V Česku by se taxíky jen pro ženy asi neuživily. Ilustrační foto

V Česku by se taxíky jen pro ženy asi neuživily. Ilustrační foto | foto: Profimedia.cz

New York chystá taxi jen pro ženy. U nás by se neujalo, tvrdí taxislužby

  • 123
Už příští úterý si budou moct Newyorčanky objednat taxi, které bude řídit žena. Taxikářku, jejímž poznávacím znamením bude růžová pašmínová šála, si objednají přes mobilní aplikaci. Služba SheTaxis - SheRides cílí na ženy, které se mohou vedle řidiče-muže cítit nekomfortně, nebo na ty, které prostě upřednostňují společnost ženy.

„Super nápad,“ míní jedenapadesátiletá úřednice Gretchen Brittová z Manhattanu, která taxíkem jezdí i čtyřikrát do měsíce. Pokaždé ho řídí muž. „Se ženou bych se cítila bezpečněji a pohodlněji,“ řekla listu The New York Times.

„Mně jako ženě by se to líbilo, přístup žen-řidiček je trochu jiný, mají jinou povahu než muži, možná jsou tolerantnější,“ souhlasí jednatelka pražské taxislužby Haló taxi Adéla Barnová.

Službu v Americe spouští Stella Mateová, matka dvou dcer. Říká, že kdyby to šlo, byla by během jejich dospívání raději, kdyby je na kroužky mohly rozvážet ženy. Stellin manžel Fernando založil Newyorskou státní federaci řidičů taxi, která nyní zastupuje 30 tisíc členů. Stella má také tak trochu feministickou ambici: chce prý ženám pomoct prosadit se v profesi, která byla dlouho doménou mužů.

Mateová by chtěla svůj byznys v příštím roce rozšířit i do Washingtonu, Miami, Chicaga a dalších měst. Podobná taxislužba funguje například i v Indii. V Česku se tento nápad zatím neujal. „Jedna firma to tu zkoušela, ale neujalo se to,“ říká ředitel City Taxi Tomáš Horčička.

Ze šedesáti tisíc lidí, kteří se v New Yorku živí taxikařením, jsou žen jen necelé tři tisícovky, tedy pět procent. Podobná situace je i u nás. „Z 1 150 našich aut řídí ženy asi deset, je to nebezpečné povolání,“ podotýká Jiří Kvasnička, ředitel největší pražské taxislužby AAA Radiotaxi. „Je to náročné povolání psychicky i fyzicky, i když se to nezdá,“ přidává se Adéla Barnová.

„Po posledních kauzách (více o vraždách pražských taxikářů zde) se ani moc žen do služby nehlásí. Denní provoz není problém, ale nikdo moc nechce jezdit v noci. Ženu řidičku si v noci v Praze nedokážu představit,“ konstatoval technický a provozní šéf Sedop taxi Lubomír Sutto.

I v americké metropoli bylo taxikaření nebezpečné. V průběhu jednoho roku v 90. letech byla spousta řidičů zavražděna, mnoho dalších přepadeno a okradeno. Teď je chrání aspoň neprůstřelné přepážky nebo bezpečnostní kamery, kterými jsou auta vybavena.

Vrať se domů k plotně, slýchá brooklynská taxikářka

Čtyřiapadesátiletá Miriam Malaveová, která už tři desítky let jezdí v Brooklynu, nestačí uspokojovat poptávku po svých službách. Zvláště prý ženy z chasidské židovské komunity ve čtvrti Williamsburg chtějí jezdit jen s ženami. Malaveová zná i šovinistické poznámky mužské části zákaznictva. „Tohle je práce pro muže. Vrať se domů k plotně,“ říkají jí.

Dámská taxislužba SheTaxis už najala padesát řidiček ve věku od jedenadvaceti do sedmdesáti let. Jízdné budou zákaznice platit kreditní nebo debetní kartou přes mobilní aplikaci, která pak peníze pošle řidičkám.

Provozovat podobnou službu u nás se však zřejmě nevyplatí. „New York je obrovská aglomerace, dopravní infrastruktura se chová jinak. Navíc tady není poptávka. I kdyby dvacet procent zákazníků chtělo ženu řidičku, dojezdy budou problematické,“ upozornil Kvasnička. „Potřebujete mít pokrytí a tedy hodně aut. To by byl asi problém, přistavení by tak trvalo dlouho a ekonomicky by to pro provozovatele nebylo moc výhodné,“ doplnil Sutto.

Ani jeden z oslovených šéfů českých taxislužeb si nepamatuje stížností na sexuální obtěžování ze strany mužů-řidičů. Nepřicházejí (nebo jen velmi sporadicky) ani požadavky na to, aby taxík řídila právě žena. „Nová služba ale vychází asi z lokálních zkušeností, třeba v Moskvě tato služba také funguje a dobře, protože si tam hodně žen stěžovalo na sexuální obtěžování řidičů, možná že v New Yorku mají stejný problém,“ podotkl Horčička.

České ženy mohou být na různé narážky od můžu asi méně choulostivé než Američanky. „Vnímáme to asi méně citlivě. Co je u nás ještě přípustné, v Americe už ne,“ myslí si Barnová.