Venku 30 stupňů nad nulou a Vánoce v nedohlednu. Jak pro koho. Zdeněk Janák, majitel firmy na vánoční ozdoby a jeho 48 žen na ně myslí každý den. A rádi. Vánoce, Velikonoce, poslední dobou i Haloween a svatý Valentin je totiž živí.
Stačilo by zapálit františka či purpuru, pustit koledy a iluze Vánoc by byla dokonalá. Ve výrobně vánočních ozdob ve východočeském Miletíně mají stromeček ozdobený po celý rok. Výzdobu na něm mění, tak jak obměňují sortiment, tedy dost často. Zdá se až symbolické, že vánoční ozdoby vznikají v bývalém hostinci v blízkosti rodného domku Karla Jaromíra Erbena, který v baladě Štědrý večer popsal tak příznačně tajemnou atmosféru tohoto svátku. Zatímco jinde ve firmách mají v létě volněji, tady nemají na rozjímání čas. Vánoční ozdoby jsou všude, kde je místo. Právě v parném létě vrcholí předvánoční horečka. Dokončuje se zakázka pro americký vánoční trh, která musí být odeslána lodí nejpozději do konce prázdnin.
Američané chtějí okurky
"Do Ameriky jde většina našeho zboží, ale klasické skleněné koule už jsou v menšině," říká majitel stejnojmenné firmy Zdeněk Janák. Na stojanech dosychají ozdoby ve tvaru klasické salátové okurky. "Američané věří, že kdo najde na stromečku skleněnou okurku, bude mít v dalším roce štěstí. Pro nás je výhodou, že jich většinou kupují do rodiny tolik, kolik má členů, aby si každý okurku a štěstí na stromečku našel," usmívá se Zdeněk Janák. Že se Zdeněk Janák rozhodl pro výrobu vánočních ozdob, byla náhoda. "Měl jsem firmu na natěračské práce a přemýšlel, jak lidi zaměstnat i v zimě, kdy je natěračské práce málo," vzpomíná Janák. Rodina jeho ženy měla s výrobou ozdob zkušenosti, a tak se v roce 1990 rozhodl, že to zkusí s nimi. "Vzal jsem si úvěr osmdesát tisíc korun, nakoupil jsem v drogerii vánoční ozdoby a objel jsem podniky zahraničního obchodu vytipované podle telefonního seznamu. Nabízel jsem jim koupené ozdoby a doufal, že když zakázku dostaneme, dokážeme je vyrobit. Moc jsem tomu nevěřil, protože jsem mohl slíbit s nevelkým počtem lidí jen malé objemy výroby, které pro exportéry nebyly zajímavé," říká Janák. Nakonec zakázku dostal, ale čtyřnásobně větší, než na jakou si původně troufal. Zapotila se celá rodina, ale ozdoby vyrobili včas a s exportérem, který jim na začátku pomohl, spolupracují dodnes. Nyní se roční obrat tří firem Zdeňka Janáka pohybuje okolo 12 milionů korun. On sám si však nejraději zdobí doma vánoční stromeček čokoládovými figurkami. Vedle až příliš barevných ozdob se v nabídce objevují také nenápadně vybarvené kousky. Podle Zdeňka Janáka se nedá říci, že třeba Američané si potrpí jen na kýčovitou výzdobu. Na Vánoce chtějí zasněžené ozdoby, byť jsou určené pro Floridu, kde sníh právě často nepadá. "Je tam taková migrace, že se každý se sněhem někdy určitě potkal nebo potká. V Jižní Americe bychom se sněhem ale neuspěli, tam se líbí barevné kaktusy," říká Zdeněk Janák. Ozdoby už dávno nejsou jen kouličky zdobené zlatem a stříbrem. V kolekcích, která se každý rok ze 40 procent obměňují, naopak převažují jiné tvary. V katalogu jsou hůlky, chobotnice, auta, valentinská srdíčka, velikonoční