Předsedkyně ERÚ Alena Vitásková.

Předsedkyně ERÚ Alena Vitásková. | foto: František Vlček, MAFRA

KOMENTÁŘ: Solární blamáž, díl druhý. Děsivé mlčení z Bruselu

  • 55
Jednání o notifikaci, tedy schválení českých podpor pro zelené elektrárny, se v Bruselu táhne už celá léta. O tom, jak si vůči Evropské komisi stojíme, ví jen pár zasvěcených. Ticho kolem tak rizikové procedury je však děsivé.

Vzpomínáte ještě na solární blamáž z roku 2010? Na investiční bublinu, budování solárních velkofarem a vlnu silvestrovských podvodů s licencemi vydávanými na poslední chvíli?

Na příběhu, který stojí už pár let občany a stát ročně přes 40 miliard korun, vydělala tehdy hlavně skupina dobře informovaných podnikatelů. Těch, kteří stihli rozjet obří projekty a dobře je prodat třeba firmě ČEZ dřív, než stát zavelel k obratu a na solární parky uvalil dodatečné daně. Spousta solárních investorů v téhle hře prohrála: kvůli daním se jejich původní byznysové plány změnily v cáry papíru a z očekávaných snadných zisků nebylo nic.

Nevypsané dotace ERÚ

Historie roku 2010 se může opakovat. V zelených dotacích se skrývá rozbuška, která hrozí nedozírnými škodami. Dopadnout může hlavně na ty investory do obnovitelných zdrojů, kteří netuší, co se děje.

Jak upozorňuje šéfka Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková, dotační systém pro „zelené“ elektrárny vybudované do roku 2012 (těch je většina) nemá vyřízenou notifikaci, tedy souhlas Evropské komise. Bez bruselského schvalovacího razítka nelze veřejnou podporu čerpat, přesto ji elektrárny léta pobírají.

Problém Vitásková otevřela v momentě, kdy odmítla kvůli nedokončené notifikaci vypsat zelené dotace na příští rok. Jenomže nejde jen o budoucnost. Pokud systém nebude Evropskou komisí schválen, může se stát protiprávní i ta podpora, kterou české elektrárny dostávaly v předchozích letech.

Je v tom obrovské riziko. Česká republika si nemůže dovolit vyplácet veřejnou podporu v rozporu s evropským právem. Co s tím? Budou se dotace vracet? Není to nereálný scénář.

Za zákonnost čerpání podpory ručí především ten, kdo ji inkasuje. Tak alespoň situaci hodnotí ve stanovisku zpracovaném pro ERÚ Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.

„Odpovědnost za případnou nedovolenou veřejnou podporu nese dle evropské judikatury vždy příjemce,“ píše se v analýze podepsané prvním místopředsedou antimonopolního úřadu Hynkem Bromem. A o něco dále: „V případě protiprávní podpory, jejíž přezkum je zakončen záporným rozhodnutím, pak Evropská komise vydává rozhodnutí o navrácení podpory. Orgány členského státu jsou pak povinny rozhodnutí implementovat a podporu včetně úroků stanovených EK od příjemců vymoci zpět.“

Jinými slovy – pokud v Bruselu nedopadne dobře notifikace dotačního systému pro české soláry, větrníky či bioplynky, hrozí jejich majitelům, že budou ročně rozdělovaných víc než 40 miliard korun vracet. Zpětně a s úroky. Zahraniční firmy, které elektrárny vlastní, by se v takové situaci mohly hojit na státu arbitrážemi za zpackanou ochranu svých investic. Českým majitelům, jak těm, kteří se často tak tak s odřenýma ušima a za cenu osobních obětí vypořádali s dodatečnou solární daní, tak největší a nejziskovější státní firmě ČEZ by zůstal černý Petr v ruce.

Fakt je, že ne všichni zúčastnění vykládají evropské notifikační postupy tak dramaticky. Například Česká fotovoltaická průmyslová asociace, vycházející z právního rozboru advokáta Pavla Douchy, je přesvědčena, že i kdyby se notifikace v Bruselu nepovedla, elektrárny by podporu z minulých let vracet nemusely. „Podle našich analýz není důvod nevyplácet podporu, pokud již byla vyplácena v době zahájení notifikace. Jinými slovy, na rozdíl od nově plánované podpory, není požadavek na zastavení vyplácení,“ říká mluvčí asociace Miloš Cihelka.

Jenomže tenhle výklad není jednoznačný. Což naznačují bruselské signály, o nichž se u nás moc nemluví. Před automatickým předjímáním souhlasu varuje v dopise jedné z českých solárních firem sám Jyrki Katainen, místopředseda Evropské komise. Shodně s ním radí počkat s dotacemi až na bruselské požehnání i legislativci z Úřadu vlády.

Nad českou zelenou energetikou se prostě vznáší skrytá hrozba, o níž se nemluví. Dokonce ani teď, když problém odkryla odbojná šéfka ERÚ, jejíž neochotu vypsat dotace na příští rok označil ministr průmyslu za obyčejný „šprajc“.

Právě ministerstvo průmyslu a obchodu je za vyřízení notifikační procedury u energetické legislativy zodpovědné. Celá léta – bez ohledu na to, zda v čele úřadu seděl Martin Kuba z ODS, jeho úřednický nástupce Jiří Cienciala či současný šéf Jan Mládek – se odsud ozývá ujišťování, že jednání o podpoře je v Bruselu na správné cestě. Že zbývá vyřešit už jen pár technických detailů, že získání notifikačního souhlasu je otázkou pár týdnů. Týdny se však táhnou už tak dlouho, že na rozbušku skrytou v tomhle evergreenu už dávno většina zúčastněných zapomněla.

Jak to doopravdy máme s notifikačním procesem, jaká je šance na souhlas Evropské komise a bezproblémové potvrzení mnohamiliardové podpory pro soláry či bioplynky budované do roku 2012, ve skutečnosti až na pár zasvěcených nikdo neví.

A tady je ta analogie s rokem 2010. Dopadne-li celé tohle martyrium tak špatně, že dojde na postihy pro příjemce dotací, na většinu z nich to padne bez přípravy, jako blesk z čistého nebe. Jejich solární panely a větrníky budou rázem bezcenné. Kdo má přístup k neveřejným informacím o bruselském procesu, může se na to připravit, přesunout své elektrárny na zahraniční subjekty a připravit si pozici pro arbitráže. Případně své zdroje včas prodat neinformovaným kavkám. Nepřipadá vám ticho kolem zelené notifikace děsivé?