Co by měl podnikatel dělat, když mu odběratel ne platí?
Podnikatelé by se měli především snažit, aby jim pohledávky nevznikaly. A pokud už je ve svém účetnictví evidují, měli by neprodleně jednat.
Člověk, který oproti nízké záloze prodá své zboží neznámé firmě, se nemůže divit, když své peníze už neuvidí. Pokud dodává ověřenému partnerovi, který desetkrát zaplatí a pojedenácté ne, rozhodně by měl částku ihned vymáhat. Zjišťovat, zda se firma nedostala do potíží. Co s ní bude dál. Ne čekat dlouhé měsíce, jak to dopadne.
Jak by měl konkrétně postupovat?
Klasickým nástrojem věřitele je žaloba na zaplacení. Pokud je dlužníkova firma zdravá a finančně silná, má věřitel tímto způsobem velkou šanci získat peníze, které mu patří. Jedinou nevýhodou je zatím čas. Soudní jednání se obvykle protáhne na několik let.
Ve většině případů však společnost, která neplatí, už žádné prostředky nemá...
Nezbývá než podat návrh na konkurs. Ani ten však nemusí věřitele uspokojit - v případě firmy bez majetku totiž není co dělit. Ani konkurs však nemusí být pro věřitele poslední příležitostí, jak se domoci svého. Pokud mají podezření, že vedení krachující společnosti včas nepodalo návrh na konkurs a záměrně tím dál škodilo všem svým obchodním partnerům, nebo dokonce firmu prodalo a nový majitel ji nechal zmizet ze světa, mohou podat žalobu na konkrétní osoby z vedení společnosti. V posledně jmenovaném případě na původního i nového majitele. Zatím však nevím o tom, že by někdo této možnosti využil. Ale myslím, že to problému s neplacením závazků velmi pomůže. Jde jen o několik prvních případů. Až se pár lidí spálí, ostatní si dají pozor.
Za co konkrétně mohou věřitelé tyto osoby žalovat?
Důvodem žaloby může být, jak už jsem uvedl, jednání, které poškodilo věřitele. Například vedení ví, že je firma předlužená nebo že už nemá žádné peníze, a přesto nepodá návrh na konkurs, ba co víc vesele odebírá zboží a neplatí za ně.
Co hrozí vedení společností za takové jednání?
To, že škodu, kterou způsobili věřitelům, zaplatí ze svého. Vzhledem k tomu, že se jedná většinou o statisícové až milionové dluhy, nebude jim stačit sáhnout do úspor. Ke slovu bude muset přijít i exekuce. Takový člověk už si už do konce života nemusí koupit ani auto, protože vše, co vydělá, padne na náhradu škody věřitelům. V některých případech může být dokonce zahájeno i trestní stíhání.
Náklady na soudní spor, které platí žalobce - tedy věřitel
* poplatek za podání žaloby čtyři procenta ze žalované částky - většinou podá žalobce nejdříve žalobu s přesně určenou částkou, soud pak pošle výzvu zároveň se složenkou
* výdaje na advokáta - hodinové sazby se pohybují zhruba od tří set do dvou tisíc korun
* obvykle ten, kdo soud prohraje, hradí náklady na soudní řízení (zmíněná 4 procenta plus výdaje za advokáta), to znamená, že se věřiteli, který spor vyhrál, vrátí jeho počáteční výlohy
Podnikatelé by se měli především snažit, aby jim pohledávky nevznikaly. A pokud už je ve svém účetnictví evidují, měli by neprodleně jednat.
Člověk, který oproti nízké záloze prodá své zboží neznámé firmě, se nemůže divit, když své peníze už neuvidí. Pokud dodává ověřenému partnerovi, který desetkrát zaplatí a pojedenácté ne, rozhodně by měl částku ihned vymáhat. Zjišťovat, zda se firma nedostala do potíží. Co s ní bude dál. Ne čekat dlouhé měsíce, jak to dopadne.
Jak by měl konkrétně postupovat?
Klasickým nástrojem věřitele je žaloba na zaplacení. Pokud je dlužníkova firma zdravá a finančně silná, má věřitel tímto způsobem velkou šanci získat peníze, které mu patří. Jedinou nevýhodou je zatím čas. Soudní jednání se obvykle protáhne na několik let.
Ve většině případů však společnost, která neplatí, už žádné prostředky nemá...
Nezbývá než podat návrh na konkurs. Ani ten však nemusí věřitele uspokojit - v případě firmy bez majetku totiž není co dělit. Ani konkurs však nemusí být pro věřitele poslední příležitostí, jak se domoci svého. Pokud mají podezření, že vedení krachující společnosti včas nepodalo návrh na konkurs a záměrně tím dál škodilo všem svým obchodním partnerům, nebo dokonce firmu prodalo a nový majitel ji nechal zmizet ze světa, mohou podat žalobu na konkrétní osoby z vedení společnosti. V posledně jmenovaném případě na původního i nového majitele. Zatím však nevím o tom, že by někdo této možnosti využil. Ale myslím, že to problému s neplacením závazků velmi pomůže. Jde jen o několik prvních případů. Až se pár lidí spálí, ostatní si dají pozor.
Za co konkrétně mohou věřitelé tyto osoby žalovat?
Důvodem žaloby může být, jak už jsem uvedl, jednání, které poškodilo věřitele. Například vedení ví, že je firma předlužená nebo že už nemá žádné peníze, a přesto nepodá návrh na konkurs, ba co víc vesele odebírá zboží a neplatí za ně.
Co hrozí vedení společností za takové jednání?
To, že škodu, kterou způsobili věřitelům, zaplatí ze svého. Vzhledem k tomu, že se jedná většinou o statisícové až milionové dluhy, nebude jim stačit sáhnout do úspor. Ke slovu bude muset přijít i exekuce. Takový člověk už si už do konce života nemusí koupit ani auto, protože vše, co vydělá, padne na náhradu škody věřitelům. V některých případech může být dokonce zahájeno i trestní stíhání.
Náklady na soudní spor, které platí žalobce - tedy věřitel
* poplatek za podání žaloby čtyři procenta ze žalované částky - většinou podá žalobce nejdříve žalobu s přesně určenou částkou, soud pak pošle výzvu zároveň se složenkou
* výdaje na advokáta - hodinové sazby se pohybují zhruba od tří set do dvou tisíc korun
* obvykle ten, kdo soud prohraje, hradí náklady na soudní řízení (zmíněná 4 procenta plus výdaje za advokáta), to znamená, že se věřiteli, který spor vyhrál, vrátí jeho počáteční výlohy
