„Do konce roku si mohli provozovatelé navyšovat zisky tím, že do výpočtu zahrnovali i majetek, který jim nepatřil, měli ho v pronájmu, a do kterého v plné míře neinvestovali. Tím se jim snížil daňový základ a zvýšily zisky,“ vysvětlil ministr životního prostředí Richard Brabec.
Ač se to možná z účtu od vodáren nezdá, patří voda mezi suroviny s regulovanou cenou. Vodárny se musí řídit cenovým výměrem, který jim určuje, co mohou započítat při kalkulaci vodného a stočného do konečné ceny. Stát pak jejich postup kontroluje, jenže i tak se některé vodárny dokázaly dostat na dvacetiprocentní marži.
Právě cenový výměr ministerstvo k nelibosti vodáren změnilo. Na první pohled se to týká jen nových smluv, v praxi se však budou otvírat i stará ujednání - vlastník vodárenské infrastruktury (nejčastěji obec) se totiž bude muset dohodnout na rozdělení majetku pro výpočet s provozovatelem vodárenské sítě, tedy vodárnou.
Veolia prohrála v Česku vleklý spor. Klondike skončil, míní aktivista |
„Do konce září se musí otevřít všechny smlouvy, aby se jasně ukázalo, jak se u nás tvoří cena vody a kdo a kolik na ní vydělává,“ dodal Brabec.
Předseda Sdružení oboru vodovodů a kanalizací (SOVAK) František Barák považuje nový cenový výměr za paskvil. Některé pasáže do sebe podle něj vůbec nezapadají. „Vodárny teď hodně řeší, co budou muset vlastně dělat. Vypadá to, že budeme muset vytvářet další smluvní dokumentaci,“ míní Barák.
Pokud se smlouvy otevřou, mohly by se podle něj obce zbavit stávajících provozovatelů. O to se snaží řada starostů hlavně na severu Čech, ale také v Praze.
Ceny vody patří k ožehavým tématům. Když vodárny v minulosti hájily vyšší účty, poukazovaly mimo jiné na vysoké „zdanění“ této komodity. Odvody státu na dani a dalších poplatcích tvoří podle SOVAK 41 procent průměrné ceny vodného a stočného.
Ulevit by mohlo snížení DPH na vodu z 15 na 10 procent, ale zatím zůstalo jen u slibů. Ministerská studie předpokládá, že by takové snížení přineslo při stejné ceně do oboru 1,7 miliardy korun. To je méně, než posílají zahraniční firmy v českém vodárenství na dividendách svým vlastníkům. Ceny vody v Česku letos stoupaly jen nepatrně, ve většině kolem jednoho procenta. SOVAK tvrdí, že za navýšení cen může ministerstvo životního prostředí, které zatím nezvýšilo poplatky za odběr podzemních vod.
Vodárny chtějí prosadit fixní platby za připojení k vodovodu
Češi kvůli rostoucím cenám vody dlouho snižovali její spotřebu, předloni však ještě víc utáhnout kohoutky nedokázali. Méně vytočené vody paradoxně zvyšovalo cenu, protože fixní náklady spíše stoupaly. I proto SOVAK tlačí na zavedení dvousložkové ceny vody, kde by lidé platili i za to, že jsou k vodovodu připojeni, bez ohledu na to, kolik vody spotřebují.
Podle Baráka je to jediná cesta, jak zajistit dostatek peněz v oboru. Ročně mají vodárny investovat do obnovy sítí kolem 20 miliard. Podle Antonína Raizla, výkonného ředitele společnosti EY pro sektor vodního a odpadového hospodářství, je takový model poměrně častý ve státech západní Evropy.
„Nespornou výhodou této formy ceny je právě spravedlivější rozdělení některých fixních nákladů, které nejsou hrazeny skrze variabilní složku, čímž spotřebitelé s průměrnou nebo nadprůměrnou spotřebou přispívali na některé služby poskytované spotřebitelům s minimálními nebo dokonce nulovými odběry vody,“ míní Raizl. Za nevýhodu považuje to, že spotřebitelé vnímají tento systém skepticky.
