Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Hodně vydělali, hodně prodělali. Byznysovým vítězem roku je Křetínský

  15:03aktualizováno  15:03
Rok 2016 byl v českém byznysu pestrý. Dařilo se energetickému magnátovi Danieli Křetínskému a slavit může i Marek Dospiva z Penty nebo Patrik Tkáč z banky J&T. Naopak impérium Zdeňka Bakaly přestalo vynášet a miliardář se tak z vítězů roku 2015 dostal mezi poražené. V roce 2016 se nedařilo ani ruským manažerům v Česku.

Daniel Křetínský | foto: David PortMF DNES

Křetínský se staví na vlastní nohy

Pro Daniela Křetínského, spolumajitele Energetického a průmyslového holdingu (EPH), skupiny EP Industries (EPI), vydavatelství Czech News Center (mj. deník Blesk a týdeník Reflex), nejznámějšího domácího fotbalového klubu AC Sparta Praha a e-shopové Mall Group, byl rok 2016 přelomový. Na první pohled to tak nevypadá. Už jsme si zvykli, že každý rok Křetínský dělá velké a zajímavé obchody. Každý rok o něco posiluje a jeho jmění roste. Dávno patří do české byznysové extraligy.

Jenomže v roce 2016 se mu povedlo dohodnout obchod, který z něj udělá třetího nejbohatšího Čecha a jednoho z nejmocnějších podnikatelů střední Evropy. Křetínský léta zveleboval majetek cizích investorů, z něhož mu patřila jen část. Teď se ve svých jednačtyřiceti letech s plnou parádou staví na vlastní nohy.

Až se vypořádá složitý řetězec transakcí, který Křetínský a jeho partneři v říjnu oznámili, bude mu patřit 94 procent EPH. Firmy s doly, elektrárnami, teplárnami, plynovody a teplovody v Německu, Polsku, na Slovensku, ve Velké Británii a Itálii. Redaktoři časopisu Forbes, který sestavuje žebříčky světových boháčů, odhadli, že Křetínského majetek dosáhne sumy 55 miliard korun.

Do impéria mu sice vstoupí cizí investoři v čele s australským fondem Maquarie, budou však držet jen třetinu v jednom ze dvou dceřiných holdingů EPH. Křetínský bude stále moci prosazovat ve firmě svou strategii. Z uskupení naopak odejdou spoluzakladatelé a dlouholetí partneři z finanční skupiny J&T i s tradičním Křetínského souputníkem Patrikem Tkáčem. Sám Křetínský se tak ve firmě s tržní hodnotou ve výši 135 miliard korun stane takřka neomezeným pánem.

Pravda, bude muset partnery z J&T během několika let vyplatit, což ho celkově přijde na částku mezi 3,2 až 4,2 miliardy eur. Z takového závazku by v dnešní nejisté době spousta lidí špatně spala. Už dnes někteří analytici považují zadluženost EPH za vysokou – kvůli nákupům z minulých let, jež Křetínský v roce 2016 dovršil převzetím dolů a elektráren švédského kolosu Vattenfall v Německu.

Avšak Křetínského jen tak něco nerozhodí, riskovat je zvyklý. Běžně investuje do aktiv, jichž se jiní bojí. Kupoval slovenské plynovody v době, kdy to vypadalo na soumrak přepravy ruského plynu přes střední Evropu. Kupuje „špinavé“ uhelné elektrárny, jež politici zatracují a analytici jim prorokují krátkou perspektivu. A štěstí při něm zatím stojí. Jeho odepsané, za hubičku nakupované zdroje mu vydělávají a zvyšují hodnotu jeho impéria.

Je-li někdo v roce 2016 nezpochybnitelným byznysovým vítězem roku, patří titul zcela jistě Danielu Křetínskému.

Jaroslav Strnad: blitzkrieg

Jaroslav Strnad

Zbrojař a průmyslník Jaroslav Strnad (44), majitel skupiny Czechoslovak Group, provedl v roce 2016 akviziční útok, jaký u nás nemá obdoby. V bleskovém tempu skoupil na území bývalého Československa šest fabrik, vesměs zvučných značek.

Někdejší soustružník začínal v byznysu odkupem a zpracováním nepotřebného armádního materiálu – od trenýrek přes kanony, po odpad. Pomalu rostl, ještě nedávno však jméno jeho skupiny Excalibur mimo zbrojní průmysl a obchod nic neříkalo. Dnes je z firmy, přejmenované na Czechoslovak Group, byznysový skokan roku.

