Od roku 2012 do poloviny letoška se počet podniků, které nalévají kohoutkovou vodu, zvýšil o 13 procent na 35 procent, vyplývá z dat portálu Lunchtime.cz, který provozuje internetovou databázi více než tří tisíc restaurací v tuzemsku. V Jihočeském a Ústeckém kraji kohoutkovou vodu dostanete dokonce ve 40 procentech hospod.
„Balená voda se nakupuje za 3-4 Kč a prodává za desítky korun“ |
Pokračuje tedy trend, který je z pohledu restauratérů dvojsečný. Na jednu stranu jim může přinést nové hosty nebo alespoň upevnit ty stávající, současně je však strašákem, který je připraví o tržby z baleného nealka a jeho královské přirážky dosahující stovek procent.
„Klasické limonády typu Coca-Cola mají nákupní cenu lahvičky okolo třinácti korun a prodávají se pravidla za třicet až čtyřicet korun. Jen o něco levněji se prodává balená voda, její nákupní cena je ale mezi třemi a čtyřmi korunam, takže pro restauratéra je to marže snů,“ prozradil restauratér Michal Pelichovský.
Výpadek tržeb po zavedení kohoutkové vody se dá kompenzovat domácími limonádami a ledovými čaji. „U sklenice ledového čaje se můžete dostat na náklady padesát haléřů až korunu, prodávají se přitom za desítky korun,“ dodal manažer, který působil v několika restauracích a teď si chystá otevřít vlastní.
Domácí limonády - náplast pro hospodské
„Domácí limonády jsou obrovským trendem, když je šikovně nabídnete, lidé si je většinou dají,“ vypráví Helena Šochmanová, provozní pražské restaurace T.G.I. Fridays, která nabízí kohoutkovou vodu zdarma na požádání. Také podle zakladatele portálu Lunchtime.cz Igora Třeslína jsou mezi Čechy limonády čím dál oblíbenější, zejména ty domácí jako je zázvorová, malinová, okurková nebo ovocné s bylinkami.
Většina restauratérů oslovených redakcí iDNES.cz tvrdí, že výpadek tržeb po zavedení kohoutkové vody nezaznamenali, nebo ho přehlíží. „Nijak ho neřešíme,“ říká provozovatel Kozlovny Alfa v Třebíči Dominik Šafránek.
Přirážka na nealko
|
Pražský hostinec Na staré Vozovně servíruje vodu zdarma na požádání. Číšníci zde dříve automaticky zakládali během obědů džbán s vodou na každý stůl, ale návštěvnost se nezvedla a podnik službu zrušil. Ani zde nepozorují výrazný výpadek zisků kvůli vodě zdarma. „Mám za to, že služba hostovi, ať už podávání vody, nebo jakákoliv jiná, se nejlépe vrátí v jeho spokojenosti a nám tím, že přijde znovu,“ uvedla spolumajitelka a provozní Jitka Schwanová.
Tržby ale možná neklesají proto, že nabídka kohoutkové vody je často „neoficiální“. Řada restaurací ji přinese, jen když si ji host objedná, samy se přitom touto službou v nápojových lístcích a nabídkách nechlubí.
Spoustu lidí tak zřejmě ani nenapadne si o ni říci. „Za rok od otevření restaurace si o kohoutkovou vodu řekl asi jeden host, co si pamatuju,“ líčí například majitel restaurace Ve Dvoře v Karlových Varech. Sám je raději, když si host objedná balenou vodu, která je na rozdíl od té vodovodní v nápojovém lístku.
V nápojovém menu mají většinou vodu z vodovodu tam, kde se za ni platí. Většinou stojí jen koruny, ale někdy až desítky korun. „Úplně zadarmo být nemůže. Z našeho pohledu by pak ekonomika nevycházela,“ vysvětlil spolumajitel restaurace Nad Jezerem u Máchova jezera Jiří Roith (rozhovor s kuchařem, který se učil v Kanadě, čtěte zde).
Jeho podnik si za bezedný džbánek účtuje 30 korun. Podle kuchaře a manažera, který vystudoval prestižní gastroškolu v Kanadě, je kohoutková voda zdarma restauračním standardem třeba v USA, tam se však hostům automaticky účtuje poplatek za servis ve výši deset až patnáct procent.
