„Lidé se rozhodují pro dovolenou zpravidla až několik týdnů, často i několik dnů před odletem. A v Česku doposud neexistují specializované cestovní agentury, které by se touto formou cestování zabývaly. Myslím si, že by to byl pro mě velmi krásný úkol,“ řekl v rozhovoru pro Rádio Impuls.
Přepis rozhovoru z Rádia Impuls
Jak si lze vyložit slova "je to poslední krok, který musím pro záchranu značky učinit"?
Na přelomu července a srpna podnikla celá řada českých institucí a firem několik, řekl bych, nepřiměřených kroků proti společnostem Fischer, které vedly k hluboké krizi celé skupiny.
Já jsem od té chvíle usiloval o jediné, aby se problémy mých firem nedotkly ani zákazníků, ani spolupracovníků. Zaplatil jsem za to velmi vysokou osobní daň v podobě ztráty 75 procent podílu ve společnostech a vlivu na jejich vedení.
Vzhledem k tomu, že lidé, kterým nyní patří 75 procent podílu, mají na vedení firem zcela jiný názor než já, rozhodl jsem se odejít.
Ještě v listopadu situace tak dramaticky nevypadala. Tvrdil jste, že možná nebude důvod značku Fischer opouštět.
Původním záměrem byla spolupráce mezi mnou a novým akcionářem na základě dohody padesát na padesát. Situace se pro mě postupně výrazně zhoršovala.
Vyústila na přelomu roku absolutní ztrátou mého vlivu na vedení společností. Myslím, že mé setrvání za těchto okolností je naprosto nepřiměřené a pravděpodobně i velmi nežádoucí.
Jakým směrem se teď mohou ubírat společnosti Fischer?
Nezlobte se, ale to už není něco, co bych mohl já ještě komentovat.
Nové vedení má jiné představy?
Ani to bych nechtěl komentovat.
I nadále vám zůstává čtvrtinový podíl. Co to ve skutečnosti znamená a chcete si ho ponechat?
Zatím jsem o tom nepřemýšlel. Pětadvacetiprocentní podíl znamená samozřejmě finanční podíl, ale neznamená příliš vysoké možnosti, jak další chod společností ovlivňovat.
Ani jako předsedy představenstva?
V konstrukci, která byla zvolena, to skutečně nebylo možné.
Prý plánujete aktivity v Německu? Budete se stěhovat do Německa?
Ano, je to jedna z variant. Já jsem už dříve často cestoval mezi Prahou a Hamburkem a zřejmě se na tom nic nezmění. Nyní se věnuji svým stávajícím aktivitám, například ve Španělsku, na Maltě a samozřejmě německým firmám, které jsem koneckonců nikdy neopustil.
Jaké zkušenosti jste nasbíral za čtrnáct let v Česku?
Byly to jiné zkušenosti, než které jsem nasbíral při svém podnikání v Německu, kde jsem nastoupil jako mladý nezkušený člověk na nerozdělený trh a podařilo se mi s týmem spolupracovníků za poměrně krátkou dobu vybudovat největší soukromou cestovní kancelář v Německu.
Do Česka jsem vstupoval již vybaven kapitálem a zkušenostmi. Ovšem velkým úskalím byla neupravenost celé řady podmínek pro podnikání a jsem přesvědčen o tom, že moje zahraniční investice v Česku nebyly zcela optimálně ochráněny. To nakonec vyústilo ve ztrátu jejich podstatné části.
Myslíte, že nebyly ochráněny třeba legislativně?
Určitě je to dáno tím, že ty podmínky nejsou zcela jednoznačně definovány a že umožňují vznik nestandardních situací.
Co se vám za těch čtrnáct let podařilo a co naopak ne?
Určitě se mi podařilo otevřít pro Čechy celou řadu nových míst, do kterých nebyli dříve zvyklí cestovat a kam nyní jezdí jako dříve do Bulharska nebo Rumunska.
Podařilo se mi přenést do Česka model skutečně moderního cestování na vysoké úrovni a přitom za přijatelné ceny. Nepodařilo se mi bohužel přizpůsobit velmi rychlému růstu mých společností jejich ekonomickou stránku. Tam pravděpodobně došlo k chybám z mé strany v oblasti kontroly.
Jaké máte nejbližší plány?
Chtěl bych i v Česku přispět k tomu, aby se cestovní ruch zase posunul o kousek dál. Nyní zejména v západoevropských zemích vznikají naprosto nové formy cestování.
Lidé se rozhodují pro dovolenou zpravidla až několik týdnů, často i několik dnů před odletem. V Česku na to doposud neexistují specializované cestovní agentury. Myslím, že by to pro mě byl velmi krásný úkol.
