Simm v úterý v rozhovoru pro ČTK řekl, že Evropská centrální banka investuje do rizikových cenných papírů, což odnesou daňoví poplatníci, kteří ve výsledku uhradí ztráty z těchto investic. Podle něj to vede k chybnému směřování investic a morálnímu hazardu, kdy se znovu budou vkládat peníze do riskantních projektů. „Evropu to bude stát dalších deset let bez hospodářského růstu,“ řekl (o výrocích německého ekonoma čtěte zde).
Redakce iDNES.cz oslovila několik analytiků, zda s výroky souhlasí.
David Marek, Deloitte
Hans-Werner Sinn patří dlouhodobě ke kritikům politiky ECB a vlád zemí EU. Pokud by se však řídily jeho názory a radami, eurozóna by dnes již nejspíš neexistovala, a možná ani Evropská unie. Záchranné mechanismy v EU jsou stejně nespravedlivé jako třeba sociální politika. Tomu, kdo platí vyšší daně, také může přijít nespravedlivé, že z jeho peněz někdo jiný dostává sociální dávky. Nicméně je to solidarita, která existenci systému daní a sociálních dávek ospravedlňuje. Podobně lze chápat záchranné ekonomické mechanismy v EU jako solidaritu se zeměmi, které se dostaly do potíží.
Se solidaritou ovšem musí být spojeny mechanismy bránící morálnímu hazardu. Tím je například omezení suverenity v hospodářské politice – s každým uvolněním části záchranných úvěrů byla spojena revize splnění nápravných kroků v hospodářské politice postižených zemí.
Není pravda, že bude Evropská centrální banka kupovat toxická aktiva. Při nákupech budou uplatňovány stejné požadavky na kvalitu cenných papírů jako při standardních dlouhodobě používaných obchodech operacích centrální banky. ECB poskytuje úvěry komerčním bankám a vyžaduje při tom kolaterál (zástavu), která musí splňovat přesně daná kreditní kritéria. A naprosto stejná pravidla budou platit i při nákupech státních dluhopisů a ABS (sekuritizovaných firemních úvěrů).
Pavel Sobíšek, UniCredit Bank
Hans-Werner Sinn se už víckrát pokusil vstoupit do diskusí o budoucím směřování eurozóny. Činí tak poněkud kontroverzním způsobem, kdy z velkého balíku problemů vypíchne malý vzorek. Jeho názory oslovují tu část německého veřejného mínění, která se v podstatě staví proti další integraci eurozóny. Poslední výroky Sinna konkrétně komentovat nechci, protože jsem je nečetl v originále.
Ekonom Aleš Michl
Aleš Michl, Raiffeisenbank
Sinn to říká už dlouho, nemění názor a má můj plný souhlas. ECB nakupuje odpadky už dlouho. Přesně toto poslalo na dvacet let Japonsko do stagnace. Najednou banky neúvěrovaly a raději si kupovaly statní dluhopisy a obchodovaly s vládou nebo centrální bankou, než aby rozumně půjčovaly lidem a podnikatelům. Najednou Sharp a Sony zhasly a převálcoval je korejský Samsung.
První stadium je normální banka, která poskytuje úvěry a přijímá vklady.
Druhé stadium je banka, která to s úvěrováním přepískla a místo, aby to platili akcionáři, pomůže jim ECB tím, že vykoupí odpadky. Tohle celé pak může přerůst v třetí stadium, zombie systém, ve kterém se banka úvěrovat už bojí a raději kupuje dluhopisy - a peníze se v ekonomice netočí - vede to k japonské stagnaci.
Martin Lobotka, Conseq Investment Management
Lze souhlasit s tím, že záchrana Řecka skutečně znamená kreditní riziko pro ECB - strukturálně slabá země s dluhem na HDP kolem 175 % jenom obtížně bude schopna svým závazkům dostát a bude nejspíš potřebovat další pomoc. To si samozřejmě vždy uvědomovala ECB a, cynicky řečeno, doufala, že když se tak stane, bude už pozornost Německa a zbytku Evropy upřena jinde.
Je ale chybou (mimo jiné H. W. Sinna) dívat se na minulá rozhodnutí dnešní optikou: lze pochopit starost ECB v letech 2011 a 2012 o to, že platební neschopnost Řecka bude evropským Lehman Brothers. Je totiž mým přesvědčením, že – obohacena o zkušenost ze září 2008, kdy zkolaboval Lehman Brothers – ani americká centrální banka by nyní nic takového nedopustila.
Pochopit lze i argument morálního hazardu, tj., že takové záchranné operace podporují nezodpovědné chování do budoucna. Zde ovšem je možné namítnout, že ECB má dostatek nástrojů, aby v budoucnu tuto situaci zastavila, než k ní skutečně dojde, a že tváří v tvář reálné blízké hrozbě (kolaps finančního systému kvůli Řecku) není dobrou strategií vázat se potenciálním budoucím rizikem. Nesouhlasím však s tvrzením Simma, že pokračuje současný systém transferů ze severu na jih eurozóny.
