát denně, a těch lahví není zrovna málo," usmívá se Marie Fišerová a pouští se do dalších řad, kde odpočívají budoucí špičkové sekty.
Každá láhev, ve které sekt prokvasí a pak zraje, je originál. "Zrod sektů, vyrobených klasickou metodou kvašení, je náročný na ruční práci. Každou láhev je třeba během výroby vzít do ruky asi třicetkrát," říká Vratislav Uherek, který má klasickou výrobu na starosti. Nyní zvedá z dřevěného stojanu jednu z láhví. "Vidíte? Tady už je kal usazen na konci hrdla. A sekt už má jiskru," ukazuje Uherek.
"Teď potřebujeme sediment dostat z lahve pryč," dodává, obezřetně bere do ruky dvě láhve a prochází chodbou k sousední místnosti. A pak už je vše dílem okamžiku.
Josef Švéda obléká zástěru, bere do ruky sekt, k zátce přikládá speciální otvírák, rychlý pohyb, rána, a z hrdla uniká něco bílé pěny. "Tak takhle se to dělalo dřív. Tlak vyrazil z hrdla usazené části a sekt zůstal čirý. Ztráty z odkalení musí být minimální, vše je v pořádku," prohlašuje Švéda a zdvihá láhev proti světlu. Po zakalení ani památky.
Druhou láhev Švéda podává Věře Bočanové, která má spolu s Alenou Vacíkovou za úkol u stovek láhví dosáhnout výsledku, jako před chvílí jejich šéf. Jen mají oproti dobám dřívějším práci o něco jednodušší. Vše začíná u kruhového zamrazovacího kola, ve kterém jsou malé otvory pro láhve, které měsíce ležely při zrání ve sklepích.
"V tomto zařízení zamrazíme hrdlo láhve, ve kterém je připraven setřesený kal a kalovou zátku lze pak snadněji odstranit. Ztráty jsou mnohem nižší než u ručního odkalení," doplňuje Švéda.
Hotovo, řeklo by se. Sekt je už čirý, stačí láhev uzavřít. Jenže tajemství výroby toho nejkvalitnějšího Bohemia Sektu zdaleka nekončí. Teď je totiž třeba ještě přidat expediční likér. Jde o malé množství tekutiny, která obsahuje směs původního vína, cukru a koňaku. Vše je dílem okamžiku. Ještě zazátkovat a přidat agrafu, tedy drátěný úchyt korkové zátky.
"Láhev je pak uložena do postýlky," říká Švéda a ukazuje na ohradové palety, které vinaři tak poeticky nazývají.
Cesta sektu se chýlí k té nejklidnější kapitole - zrání v další sklepní místnosti oddělení výroby sektů klasickou cestou. V "postýlkách" tu odpočívají tisíce lahví Bohemia Sektu Prestige a Louise Girardota. Mají za sebou i více než osmnáctiměsíční život. A v křestním listě napsáno: Starý Plzenec.
 Josef Švéda ukazuje nejmodernější způsob zrání sektu v obrovských nádržích. (15. října 2004) |
 Vedoucí výroby Bohemia Sektu Josef Švéda kontroluje kvalitu nápoje. (15. října 2004) |
 Josef Švéda ukazuje zmodernizovaný postup otáčení lahví v Bohemia Sektu. (15. října 2004) |
 Alena Vacíková z Bohemia Sektu pohledem kontroluje kvalitu odsání kalu z lahve. (15. října 2004) |
 Marie Fišerová přenáší vykvašené lahve sektu na palety. (15. října 2004) |
 Alena Vacíková odsává z lahví zmrzlý kal. (15. října 2004) |
