Ministerstvo práce dávalo zakázky bez výběrového řízení jen tím, že stále stejné firmě prodlužovalo a rozšiřovalo smlouvy. To se dělo například u firmy Dusil, která spravuje počítačovou síť úřadu od roku 1994. Nejvyšší kontrolní úřad, který nesrovnalosti letos odhalil, také přišel na případy, kdy ministerstvo platilo externisty a nevyužívalo svých lidí. Vážný problém je i to, že účetnictví úřadu je neprůhledné.
V bývalém Špidlově úřadu však za hrubé chyby v hospodaření nepadají hlavy. V porovnání s rychlostí, kterou noví ministři ruší nevýhodné smlouvy a propouštějí úředníky, kteří pochybili, to na ministerstvu práce nejde tak rychle.
Na chodbách úřadu se hovoří o tom, že někteří budou muset svá místa opustit, jenže zatím se informace o problémech z minulosti pouštějí za zdi striktně jen přes tiskové oddělení. "Žádné personální změny nebyly učiněny, ale nelze vyloučit, že budou. Čekáme na kontrolu problémových investičních akcí," říká mluvčí úřadu Vladimír Hrubý.
Vladimír Špidla dnes říká, že nálezy NKÚ nejsou nikterak alarmující. "Zjištění měla obvyklou závažnost. Stála za zamyšlení a nápravná opatření," tvrdí premiér. Zdeněk Škromach, který převzal řízení resortu po něm, jen říká, že chyby prověřuje, a jakmile zjistí osobní zavinění, bude odpovědné úředníky trestat. Část vad prý již úředníci dali do pořádku. Které to byly? "To už si přesně nepamatuji," říká Škromach.
Na rozdíl od svých kolegů však nemusí nevýhodné smlouvy a hospodaření dlouze zkoumat, tuto práci již udělal NKÚ a došel k jednoznačnému závěru: Špidlův úřad prohospodařil 1,45 miliardy. Obcházení výběrových řízení je podle kontroly NKÚ hlavně nešvarem úřadů práce.
Ale ani na ministerstvu nemusely firmy o státní zakázky vždy soupeřit s konkurencí. Často se totiž zakázka přidělila stávající dodavatelské firmě s tím, že jde jen o rozšíření starého úkolu, a ne o novou zakázku. Státu dále unikaly peníze kvůli tomu, že ministerstvo zadávalo externím firmám práci, kterou by měli dělat jeho úředníci. Jen v oblastech, které NKÚ prověřoval, takto Špidlův resort zbytečně utratil 71 milionů.
Největší případ se týká organizace programů EU v oblasti sociálních služeb. Ministerstvo si na to, aby někdo programy řídil a hlídal, najalo neziskovou organizaci. Celkem jí od roku 1999 zaplatilo 42 milionů korun. Její jméno i přes písemné dotazy ministerstvo tají.
"Je to zbytečné plýtvání, brát si na běžné úkoly lidi zvenku. Ministerstvo vždy bojovalo proti systému, kdy podnikatel najímá jiné podnikatele na činnosti na něž má zaměstnance. Samo dělá věci, za které zaměstnavatele sankcionuje," namítá poslankyně Alena Páralová (ODS).
Soukromé firmy na ministerstvu mohly dostat téměř bianko šek na čerpání státních peněz. Smlouva, kterou ministerstvo uzavřelo se svým správcem počítačové sítě, je natolik volná, že vůbec není jasné, na co přesně je firma Dusil najata. Nestanoví ani způsob kontroly provedené práce, ani za jaké situace by úřad mohl služby firmy reklamovat či kontrakt s ní úplně ukončit.
Příslušný odbor opravil smlouvu až letos v červenci, když vše vyšlo najevo. Za celých osm let firma nemusela ani jednou ve výběrovém řízení prokázat, že je pro ministerstvo tím nejlepším partnerem. Firma Dusil se o provoz počítačové sítě ministerstva stará už od roku 1994. Zpočátku úřad stála 2 miliony korun ročně.
Za léta se platba vyšplhala téměř na 7 milionů v roce 1999. Loni už překročila jedenáct milionů. Jak rozsah prací rostl, kupily se k původní smlouvě jen dodatky, které podepisovala za ministerstvo ředitelka odboru informatiky (a později jeho šéf Roman Kučera). Za kontrakt má být odpovědný organizační a správní odbor, jejž vede Karel Mládek.
NKÚ našel chyby také ve financování rekonstrukcí domů se sociálními službami. Ačkoliv bylo 585 milionů vyčleněno na opravy domovů důchodců, úředníci je utratili za výstavbu nových domovů. Dalších 604 milionů, určených pro restituenty, kterým stát nemohl vydat majetek, protože slouží jako zařízení pro sociální péči, poskytli úředníci sice přímo ústavům, ale už v době, kdy je stát od restituentů získal.
Kontroloři si posvítili i na osud tří automobilů Chrysler, které nechal koupit Špidlův předchůdce Jindřich Vodička za čtyři a půl milionu. Ministerstvo je před dvěma lety prodalo za desetinu ceny do autobazaru. Luxusní vozy tak kupec získal od státu za cenu ojeté felicie. Ministerstvo se hájí, že cenu spočítal znalec. Verdikt NKÚ je však jasný: úřad měl za auta chtít nejméně 900 tisíc.
Velký nepořádek panuje také v tom, jak si ministerstvo zajistilo počítačové programy pro vedení účetnictví. Kvůli chybějící dokumentaci nelze dnes vůbec ověřit, zda systém funguje správně.
