Na záda jim všem v posledních letech začíná dýchat "nový" svět mezi vinařské velmoci se čím dál více tlačí takové země, jako je Austrálie, Spojené státy, respektive Kalifornie, Chile nebo Jihoafrická republika.
Stále více odborníků začíná nahlas hovořit o tom, že evropské a speciálně francouzské vinařství je v krizi. V roce 1999 se z této země vyvezlo o 79 milionů lahví vína méně než o rok dříve. Vloni to již bylo o 93 milionů lahví méně než v roce 2000.
Na konci starého tisíciletí zaznamenávají pokles i známé značky. Prodej burgundského klesl v roce 2000 o 30 procent, prodej beaujolais o 17 procent. Klesá i export vín z Francie, i když v loňském roce se tento trend zastavil.
Ale nikdo neví, zda to není jen dočasné zlepšení. Podobně na tom je třeba i další vinařská velmoc Itálie.
Podle oficiální studie, kterou si nechala vloni vypracovat francouzská vláda, doplácejí vinaři ze země galského kohouta na několik věcí. Podle autora studie a vinařského experta Jacquese Berteauxe příliš setrvávají na svých tradicích a navzdory rostoucí konkurenci ve světě jen pomalu mění svou marketingovou strategii.
Zdejší trh je příliš regulován a rozdroben. Svět se navíc odklání od poptávky po drahých značkových vínech.
Jistě, drahé restaurace v metropolích, jako jsou New York, Tokio nebo Londýn, si stále objednávají luxusní značky. Běžní konzumenti, a těch je z hlediska prodeje mnohem více, však nechtějí čekat (až jednou za pár let uzraje) skvělý a drahý ročník bordeaux.
Dávají přednost lehkým a levnějším vínům s ovocným buketem, která nabízejí producenti z Kalifornie, Austrálie nebo Chile. Největší zájem je o vína, jejichž cena za láhev nepřevýší patnáct dolarů, tedy asi 470 korun.
Francouzským vinařům proto podle britského týdeníku Economist letos hrozí, že budou muset do kanálu vylít 13 milionů lahví neprodaného beaujolais. Prezident sdružení vinařů stejnojmenného regionu Maurice Large proto ty, kdož si kupují levnější vína, obvinil: "Mnoho nových konzumentů vína lákají australské nebo argentinské značky. Neumějí nic jiného než pít víno jako coca-colu."
Názor většiny francouzských vinařů vystihl pro americký BusinessWeek pěstitel Aimé Guibert: "Každá láhev dovezená do Evropy z Ameriky nebo Austrálie je bomba mířící přímo do srdce naší bohaté evropské kultury."
Francouzi by měli odložit svou pýchu a přiznat si, že v zemích, kde víno nemá takovou tradici jako u nich, se jim vynořuje silný konkurent. Zatím se k tomu příliš nemají.
Když v červenci na tradičním setkání burgundských vinařů jeden z členů vedení jejich asociace, Pierre-Henry Gagey, kolegy vyzval, aby zlepšili kvalitu svých vín s tím, že producenti z "nového" světa také umějí dělat "velmi dobrá vína za velmi dobré ceny", byl vypískán.
O francouzská vína navíc neklesá jen zájem ve světě. Méně pijí i sami Francouzi - zatímco v šedesátých letech vypil každý zhruba 107 litrů ročně, nyní je to již jen 60 litrů.
Přišel proto zřejmě čas změn - jedním z prvních kroků, který budou muset Francouzi udělat, je sjednotit roztříštěný trh. Zatímco třeba v Austrálii dominují 80 procentům trhu tři velké firmy, například přímo v regionu Bordeaux jich je zhruba 20 tisíc.
A tak zatímco kalifornští pěstitelé vidí konkurenci ve zbytku světa, pěstitelé v oblasti Bordeaux si zatím ještě nedovedou představit spolupráci s regiony, jako je Burgundsko nebo oblast řeky Rhony.
"Bojujeme mezi sebou na domácím poli právě v době, kdy bychom měli začít společně bojovat o trh, na němž spotřebitelé nosí trička Nike, jedí big macy a pijí coca-colu," vytýká svým krajanům Jacques Berthmeau, autor kritické studie o stavu francouzského vinařství.