vajíčka, haloweenská dýně, saxofon či skleněný delfín nebo koňská hlava. Všechno, co si zákazník přeje nebo pracovníky firmy napadne, že by se mohlo líbit. "Koncem a začátkem roku, když je volněji a máme víc času, nechávám všem zaměstnancům volnou ruku, aby vymýšleli a realizovali nápady na nové kolekce. Ta obsahuje většinou tak 600 až 800 vzorů, ze kterých exportéři vyberou přibližně 400 až 600. S těmi se pak jedou představit na veletrh do Frankfurtu a Norimberku. Většinou obchoduji přes exportéry, vyplatí se mi to, nemám starosti s odbytem, dopravou ani clem," říká Zdeněk Janák. Přesto se nevzdává myšlenky, že by se některé z jeho čtyř dětí specializovalo na zahraniční obchod a pro firmu ho pak zajišťovalo. Velkým odběratelem firmy je společnost Waterford. "Děláme pro ně luxusní zboží, jehož cena je 80 až 100 korun a v Americe se prodává za 40 až 80 dolarů za kus. Balí se do speciálních kartonů a papírů, které firma sama dodává. My odběrateli zajišťujeme exkluzivitu, to znamená, že dva roky nesmíme vzor nabídnout jinému zákazníkovi," říká Zdeněk Janák. Pracovníci americké firmy jezdí do Miletína na kontrolu. Zajímají je nejen výrobní postupy, ale třeba i to, zda zaměstnanci pracují v odpovídajících hygienických podmínkách nebo zda dostávají od firmy obědy.
Miletín boduje před Asií
Ozdoby jsou vlastně dobrou ukázkou mezinárodní spolupráce. Sklo se dováží z Německa, kartony často také z různých zemí světa a ozdoby tvoří české ruce. Ačkoliv řada tuzemských výrobců žehrá na konkurenci asijské levné pracovní síly, Zdeněk Janák ji nepociťuje. "Za cenu, za kterou asijští výrobci nabízejí hotové sady ozdob, neseženeme ani vstupní materiál. Bodujeme však právě šikovností. Dokážeme udělat ručně věci, které stroje nemohou zvládnout." Právě proto nemá rád slovo nejde. "Řadu dobrých obchodů jsme udělali jen proto, že jinde říkali, že přání zákazníka nelze splnit. Já mám v osobě svého tchána špičkového skláře. Pokud jde ozdoba vyrobit, poradí a lidem dokáže ukázat jak." Maximální odchylka, kterou zahraniční odběratel snese například u vánočních kouliček s průměrem 10 centimetrů je dva milimetry. Reklamace tohoto druhu ale v Miletíně neřeší. "Balili jsme pro japonského zákazníka ozdoby s motivy betléma, a aby se v krabici ozdoby nepoškodily, vyplňovali jsme je novinovým papírem. Japonci proti kvalitě ozdob nic neměli, ale nelíbila se jim novinová vycpávka s polonahými a nahými děvčaty," vzpomíná na kuriózní reklamaci Zdeněk Janák. Lituje toho, že jediná sklárna, v Hostomicích u Teplic, která vyráběla sklo vhodné pro výrobu ozdob, končí. Nelíbí se mu ani řada opatření, která svazují podnikatelům ruce. Často vzpomíná, jak se jeden čas živil jako lesník a domů chodil s čistou hlavou. "Ten, kdo do podnikání jednou vstoupí, má malou možnost vystoupit. Já se už musím zabývat budoucností na pět let dopředu, protože na tuto dobu už mám uzavřeny některé dohody," vysvětluje. Podmínky smluv jsou dost často velmi tvrdé. "Je tam například ujednání, že za každý den prodlení zaplatím penále ve výši dvaceti pěti procent z dohodnuté zakázky. Takže za pět dní prodlení bych už na ni pěkně doplácel," doplňuje.
