"Umyvadla přejedu nanejvýš dvakrát třikrát denně," potvrdila hygienický stav umýváren i za mnohé své kolegyně postarší uklízečka v kempu pro několik stovek lidí na Vranovské přehradě.
|
CO JE V KEMPU NEJDŮLEŽITĚJŠÍ Mínění odjinud JERKO SLADOLJEV, šéf Chorvatského sdružení kempů: |
Redaktoři MF DNES se vydali po tuzemských kempech, aby zjistili, jak na tom jsou se sociálním zařízením a co vše návštěvníkům nabízejí. Jelikož je léto, výběr padl na kempy v oblasti nejznámějších českých a moravských vodních toků - na Vltavě a Dyji. Stav tuzemských kempů je ve srovnání se zahraničím většinou tristní. Podle evropských standardů by kvůli nedostatečnému počtu a stavu sprch, toalet a kuchyněk získaly nejvýše jednu hvězdičku ze čtyř.
"Hvězdičky udělujeme nejen s ohledem na vybavení, ale i podle úrovně sociálního zařízení, které je v kempu prioritou," říká Helena Benešová z organizace Kempy a chatové osady, která sdružuje několik desítek tuzemských kempinků. Podobné požadavky jako v Evropě vypracovalo vloni i ministerstvo pro místní rozvoj.
Paradoxní je, že živnostenský zákon přikazuje, aby kempy byly označeny hvězdičkami, ale standardní požadavky nejsou závazné. Redaktoři tedy porovnali skutečnost s těmito standardy přímo na místě.
Na Lipně ještě čisto
V rámci testu přijíždíme za deštivého odpoledne na Lipno. Vybíráme si dva kempy u přívozu v Horní Plané. Liptov připomíná spíše chatový tábor, stanů je tu žalostně málo. Na recepci si chceme koupit limonádu, ale obsluha nás posílá do vsi, přestože inzerují prodej na vývěsce. Záchody a sprchy na české poměry ještě ujdou, ale je jich poskrovnu. Škoda, protože podle ostatního vybavení by šlo o dvouhvězdičkový kemp.
Pěšky přecházíme do vedlejšího areálu Caravan. Na první pohled je o třídu lepší, a tak se hned pídíme po tom, zda kvalitu vyjádřili jeho majitelé hvězdičkami. "Hvězdičky? To bylo snad za komunistů, ne?" reaguje překvapeně správce. Po prohlídce se ukazuje, že kemp se vybavením blíží třem hvězdičkám, ale sprch a toalet nabízí zoufale málo.
U Frymburku narážíme na hygienicky nejlépe udržovaný kemp. Provozuje ho nizozemská rodina. Automatické pračky a žehlicí prkna, toalety a sprchy v dostatečném počtu i jejich čistota dokazují, že Holanďané vědí, co je ve světě vizitkou dobrého kempu. A také mají plno. Většinu plochy obsadili jejich krajané, něco Němci, jen Čechů je tu poskrovnu.
Tomu odpovídá i jeden zajímavý detail v knihovničce na recepci jsou k půjčení jen nizozemské a anglické publikace. Přenocování tu není o mnoho dražší než u konkurence. Ve slušném stavu jsou i další dva kempy - Kobylnice a Modřín nad lipenskou hrází. Ale je to stále stejná písnička - málo možností pro hygienu.
Zdá se tedy, že Holanďané jsou na Lipně vzorem. Konkurence se jim musí chtě nechtě přizpůsobit, a tak se lipenských toalet nemusíme štítit. Nepříjemné zážitky nás teprve čekají. Z Lipna, kam jezdí hodně cizinců, totiž přejíždíme na Orlík a Slapy, do enklávy tuzemské dovolené.
Na Orlíku už hůř
Výborně rozčleněný, skutečně velký kemp utopený v lese na Velkém Víru nabízí neuvěřitelně málo sprch a záchodů, a i ty jsou na úrovni pionýrských táborů. Papundeklové kóje sice střídají kachlíkované domečky, ale špína čiší ze všech. Ve sprchách se zřejmě od rána neuklízelo a toalety jsou na tom podobně.
O kus dál na Radavě je stav ještě horší. Hned za recepcí stojí spíše na oranici než na louce několik stanů. Vzápětí chápeme proč. Mají blízko k záchodům a ke sprše. Obyvatelé desítek stanů, maringotek a postarších karavanů podél vody se musí spokojit pouze s páchnoucími suchými záchodky, strategicky rozmístěnými po celém kempu.
Zřejmě to však přítomným nevadí. Jsou to starousedlíci, kteří kolem svého letního sídla budují terasy, sázejí květiny... a vyhazují odpadky. Potřebujeme si vydechnout, a tak si jdeme koupit nanuka. Obal je však otevřený, žádáme proto o jiný. "To máte jedno," uklidňuje nás prodavačka, "stejně jsou všechny otevřené."
