Kočku si lze k obědu či večeři objednat za 50 až 70 dolarů, 1 040 až 1 460 Kč. Cena se liší podle velikosti zvířete a jeho úpravě. Vietnamci si je rádi dávají smažené s česnekem, vařené či pečené a zapíjí je pivem, píše agentura.
V jedné hanojské restauraci, která má kočky na jídelníčku, jsou tato zvířata utopena, odchlupena a pak ponořena do rozžhaveného oleje. "Kočičí maso jí hodně lidí. Je to něco nového, chtějí to vyzkoušet," říká To Van Dung, majitel restaurace nabízející tuto pochoutku. "Někteří lidé jsou přesvědčeni, že konzumace kočky na počátku lunárního měsíce přináší štěstí. Je to jiné než psí maso. Psí maso jíme zase koncem lunárního měsíce. Kočka je určena na začátek měsíce," vysvětluje Dung.
Podobných restaurací, které svým hostům servírují kočičí chody, jsou v Hanoji desítky, a to i přesto, že pojídání kočičího masa je v zemi zakázáno. Úřady vydaly zákaz hlavně proto, aby se nerozmnožily myši.
Van Dungova restaurace však s úřady údajně žádné problémy nemá. Ve dnech, kdy je zde největší nával, si v ní kočku objedná i více než stovka zákazníků, kteří oceňují, že kočičí maso je sladší a jemnější než psí. Kočky si majitel restaurace nechává dodávat od lidí, kteří je pochytají na ulici nebo propašují z Thajska či Laosu. Žádná kočičí farma totiž v zemi není. Majitelé koček proto zavírají své miláčky domů a snaží se je nepouštět ven, aby o ně nepřišli.
Vietnamci se za války naučili jíst všechna zvířata
Vietnamci mají tendenci pojídat zvířata, která jsou v jiných zemích považována za domácí a jsou tedy tabu. Jeden z mála hanojských veterinářů, třiašedesátiletý Hoang Ngoc Bau soudí, že to je ovlivněno historickými faktory, zejména nedostatkem potravy za válečných let. "Naše země byla velmi chudá a byla tu dlouhá válka. Jedli jsme všechno, co jsme našli, abychom se udrželi při životě... Hmyz, psy, kočky, dokonce i krysy. Stalo se to zvyklostí," říká.
Doktor Hoang Ngoc Bau však psy nejí. Rozhodl se, že bude veterinářem, už v sedmi letech, když ho jeho pes zachránil před jedovatým hadem. "Od té doby mám vůči psům dluh a stal jsem se veterinářem," usmívá se.
Zažil, jak se vietnamská společnost od ekonomického otevření světu v 90. letech změnila. "Tolik věcí se tak rychle změnilo. Lidé pohlížejí na zvířata jinak. Stále více lidí je má rádo," vysvětluje. Tento vývoj nicméně neskoncoval s tradicí, která je hrozbou pro každé domácí zvíře. Téměř všechna zvířata podávaná v restauracích pocházejí z krádeží, tvrdí veterinář.
Šéfkuchař Le Ngoc Thien má také kočku, která půjde na pekáč, až bude dosti vykrmená. "Když jsou moje kočky staré, zabijeme je. Podle naší tradice musíme kočku sníst, když zestárne, a vzít si mladší. Kromě toho dospělé kočky rády utíkají, a tak je prodáváme a zabíjíme," vysvětluje šéfkuchař.
Phuong Thanh Thuy, majitelka restaurace, kde se podává psí maso, se naopak trápí nad nedávnou krádeží svých koček, které v kuchyni chytaly krysy. "Moje rodina je smutná, protože jsme chovem koček strávili hodně času," říká Phuong Thanh Thuy, u jejíchž nohou si hraje klubko nedávno zakoupených koťat.
Průkopníci ochrany zvířat zahájili skrovnou kampaň s cílem změnit jídelní návyky Vietnamců. Zatím ale velký úspěch nezaznamenali.