Strnad svůj let rozjel před třemi lety, když koupil s partnerem Reném Materou za hubičku kopřivnickou Tatru, spějící ke třetímu krachu. Fabriku dostali hrobníkovi z lopaty a záchranářská mise se Strnadovi zjevně zalíbila.

Během posledního roku pohltil výrobce radiolokátorů Retia, továrnu Elton hodinářská, zkrachovalou mošnovskou opravnu letadel Job Air Technic, zadluženého výrobce obráběcích strojů Kovosvit MAS, automobilku Avia ve stavu klinické smrti, metalurgický závod ŽTS ve slovenské Dubnici a oznámil vstup do popradské Tatravagonky.

Štěstí se ho zatím drží. Vyjednal si od americké General Dynamics a francouzského Nexteru licence na výrobu obrněnců Pandur a šestikolových vozidel Titus, má na to v Kopřivnici úplně novou zbrojovku a míří k velkým armádním kontraktům.

Nos má zřejmě i na obchodní partnery. Nedávno vybralo ministerstvo obrany jako dodavatele nových armádních radarů izraelskou IAI Elta Systems, s níž Strnadova Retia spolupracuje. Strnad se tak přes Izraelce dostane k dvoumiliardové zakázce. Přitom tentýž obchod Retii unikl před čtyřmi lety, když se o něj marně ucházela jako součást středoevropského konsorcia.

Strnad má prostě šťastný rok a zatím nehodlá brzdit. Před týdnem vydal dluhopisy za 1,5 miliardy korun na další investice a růst. Tak teď jen aby se mu nákupy zúročily, jak čeká. A dluhy mu nepřerostly přes hlavu.

Písecký cloud za miliardu

Adam Skotnický

Jednoho červencového dne roku 2016 po příchodu do karlínské kanceláře řekli Adamovi Skotnickému kolegové, že na něj v zasedačce čeká člověk z Mirantisu. K americkému gigantu v oblasti cloudu tehdy mladá firma Tcp cloud původem z Písku vzhlížela. A nebyla to jen zdvořilostní návštěva. Americký manažer rovnou položil před šéfa Skotnického na stůl nabídku na koupi společnosti.

Do pár týdnů bylo hotovo a obě firmy oznamovaly málo vídanou transakci. Američané koupili v Česku nepříliš známý startup v přepočtu za miliardu korun. Skotnický díky tomuto kroku během několika málo let vystřídal pozice zaměstnance datového centra, začínajícího podnikatele a vysokého manažera.

Všechno začalo v roce 2011, kdy se v Písku začalo budovat s pomocí čtvrtmiliardové dotace technologické centrum. V Písku velkou část dotace vsadili na technologie – konkrétně na výbavu datového centra. Skotnický už stál u jeho navrhování, posléze byl mezi prvními, kdo si s ním „hráli“. Zajišťoval totiž cloudové služby pro klienty a projekty technologického centra.

Následně jeho tým začal vyvíjet vlastní technologii. „Že jsme měli k dispozici špičkově vybavené centrum, to bylo rozhodující,“ uznává zpětně Skotnický.

Brzy nato se spolu s Jakubem Pavlíkem rozhodli založit vlastní firmu, ve které mělo podíl i Technologické centrum Písek. Později se přidal Aleš Komárek, který přišel s modelem, jenž podle Skotnického stojí za úspěchem firmy a je hlavním know-how, za něž Mirantis platí miliardu. „Normálně něco vyrobíte a pak to prodáte. Náš produkt – abstraktní vrstva – ale vzniká obráceně. Stavíme model, kde jsou tisíce možností. Je to komplexní struktura ve funkčním stavu,“ vysvětluje, co bylo pro akvizitora atraktivní.

Za přelom považují v Tcp cloud prvního velkého klienta, AVG, který referencemi otevřel dveře k dalším obchodům a ve finále i k nabídce od Mirantisu.

Nyní zakladatelé řeší, co s inkasovanými penězi. Zůstat chtějí v Česku, konkrétně v Písku a v Praze. „Do píseckého datového centra zároveň Mirantis přesune své evropské cloudové operace,“ dodává Skotnický.