Dominují šikovné ženy
Zatímco v řadě profesí se ženy cítí diskriminovány, při výrobě vánočních ozdob to neplatí. Naopak mají podle majitele firmy pro foukání a malování ozdob lepší předpoklady než muži. "Vyžaduje to trpělivost, je to piplačka a pro takovou práci mají ženy přece jen větší předpoklady než muži," vysvětluje Zdeněk Janák. Foukání ozdob nevyžaduje silný dech. Ten, kdo to umí, se při nafukování ozdob prý nadře daleko méně, než když nafukuje dětem na pouti balonky. "Máme naštěstí špičkové foukačky, které dokážou udělat všechno, co si čím dál náročnější zákazník přeje. Velmi se mi vyplácí zaměstnávat i zkušené důchodkyně, které v bývalých státních firmách už kvůli věku nechtěli," uvádí Zdeněk Janák. Nejšikovnější pracovnice si vydělají o dost víc, než je průměrný příjem, proto také často babičky hlídají nemocné děti. Zvláštní kvalifikace přitom není k foukání a malování ozdob prý potřeba. "Existuje sice učební obor, kde se mohou zájemci naučit ozdoby vyrábět, ale například jedna z nejlepších foukaček skla je absolventka ekonomické školy, která se to naučila za dva měsíce," říká Janák. Podle jeho zkušeností naopak lidé vyučení v oboru, například malířky ozdob, často umějí rychle namalovat tradiční kouličky či vánoční šišky. Jenže když se po nich chce něco jiného, k čemu se v učení nedostali, přizpůsobují se daleko pomaleji než nevyučení.
***
V dílnách firmy Janák pracují učitelky, zdravotní sestra nebo tkadlena. "Rychle jsem se práci naučila a jsem ráda, že tu můžu pracovat, protože práce v kraji není mnoho a výdělky jsou malé," potvrzuje bývalá tkadlena Jarmila Kněžourková. Petra Žlabová, která vystudovala střední ekonomickou školu, k tomu dodává, že je sice trochu bolí záda, ale práce je baví, protože malují pokaždé něco jiného. Teď právě dokončují zakázku pro Velkou Británii, klasické červené telefonní budky a k nim typické ostrovní černé taxíky. Vše ze skla, vybarvené přesně tak, jak je možné vidět při návštěvě Británie. Všichni, kdo se v miletínské výrobně točí okolo ozdob, vypadají navíc stále svátečně. Třpytky z ozdob se jim usazují na obličeji, rukou i ve vlasech.Shodly se, že už si to ani neuvědomují.
Stačilo by zapálit františka či purpuru, pustit koledy a iluze Vánoc by byla dokonalá. Ve výrobně vánočních ozdob ve východočeském Miletíně mají stromeček ozdobený po celý rok. Výzdobu na něm mění, tak jak obměňují sortiment, tedy dost často. Zdá se až symbolické, že vánoční ozdoby vznikají v bývalém hostinci v blízkosti rodného domku Karla Jaromíra Erbena, který v baladě Štědrý večer popsal tak příznačně tajemnou atmosféru tohoto svátku. Zatímco jinde ve firmách mají v létě volněji, tady nemají na rozjímání čas. Vánoční ozdoby jsou všude, kde je místo. Právě v parném létě vrcholí předvánoční horečka. Dokončuje se zakázka pro americký vánoční trh, která musí být odeslána lodí nejpozději do konce prázdnin.