Mizíme na Trhovky, do jednoho z dvaceti největších kempů v republice. Příjezd vypadá velkolepě: tenisové kurty, squash, hotel, stánky, kolotoče, tobogan. Následuje však tábořiště s ušmudlanými starými toaletami, s korýtkem se studenou vodou a s jedinou sprchou, která je pouze na objednání v recepci.
Později v restauraci se ptáme číšnice, co že to máme na talíři, a ta reaguje vyděšeně: "Ježíš, to já nevím, já jsem tu první den." Jako za starých časů. Na Slapech je o něco lépe než na Orlíku. Malý počet záchodů a sprch ani jejich úroveň nás už nepřekvapují. Vypadá to, že Češi se nemyjí, hlavně když je kde se pobavit.
PONDĚLÍ, STŘEDA, PÁTEK, SOBOTA... striktně vymezuje tabulka u sprch čas na teplou vodu v Juniorkempu na Nové Živohošti. Další překvapení čeká na Ždáni. Z někdejšího proslulého slapského kempu zbyl oplocený kousek země v lese pro pár rodin a náhodné cestující, kteří se tu zastaví na jednu noc.
Ani v Praze není blaze
S Vltavou se loučíme v Praze. Očekávání jsou veliká, metropole bude určitě na úrovni. Na Císařské louce v Caravan Campingu se však sprchy ani umyvadla příliš neuklízejí, ještě v poledne jsou na nich zbytky zubní pasty, chomáče vlasů a zašlapaná podlaha. Když se ptáme po kategorii kempu, recepční očividně otázku nechápe. "To jste si spletli s hotely, kempy hvězdičky nemají."
Stejné sociální zázemí a stejně plné odpadkové koše nabízí i vedlejší Yacht Club. "Máme tři hvězdičky. A jsme v katalogu německého automotoklubu ADAC," vychvaluje své pracoviště recepční. Nepořádek by se snad dal přežít, ale prestižní kemp v nejlepší pražské lokalitě přímo pod Vyšehradem je úplně odříznutý od světa. Do centra je to pěkně daleko, k autobusu jezdí jen přívoz a vyrazit si autem do přírody nejde, protože výjezd z kempu vede jen do Prahy.
Na Dyji
Z moravských řek si vybíráme Dyji. Za parného odpoledne přijíždíme na Novomlýnskou nádrž. Před recepcí kempu Merkur nás zastavuje ochranka. Je to na naší cestě první ostraha a také první úplně plný kemp. Velkolepý dojem z obrovského tábořiště italského střihu s oddělenými místy pro jednotlivé karavany a stany je vzápětí pokažen sociálním zařízením. Špína, zápach, naprosto nedostačující množství toalet.
Koupání chtiví jedinci leží na úzkém pruhu mezi vodou a zablácenou cestou. Po ní právě jede traktor s údržbáři areálu. Na Vranovské přehradě zajíždíme do kempu Pláž. Nemůžeme najít sprchy ani recepci. Obojí je až na druhém konci areálu. Kemp je opět plný. Před sprchami čeká dlouhá fronta. Brodíme se blátem a hledáme záchody a kuchyňku. Nikdo tam nevaří, v takové špíně to snad ani nejde. Poslední zastávkou je kemp Bítov Horky.
Romantické zážitky u zátoky pod hradní zříceninou kazí všední realita. Před sprchami opět fronta, čistota toalet nevalné úrovně, ale alespoň dámy je mají nové. Pěkně vymyšlená kuchyňka venku pod přístřeškem přesně vystihuje atmosféru kempu. Tady bychom snad mohli strávit týden s rodinou - už jsme si na tuzemský standard skoro zvykli.
Vítěz testu
Nejlepší sociální zázemí poskytuje kempink Wilzing ve Frymburku na Lipně. Sprchy a toalety jsou rozmístěné po celém tábořišti a neustále čisté. Návštěvníkům jsou k dispozici pračky, žehlící prkna a kuchyňka. V celém kempu je čisto, působí velmi upraveným a udržovaným dojmem. Cena za ubytování: 85 Kč/osoba/den.
Tip testu
Zvláštní pozornost si z testovaných kempů zaslouží tábořiště Horky poblíž hradu Bítova na Vranovské přehradě. Standardní sociální zařízení doplňuje kuchyňka venku pod přístřeškem, výletní restaurace a dětské hřiště. Kromě toho je v okolí téměř ideální prázdninová krajina - koupání v tiché zátoce, hluboké lesy a několik hradů. Cena za ubytování: 60 Kč/osoba/den.