Tkáč si vybere výhru ze sázky na Křetínského

Generální ředitel finanční skupiny J&T Patrik Tkáč

Před 16 lety přivedl spolumajitel finanční skupiny J&T Patrik Tkáč do firmy nového zaměstnance, o dva roky mladšího Daniela Křetínského. Z posily právního oddělení se časem vyklubal talent na investice. Tkáč mu postupně svěřoval čím dál větší částky na akvizice, nechával na něm čím dál větší obchody. Vyplatilo se to – Křetínský pro J&T vybudoval rozsáhlé impérium, Energetický a průmyslový holding (EPH). EPH se po čase osamostatnil, Křetínský si tu vysloužil vlastní podíl. A postupně se z něj stala nejcennější z investic J&T, jež vedle EPH budovala vlastní banku a čile investovala také do hotelů, lanovek, developmentu, médií nebo do technologických startupů.

V roce 2016 se Tkáč a partneři z J&T rozhodli svou účast v EPH zpeněžit, což jim vynese několik miliard eur. Jen Tkáč, který osobně vlastní v EPH 37 procent, dostane v příštích letech sumu mezi 1,7 až 2,7 miliardy eur.

Podobná odměna za jedno dobré personální rozhodnutí v Česku nemá obdoby.

Splněné sny Marka Dospivy

Marek Dospiva, Penta

Skupina Penta, jejíž tuzemskou tváří je Marek Dospiva, v roce 2016 dotáhla do konce hned několik letitých záměrů.

Na jaře po dlouhém úsilí završila převzetí lukrativních pozemků v centru Prahy od Českých drah. Šéfové si tak mohou splnit dávný sen – postavit na unikátní parcele moderní bulvár, na jehož podobě se bude podílet architektonický ateliér věhlasné Zahy Hadid.

K tomu se Pentě povedlo prodat protější kancelářskou budovu Florentinum za sedm miliard korun, což se řadí k realitním obchodům roku. Development Penta, povzbuzena úspěchem, celkově posiluje, velké stavby rozjela i v Bratislavě a ve Varšavě. Další dávný cíl Penty padl, když vstoupila do českého nemocničního byznysu koupí špitálu ve Vrchlabí. Posílila i v bankovnictví (získala slovenskou síť poboček ruské Sberbank a vypálila tak rybník konkurentům J&T a ČSOB). A konečně se pustila do perspektivních biotechnologií – vstoupila do firmy PrimeCell, jež vyvíjí léčiva z kmenových buněk.

Strojařský král sčítá první ztráty

Generální ředitel společnosti Vítkovice Jan Světlík je známý i jako milovník a...

K bitvě o největší českou strojírenskou skupinu Vítkovice se léta schylovalo, v roce 2016 vypukla naplno. První střet nedopadl pro majitele Jana Světlíka dobře. Zaznamenal první ztráty, ustupoval.

Světlíka dostihly problémy, na které se léta zadělávalo. Nahromadilo se mu několik velkých problematických zakázek, hlavně nedokončená elektrárna v Turecku, za jejíž 15miliardový úvěr u České exportní banky Vítkovice ručí.

Přibyly i další trable. Skoro půl miliardy korun Vítkovicím zůstalo v bankrotující firmě Modřany Power, s níž spolupracují. Banky ke Světlíkovi začaly ztrácet důvěru, stejně jako velcí věřitelé. Situace jako stvořená pro finanční žraloky zběhlé v požírání oslabených firem.

Světlík má přitom jednoho takového žraloka přímo ve Vítkovicích jako minoritního akcionáře. Miliardář Karel Komárek, majitel skupiny KKCG, projevuje o Vítkovice léta zájem, navíc má se Světlíkem nevypořádané účty po sérii soudních sporů. Je pravděpodobné, že se na vyhrocení krize Vítkovic podílel. A i kdyby tomu tak nebylo (přímé důkazy nejsou), jistě jí hodlá využít.

Na jaře začala na Světlíkovy firmy podávat insolvenční návrhy brněnská společnost Wetag, která vítkovické dluhy systematicky skupuje. Nejslabší části impéria začaly padat. V úpadku jsou dnes tři Světlíkovy firmy včetně klíčové Vítkovice Power Engineering (VPE). Úpadek čtvrté dcery soud zvažuje. Dvě z věřitelských bank z Vítkovic vycouvaly. Zbylí finanční partneři dávají najevo nedůvěru. Tlak na management zesiluje i minoritář Komárek.