Američané chtějí okurky
"Do Ameriky jde většina našeho zboží, ale klasické skleněné koule už jsou v menšině," říká majitel stejnojmenné firmy Zdeněk Janák. Na stojanech dosychají ozdoby ve tvaru klasické salátové okurky. "Američané věří, že kdo najde na stromečku skleněnou okurku, bude mít v dalším roce štěstí. Pro nás je výhodou, že jich většinou kupují do rodiny tolik, kolik má členů, aby si každý okurku a štěstí na stromečku našel," usmívá se Zdeněk Janák. Že se Zdeněk Janák rozhodl pro výrobu vánočních ozdob, byla náhoda. "Měl jsem firmu na natěračské práce a přemýšlel, jak lidi zaměstnat i v zimě, kdy je natěračské práce málo," vzpomíná Janák. Rodina jeho ženy měla s výrobou ozdob zkušenosti, a tak se v roce 1990 rozhodl, že to zkusí s nimi. "Vzal jsem si úvěr osmdesát tisíc korun, nakoupil jsem v drogerii vánoční ozdoby a objel jsem podniky zahraničního obchodu vytipované podle telefonního seznamu. Nabízel jsem jim koupené ozdoby a doufal, že když zakázku dostaneme, dokážeme je vyrobit. Moc jsem tomu nevěřil, protože jsem mohl slíbit s nevelkým počtem lidí jen malé objemy výroby, které pro exportéry nebyly zajímavé," říká Janák. Nakonec zakázku dostal, ale čtyřnásobně větší, než na jakou si původně troufal. Zapotila se celá rodina, ale ozdoby vyrobili včas a s exportérem, který jim na začátku pomohl, spolupracují dodnes. Nyní se roční obrat tří firem Zdeňka Janáka pohybuje okolo 12 milionů korun. On sám si však nejraději zdobí doma vánoční stromeček čokoládovými figurkami. Vedle až příliš barevných ozdob se v nabídce objevují také nenápadně vybarvené kousky. Podle Zdeňka Janáka se nedá říci, že třeba Američané si potrpí jen na kýčovitou výzdobu. Na Vánoce chtějí zasněžené ozdoby, byť jsou určené pro Floridu, kde sníh právě často nepadá. "Je tam taková migrace, že se každý se sněhem někdy určitě potkal nebo potká. V Jižní Americe bychom se sněhem ale neuspěli, tam se líbí barevné kaktusy," říká Zdeněk Janák. Ozdoby už dávno nejsou jen kouličky zdobené zlatem a stříbrem. V kolekcích, která se každý rok ze 40 procent obměňují, naopak převažují jiné tvary. V katalogu jsou hůlky, chobotnice, auta, valentinská srdíčka, velikonoční vajíčka, haloweenská dýně, saxofon či skleněný delfín nebo koňská hlava. Všechno, co si zákazník přeje nebo pracovníky firmy napadne, že by se mohlo líbit. "Koncem a začátkem roku, když je volněji a máme víc času, nechávám všem zaměstnancům volnou ruku, aby vymýšleli a realizovali nápady na nové kolekce. Ta obsahuje většinou tak 600 až 800 vzorů, ze kterých exportéři vyberou přibližně 400 až 600. S těmi se pak jedou představit na veletrh do Frankfurtu a Norimberku. Většinou obchoduji přes exportéry, vyplatí se mi to, nemám starosti s odbytem, dopravou ani clem," říká Zdeněk Janák. Přesto se nevzdává myšlenky, že by se některé z jeho čtyř dětí specializovalo na zahraniční obchod a pro firmu ho pak zajišťovalo. Velkým odběratelem firmy je společnost Waterford. "Děláme pro ně luxusní zboží, jehož cena je 80 až 100 korun a v Americe se prodává za 40 až 80 dolarů za kus. Balí se do speciálních kartonů a papírů, které firma sama dodává. My odběrateli zajišťujeme exkluzivitu, to znamená, že dva roky nesmíme vzor nabídnout jinému zákazníkovi," říká Zdeněk Janák. Pracovníci americké firmy jezdí do Miletína na kontrolu. Zajímají je nejen výrobní postupy, ale třeba i to, zda zaměstnanci pracují v odpovídajících hygienických podmínkách nebo zda dostávají od firmy obědy.
