Vládní politici začínají reagovat na nové bezpečnostní hrozby i na rostoucí politickou poptávku. Stále více volají po návratu časů, kdy Česko patřilo k předním světovým výrobcům vojenské techniky.
Cílem má být zajištění dílčí zbrojní soběstačnosti v případě válečného konfliktu. Ministr financí Andrej Babiš chce podporovat domácí firmy stejně jako zjednodušit nákupy vojenské techniky. Přesné kroky zatím nejsou známé, tuzemští výrobci však už nyní uznale přikyvují.
„Nejde o státní podporu. Jde o to zpracovat na základě úkolu vyplývajícího z koaliční smlouvy Strategii rozvoje obranného průmyslu, kde by byly určeny výrobky, které se pro zajištění obrany České republiky musí nezbytně vyrábět na vlastním území,“ říká k tomu Jiří Hynek, prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR, která sdružuje většinu firem v oboru. K těmto výrobkům by se následně přiřadily konkrétní firmy, které by výrobu zajistily.
„Tito výrobci budou mít určité výhody, třeba přímé dodávky ozbrojeným silám, ale i povinnosti – držet výrobní schopnosti pro případ ozbrojeného konfliktu,“ dodává Hynek. V prostředí bezpečnostní komunity se objevují také myšlenky, aby si stát prostřednictvím zákonného opatření zajistil tyto krizové kapacity výměnou za jisté daňové výhody. Má jít zejména o výrobní kapacity, které lze okamžitě nebo téměř okamžitě uvést do provozu ve prospěch státu, třeba v oblasti výroby munice.
Stoletá tradice zbraní a munice
Český zbrojní průmysl stojí na více než stoleté tradici, na kterou i přes veškeré historické výhybky navazuje. Byť se o nezávislosti na okolním světě mluvit příliš nedá, jsou oblasti, kde si Česko dokáže své potřeby velmi slušně zajistit samo.
„Jako stát nejsme soběstační téměř v ničem. Většinu strategických surovin tak jako tak dovážíme a dovážet jich budeme stále více. Již téměř neexistuje finální výrobek, který by mohl být kompletně vyráběn v Česku. Téměř soběstační jsme ve výrobě kolových vozidel, ručních střelných zbraní, střeliva, prostředků protichemické ochrany, zdravotních prostředků, prostředků elektronického průzkumu a opět snad začínáme být soběstační ve výrobě cvičných letadel,“ podává svůj pohled šéf společnosti Tatra Trucks Petr Rusek.
Záběry z výroby v České zbrojovce:
Naráží tak na podniky a produkty, jako jsou pasivní sledovací systémy od pardubické firmy ERA, ruční palné zbraně od České zbrojovky Uherský Brod, terénní nákladní automobily Tatra, jejichž výrobu sám restartuje, či cvičná podzvuková letadla z dílny Aera Vodochody.
Podle něj musí být armáda velice mobilní, schopná fungovat v malých a nezávislých skupinách, schopná chránit a bránit naši státní hranici i vnitřek země.
Příběhy českých značek: Zbrojovka vyráběla i části traktorů a šicí stroje |
„Měli bychom být schopni vyrábět vlastními silami prostředky, které naše ozbrojené síly pro tuto misi budou potřebovat. Tedy střelné zbraně malých i velkých ráží s krátkým i středním dosahem, munici a střelivo pro ně, vozidla od civilních až po těžká obrněná, komunikační techniku. Měli bychom být schopni opravovat naše letadla a vrtulníky, vyrábět průzkumné mechanické i elektronické prostředky, prostředky k zajištění zásobování armády i civilního obyvatelstva, prostředky pro poskytování zdravotní a protichemické ochrany,“ vyjmenovává Rusek.
Česko však jen těžko rozběhne vlastní výrobu kompletních systémů, nadzvukových letadel, střel s plochou dráhou letu a podobných náročných výrobků, které si kvůli vysokým nákladům na vývoj mohou dovolit jen velmoci.
Zbrojaři oživují Československo
Bývalé Československo vyšlo z ruin první světové války jako skutečná zbrojní velmoc. Většina výrobních závodů starého rakouskouherského mocnářství, navíc rozbujelá světovou válkou, totiž ležela v mladé středoevropské republice.
„Velikost tohoto průmyslu byla nepoměrná vůči počtu obyvatel. Proto bylo pro republiku nezbytné velkou část produkce exportovat,“ popisuje Hynek. Období po roce 1948 s sebou přineslo masivní přesun těžké výroby na „bezpečnější“ východ, tedy na Slovensko, případně do Sovětského svazu.
Příběhy českých značek: Jak král zbrojařů zachránil padlou Tatru |
I proto se nejaktivnější zbrojařský magnát v Česku, kontroverzní podnikatel Jaroslav Strnad, snaží své impérium rozšířit do obou zemí bývalé federace. Skupinu Excalibur přejmenoval na Czechoslovak Group a soustřeďuje do ní strategické a tradiční společnosti z oboru. V Česku ovládl Tatru a sahá například také po letecké opravně JobAir Technic.
„Holding jsme přejmenovali, protože klíčové podniky skupiny jsou v obou zemích. To je nutnost, pokud chceme být skutečně významnou skupinou v oblasti zbrojní či obecně strojírenské výroby. Kapacity českého a slovenského průmyslu na sebe navazují. To vyplývá ze strategie budování obranného průmyslu v bezpečnějším zázemí, která platila už od 1. republiky,“ vysvětluje sám Strnad.
Podle Hynka může zhoršování bezpečnostní situace v Evropě napomoci dalšímu rozvoji českého zbrojního průmyslu, ale klíčový podle něj musí nadále zůstat export. „Vidím zde velkou paralelu s tím, jak se vyvíjel československý zbrojní průmysl ve třicátých letech minulého století,“ dodává Hynek.