Výsledek? Světlík ustupuje. Opustil výkonný management mateřského holdingu Vítkovice, a. s., i nejdůležitějších dcer. Firmu VPE, jíž soud povolil reorganizaci, tímto procesem místo majitele povede najatý manažer Libor Witassek. Navíc bude muset Světlík část svého impéria prodat, aby sanoval zbytek.

Zatím zůstává krizí na pohled nedotčena jen část Světlíkovy skupiny sdružená pod značkou Vítkovice Cylinders. Těsně před koncem roku Světlík výrobu ocelových tlakových lahví v Česku, Polsku, Chorvatsku a Argentině vyčlenil do samostatné skupiny Cylinders Holding a zcela ji oddělil od strojírenské části. Ziskové lahvárenství, s nímž Světlík před lety svou dráhu strojařského magnáta začínal, zatím vydělává a zůstává jeho jistotou do budoucna. Kolik však udrží ze strojařské části impéria, ukáže až čas.

Válka o Vítkovice není u konce. Pokud ji Světlík zcela prohraje, přijde nejen o pozici strojařského krále. Pošramocena bude i jeho image budovatele nové moderní Ostravy a uměleckého mecenáše. Jeho pokračující zápas bude jedním z nejnapínavějších byznysových příběhů nadcházejícího roku 2017.

Bakala: z vítěze poraženým

"Jsem požitkář," říká Zdeněk Bakala.

Příběh Zdeňka Bakaly ukazuje, jak ošidná jsou byznysová vítězství, jak snadno se mohou změnit v prohru.

Ještě v roce 2015 řadila MF DNES finančníka Bakalu mezi vítěze roku. Jeho největší firma NWR, vlastník ostravskokarvinských dolů, ale už dva roky zápasila s finančními potížemi. Měla za sebou i „finanční restrukturalizaci“, při níž museli akcionáři dosypat do NWR kapitál a věřitelé oželet část svých peněz. Jenomže do roku 2015 Bakala z podobných trablů vždycky vybruslil.

Z dolů, jimž analytici věštili špatnou budoucnost, dokázali většinoví akcionáři do poslední chvíle těžit kapitál. Ještě loni úspěšně rozprodávali majetek, který v roce 2004 spolu s doly OKD získali. Za původně hornické byty či dopravní firmu AWT, vybudovanou z někdejší podnikové dopravy OKD, inkasovali miliardy. Nebylo to líbivé podnikání, protože už se dal tušit problematický konec. Ale z pohledu investora šlo o bravurní tanec mezi vejci.

Rok 2016 všechno změnil. Počátkem roku pochopil miliardář i jeho společníci, že z dolů padajících čím dál hlouběji do finanční krize už nic nezískají. Že definitivně došlo na splácení dluhů, a navíc je na obzoru drahý útlum ztrátových šachet.

Na jaře proto Bakala s partnery z hornictví vycouvali. Krátce nato vyhlásila úpadek firma OKD a brzy po ní i zahraniční matka NWR. Dluhy skupiny převyšují 17 miliard korun. I včasný útěk z vycucané firmy, která zůstává na bedrech oškubaných věřitelů a českého státu, by se dal vykládat jako vítězství. Ale ne v případě Zdeňka Bakaly.

Bankrot OKD mu v Česku nenávratně poškodil pověst. Prezident Zeman ho nazval gaunerem, v kritickém pohledu na něj se vzácně shodují politici všech proudů. Nenávidí ho bývalí zaměstnanci i nájemníci jeho bytů. Bakalovy zbylé tuzemské aktivity (hlavní jsou luxusní butiky LBM v centru Prahy a vydavatelství Economia) prodělávají. Opustili ho nejvěrnější manažeři, a co je nejhorší – jeho hospodaření v OKD a NWR prověřuje policie, takže mu hrozí i trestněprávní postih.

Jermakov: příliš strmý pád

Vladimir Ermakov, zakladatel a dlouholetý šéf plynárenské skupiny Vemex.

Bývaly doby, kdy se Vladimír Jermakov řadil mezi nejmocnější ruské byznysmeny v České republice.
V roce 2016 zakladatel plynárenské firmy Vemex přišel o vše, co u nás 15 let budoval.

Jermakov (sám své jméno důsledně přepisuje do latinky v podobě Ermakov) je právník, v Česku se usadil už v 90. letech.

Na přelomu tisíciletí, když se chystala liberalizace českého plynárenského trhu, založil firmu Vemex. Majoritními vlastníky byly německé a rakouské firmy, kontrolované ruským gigantem Gazprom.