Miletín boduje před Asií
Ozdoby jsou vlastně dobrou ukázkou mezinárodní spolupráce. Sklo se dováží z Německa, kartony často také z různých zemí světa a ozdoby tvoří české ruce. Ačkoliv řada tuzemských výrobců žehrá na konkurenci asijské levné pracovní síly, Zdeněk Janák ji nepociťuje. "Za cenu, za kterou asijští výrobci nabízejí hotové sady ozdob, neseženeme ani vstupní materiál. Bodujeme však právě šikovností. Dokážeme udělat ručně věci, které stroje nemohou zvládnout." Právě proto nemá rád slovo nejde. "Řadu dobrých obchodů jsme udělali jen proto, že jinde říkali, že přání zákazníka nelze splnit. Já mám v osobě svého tchána špičkového skláře. Pokud jde ozdoba vyrobit, poradí a lidem dokáže ukázat jak." Maximální odchylka, kterou zahraniční odběratel snese například u vánočních kouliček s průměrem 10 centimetrů je dva milimetry. Reklamace tohoto druhu ale v Miletíně neřeší. "Balili jsme pro japonského zákazníka ozdoby s motivy betléma, a aby se v krabici ozdoby nepoškodily, vyplňovali jsme je novinovým papírem. Japonci proti kvalitě ozdob nic neměli, ale nelíbila se jim novinová vycpávka s polonahými a nahými děvčaty," vzpomíná na kuriózní reklamaci Zdeněk Janák. Lituje toho, že jediná sklárna, v Hostomicích u Teplic, která vyráběla sklo vhodné pro výrobu ozdob, končí. Nelíbí se mu ani řada opatření, která svazují podnikatelům ruce. Často vzpomíná, jak se jeden čas živil jako lesník a domů chodil s čistou hlavou. "Ten, kdo do podnikání jednou vstoupí, má malou možnost vystoupit. Já se už musím zabývat budoucností na pět let dopředu, protože na tuto dobu už mám uzavřeny některé dohody," vysvětluje. Podmínky smluv jsou dost často velmi tvrdé. "Je tam například ujednání, že za každý den prodlení zaplatím penále ve výši dvaceti pěti procent z dohodnuté zakázky. Takže za pět dní prodlení bych už na ni pěkně doplácel," doplňuje.
Dominují šikovné ženy
Zatímco v řadě profesí se ženy cítí diskriminovány, při výrobě vánočních ozdob to neplatí. Naopak mají podle majitele firmy pro foukání a malování ozdob lepší předpoklady než muži. "Vyžaduje to trpělivost, je to piplačka a pro takovou práci mají ženy přece jen větší předpoklady než muži," vysvětluje Zdeněk Janák. Foukání ozdob nevyžaduje silný dech. Ten, kdo to umí, se při nafukování ozdob prý nadře daleko méně, než když nafukuje dětem na pouti balonky. "Máme naštěstí špičkové foukačky, které dokážou udělat všechno, co si čím dál náročnější zákazník přeje. Velmi se mi vyplácí zaměstnávat i zkušené důchodkyně, které v bývalých státních firmách už kvůli věku nechtěli," uvádí Zdeněk Janák. Nejšikovnější pracovnice si vydělají o dost víc, než je průměrný příjem, proto také často babičky hlídají nemocné děti. Zvláštní kvalifikace přitom není k foukání a malování ozdob prý potřeba. "Existuje sice učební obor, kde se mohou zájemci naučit ozdoby vyrábět, ale například jedna z nejlepších foukaček skla je absolventka ekonomické školy, která se to naučila za dva měsíce," říká Janák. Podle jeho zkušeností naopak lidé vyučení v oboru, například malířky ozdob, často umějí rychle namalovat tradiční kouličky či vánoční šišky. Jenže když se po nich chce něco jiného, k čemu se v učení nedostali, přizpůsobují se daleko pomaleji než nevyučení.
***
V dílnách firmy Janák pracují učitelky, zdravotní sestra nebo tkadlena. "Rychle jsem se práci naučila a jsem ráda, že tu můžu pracovat, protože práce v kraji není mnoho a výdělky jsou malé," potvrzuje bývalá tkadlena Jarmila Kněžourková. Petra Žlabová, která vystudovala střední ekonomickou školu, k tomu dodává, že je sice trochu bolí záda, ale práce je baví, protože malují pokaždé něco jiného. Teď právě dokončují zakázku pro Velkou Británii, klasické červené telefonní budky a k nim typické ostrovní černé taxíky. Vše ze skla, vybarvené přesně tak, jak je možné vidět při návštěvě Británie. Všichni, kdo se v miletínské výrobně točí okolo ozdob, vypadají navíc stále svátečně. Třpytky z ozdob se jim usazují na obličeji, rukou i ve vlasech.Shodly se, že už si to ani neuvědomují.
