Vizitka s obrázky a fialové sako mohou podnikateli určit roli nedůvěryhodného partnera

- Z tenisek čouhají bílé ponožky. Pod fialovým sakem s ohrnutými rukávy se na pestrobarevné košili doplněné kravatou s Mickey Mousem blyští tři masivní zlaté řetězy. Obchodní partner pak zřejmě uteče dříve než mu podobně vyšňořený protějšek stačí předat lesklou zelenočervenožlutou vizitku. Že je to přehnané? Bohužel ne. Podnikatelů, kteří ještě neslyšeli nic o firemní kultuře, je stále dost. Pokud chce podnikatel uspět, měl by působit důvěryhodně a dodržovat zavedená pravidla obchodního styku. Ať už se jedná o gigantickou chemičku nebo obuvníka Josefa Šimáčka ze Lhoty. Každý pochopitelně podle své kapsy.

Logo má být jednoduché

Při rozhodování o tom, jak by měla firma vypadat - jaké bude její logo, vizitky, dopisní papíry a konečně i vybavení kanceláře a samotný vzhled podnikatele a jeho zaměstnanců - platí staré dobré: méně bývá více. Základem firemní »vizáže« je logo, znak charakterizující společnost.

Nemusí jít nutně o obrázek, často mívá podobu jen graficky ztvárněného názvu. Mělo by být nápadité a jednoduché. Objevuje se totiž na většině firemních předmětů. Například do detailu vyvedeného lva bude těžké bez zkreslení přenést na malou vizitku či na firemní nákladní vůz.

A navíc se složitý obraz odrazí v ceně za tuto službu. Kdo logo vytvoří a za kolik? Nejlevnější metodou je vlastní výroba na počítači - jednoduché grafické programy bývají nyní ve standardním vybavení. Vyžaduje to ovšem určitou tvůrčí invenci a vkus. Výtvarník si za návrh řekne obvykle několik tisíc korun.

Bohatší firmy si nechávají zpracovat takzvaný grafický manuál, ve kterém je přesně popsáno, jak logo správně používat. Ceny manuálů se však většinou počítají v desítkách, někdy i ve stovkách tisíc korun.

Firemní kultuře vládne střídmost

Trend jednoduchosti a střídmosti se stejně jako v logu odráží v celé firemní kultuře. »Ještě před pěti osmi lety jsme pro naše zákazníky vyráběli přeplácané, já říkám komediantské, vizitky se spoustou obrázků lesklé, hedvábné i sametové,« říká Václav Rak, majitel firmy R-Press.

Dnes podle jeho slov už většina podnikatelů, i těch, kteří dříve rozdávali právě takové »skvosty«, volí decentní a funkční typy. »Sametovou vizitku se zlatým tiskem si dovolí občas nějaká majitelka butiku, ale strojaři, dopravci nebo majitelé počítačových firem už ne,« dodává Rak. Podle mínění Tibora Sedina ze společnost Razítka Sedin je ještě o podobné kartičky občas zájem, ale snižuje se.

Někdy stojí za výměnou kýčovité varianty za jednoduchou také peníze. Zatímco za jeden kus vícebarevné v hedvábí vyvedené a lesklým tiskem ozdobené vizitky zaplatí zákazník i pět až osm korun, jednoduchá kartička vytištěná ofsetem přijde obvykle na dvě až tři koruny.

Na vizitkách se často chybuje

I na vizitkách, které odpovídají současné módě, se však podle Tibora Sedina dělají chyby. O dobrém vkusu podle něho nevypovídají navštívenky pořízené na slabém papíře - velmi levně - na kopírce.

Na firemní vizitky, zejména zaměstnanců, by se neměl uvádět kontakt domů. »Vzbuzuje to podezření z nekalých praktik, jako by chtěl majitel vizitky naznačit: Když se nedomluvíme v kanceláři, zavolejte mi domů,« vysvětluje. Podnikatelé, kteří přijímají vybrané obchodní partnery i v domácím prostředí, by proto měli mít dva typy vizitek firemní a privátní.

Prohřeškem proti dobrému vkusu jsou i oboustranné dvojjazyčné navštívenky. Ty se hodí na konkrétní akci, například veletrh, nikoli pro běžné používání.

Dopisy na ručním papíře jsou nákladné

Podobně jako u vizitek ovládl trend jednoduchosti také další firemní tiskoviny - obálky a hlavičkové papíry. Firmy používají většinou bílé papíry opatřené logem společnosti.

I v tomto případě hrají roli peníze. »Je vidět, že malí podnikatelé vynakládají na svoji prezentaci stále méně. Ruční papír s osobní hlavičkou s obálkou rovněž z ručního papíru přijde až na třicet korun. Naposledy si to u nás objednal Petr Mach,« říká Václav Rak. Obyčejný hlavičkový papír s obálkou přijde zhruba na desetinu ceny luxusního provedení.