Jermakov jako jednatel tu ale měl dlouho neomezenou moc. Takovou, že třeba mohl klidně obchodovat také s plynem nakupovaným na evropských burzách a nebyl závislý jen na mateřském ruském obrovi. Vemex měl ambici stát se v Česku jedničkou mezi nezávislými distributory plynu a pár let to vypadalo, že má k cíli slušně našlápnuto.

Firma sice závratně nevydělávala, dlouho ale na trhu systematicky posilovala. Dodávala většině českých společností kontrolovaných ruským kapitálem, ale i řadě českých zákazníků. Postavila pobočku na Slovensku, začala budovat síť stanic na stlačený plyn CNG používaný v dopravě. Sponzorovala karlovarský mládežnický hokej. Jermakov se zasadil o založení Rusko-české smíšené obchodní komory, lobboval za zájmy ruského kapitálu v Česku.

Předloni se pustil navíc do vlastního podnikání – založil firmu na výrobu umělých diamantů pro hodinářský průmysl Aled Praha. Chtěl se stát velkým exportérem diamantů.

Rok 2016 utnul všechny jeho sny. Vemex se v roce 2015 zapletl do obchodů, které analytici Finanční správy vyhodnotili jako podezřelé. Jeden z obchodních partnerů Vemexu se zřejmě pokusil o daňový únik a berňák – tak jak to dělá – zadržel Vemexu 430 milionů korun. Firmu to loni srazilo do rekordní ztráty. Šéfové z Gazpromu to nenechali jen tak.

Jermakov přišel v roce 2016 o post jednatele a z Vemexu musel odejít. Už jen zdáli sleduje, jak firma postupně vyklízí pozice na českém trhu. Jeho ruskočeská komora nevyvíjí prakticky žádnou činnost. A k dovršení všeho Jermakovovu Aledu došly peníze, začal vršit dluhy a od září čelí insolvenčnímu návrhu.

Popov musel zavřít banku. Nejen doma

Roman Jakubovič Popov tvrdí, že jeho banka ERB má u ČNB miliardu korun.

Ruský podnikatel Roman Jakubovič Popov přišel v roce 2016 o svůj bankovní byznys. Jeho První evropská banka se stala po dlouhých 13 letech prvním bankovním domem, jemuž odebrala ČNB licenci. Popov už na jaře musel zavřít sesterskou banku v domovském Rusku.

Popov si stěžuje, že mu jeho finanční podnikání v Česku záměrně zničily české úřady. Jenomže ČNB měla k zásahu proti jeho bance dobrý důvod: z První evropské unikal kapitál do zahraničí. Jak zdokumentoval Finanční analytický útvar ministerstva financí, nakupovala banka bezcenné dluhopisy.

Za transakcemi, jež bankovní dohled vyhodnotil jako rizikové, byla Popovova marná snaha udržet nad vodou spřízněnou ruskou banku. Rozhodně je začala prošetřovat policie a banka musela zavřít. Téměř 5,5 tisíce Popovových zákazníků v Česku musel vyplatit garanční Fond pojištění vkladů. Popov hrozí Česku arbitráží, ale je otázka, zda mu na dlouhý a nákladný spor stačí dech.

Speychalův pád v roce 2016 nabral rychlost

Petr Speychal

Pro průmyslníka Petra Speychala to nebyl dobrý rok. Zrychlil se totiž během něj pád, při němž Speychal přichází o majetek i důvěryhodnost.

Majitel strojírenské skupiny ČKD před krizí vsadil na spolupráci s Rusy. Chystal velké zakázky na nových plynovodech, plánovaných tehdy ruským Gazpromem. Jenomže pak se ceny plynu propadly, ruská ekonomika oslabila a zkázu dokonaly protiruské sankce. ČKD o zakázky přišla. Koncem roku 2014 navíc začala Speychala vyšetřovat policie kvůli podezření z daňových úniků.

V roce 2016 mu úřady zmrazily většinu majetku. Jeho zadlužená vlajková loď ČKD Praha DIZ skončila v úpadku, potíže mají i další firmy. Třeba síť autosalonů A. Charouz Motors, kterou Speychal přebral velkoobchodníkovi s auty a bývalému závodníkovi Antonínu Charouzovi, je v insolvenci. Miliardář pod tlakem prodává, co ještě může. Zbavil se i hokejového klubu Sparta, který po letech Speychalovy vlády v září získal manažer a bývalý hokejista Petr Bříza.





Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.